Zemětřesení v Kaskádské subdukční zóně 1700: Porovnání verzí

| zeměpisná délka =

[[Západ Spojených států amerických|Západ USA]] je součástí tzv. [[Pacifický ohnivý kruh|Pacifického ohnivého kruhu]]. Jedná se o 40 000 km dlouhé pásmo ve tvaru podkovy, obklopující téměř celý [[Tichý oceán]], kde se nachází přes 400 [[sopka|sopek]] a odehrává se 90% všech [[zemětřesení]] na [[Země|Zemi]]. Kaskádská subdukční zóna je 1 000 km dlouhý podmořský [[zlom]], táhnoucí se od ostrova [[Vancouver (ostrov)|Vancouver]] k mysu Mendocino v severní [[Kalifornie|Kalifornii]]. Oceánská [[tektonická deska]] Juan de Fuca se neustále pohybuje směrem na východ ke kontinentální [[severoamerická deska|severoamerické desce]], pod kterou se podsouvá. Tento pohyb, trvající zhruba 200 milionů let, dosahuje přibližně 40 mm za rok. To má za následek seismickou a [[sopečná činnost|sopečnou činnost]].

=== Důkazy ===

[[Zemětřesení]] se událo přibližně ve 21:00, dne [[26. leden|26. ledna]] [[1700]]. Ačkoliv z té oblasti neexistují žádné písemné zmínky, byl čas pohromy odvozen z&nbsp;japonských záznamů, jenž evidovaly asi 3metrovou [[tsunami]], kterou záhadně nepředcházelo žádné zemětřesení.<ref>https://plus.rozhlas.cz/paleoseismologie-a-archeoseismologie-pouceni-z-minulosti-6634431</ref>

Nejdůležitějším vodítkem spojující ničivou vlnu v&nbsp;[[Japonsko|Japonsku]] s kaskádským zemětřesením, jsou [[letokruh|letokruhy]]y [[zerav obrovský|zeravů obrovských]] v&nbsp;[[Oregon]]u a [[Washington (stát)|Washingtonu]]. Poslední letokruhy vznikly v&nbsp;roce [[1699]], tedy za posledního [[vegetační doba|vegetačního období]]. Dalším důkazem jsou mrtvé [[pařez|pařezy]]y stromů u ústí řeky Copalis ve státě [[Washington (stát)|Washington]]. Ty jsou během [[příliv|přílivu]]u pod úrovní moře, což opět značí pokles pobřeží. Silná vrstva [[písek (sediment)|písečného]] [[sediment|sedimentu]]u datovaná do roku [[1700]], vyskytující se v určité hloubce na pobřeží, též vykazuje známky ničivé vlny. Anomálie vykazují i [[vrt|jádrové vzorky]] z oceánského dna a také pozůstatky následných podmořských [[svahový pohyb|sesuvů]].

O [[zemětřesení]] neexistují z území [[Severní Amerika|Ameriky]] žádné písemné záznamy, neboť skupiny místních [[američtí indiáni|indiánů]] využívali k přenosu znalostí jen [[Ústní lidová slovesnost|ústní lidovou slovesnost]] a noví [[Kolonizace Severní Ameriky|kolonisté Ameriky]] sem ještě nedorazili. Vyprávění, líčící obrovské chvění země a následnou záplavu, můžeme nalézt ve vyprávění původních obyvatel žijící od [[Britská Kolumbie|Britské Kolumbie]] až po [[Kalifornie|Kalifornii]]. Ačkoli se v nich nespecifikuje přesný datum, tak některé z příběhů obsahují časové záchytné body: například odhad kolik generací uplynulo od katastrofy. Legenda kmene Huu-ay-aht popisuje zničení jejich osad v [[zátoka|zátoce]] Pachina krátce poté, co její obyvatelé ulehli ke spaní. Komunita Masit jako jediná v zátoce neutrpěla žádné škody, díky dostatečnému umístění nad hladinu moře. Jiné vesnice byly pohřbeny [[sesuv|sesuvy]]y.

Nedávná velká zemětřesení o síle více než 9,0&nbsp;stupňů, konkrétně v [[Zemětřesení v Indickém oceánu 2004|Indickém oceánu (2004)]] a [[Zemětřesení a tsunami v Tóhoku 2011|Japonsku (2011)]] dokazují, že [[subdukční zóna|subdukční zóny]] jsou schopné vyvolat masivní tsunami a způsobit obrovské škody a ztráty lidských životů. Pevninské hustě zalidněné [[Spojené státy americké|USA]], na rozdíl od [[Indonésie]] či [[Japonsko|Japonska]], které bývají těmito pohromami nejvíce postihovány, nebyly v moderní historii a v takové míře zasaženy vlnou tsunami. Infrastruktura (mosty, budovy aj.) nebyla projektovaná tak, aby byla schopná odolat zemětřesení ani tsunami. Jeden americký odborník dokonce prohlásil, že budovy v [[Seattle|Seattlu]] jsou tak neadekvátní, že by neměly šanci odolat ani zemětřesení o síle 7,9 stupňů, které v roce [[1906]] zasáhlo [[San Francisco]], natož tomu z roku [[1700]].

[[Kategorie:Tsunami]]