Osmanská říše: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
m oprava několika typo značka: editace z Vizuálního editoru |
|||
Řádek 210:
Po smrti [[Selim I.|Selima]] nastoupil na trůn [[Sulejman I.]] zvaný ''Nádherný'' nebo též ''Zákonodárce''. Sulejman bývá považován za jednoho z nejvýznamnějších osmanských [[sultán]]ů. Navázal na expanzivní politiku svého otce a začlenil do Osmanské říše území dnešní [[Libye]], dále dobyl [[Bagdád]], [[Medína|Medinu]] a [[Mekka|Mekku]] a roku [[1526]] porazil v [[bitva u Moháče|bitvě u Moháče]] vojska [[Ludvík Jagellonský|Ludvíka Jagellonského]], který při ústupu utonul. Jeho smrtí začala v [[Uhersko|Uhersku]] nástupnická krize, ve které stanul uherský šlechtic [[Jan Zápolský]] proti rodu [[Habsburkové|Habsburků]]. S pomocí Osmanů pak ovládl značnou část [[Uhersko|Uher]] (osmanská vojska [[První obléhání Vídně|pronikla roku 1529 až k Vídni]], ale poté se vlivem nepříjemných podnebních podmínek stáhla). Po smrti Jana Zápolského ale propukly boje nanovo. [[Habsburkové|Habsburská]] vojska byla několikrát poražena, v [[Uhersko|Uhrách]] byl zřízen tzv. Budínský pašalík a v [[Sedmihradsko|Sedmihradsku]] se ujal vlády Zápolského syn [[Jan Zikmund Zápolský]], který se částečně stal osmanským vazalem. Na základě spojenectví s [[Francie|Francií]] pak osmanská vojska dlouho vázala vojenský potenciál [[Habsburkové|Habsburků]], čímž oslabovala jejich pozici ve střední Evropě.
Díky námořním základnám v [[Alžír]]u i množství dalších přístavů v [[Levanta|Levantě]], [[Egypt]]ě, [[Řecko|Řecku]] a [[Malá Asie|Malé Asii]] se osmanské loďstvo stalo dominantní silou ve [[Středozemní moře|Středomoří]], ovšem dominancí osmanské říše v této oblasti otřásly už v 2. polovině 16. století dvě těžké porážky – nejprve neúspěch při [[Velké obležení Malty|obléhání Malty]], který jí uzavřel cestu k průniku do evropské části západního Středomoří, a následně drtivá [[Bitva u Lepanta|porážka u Lepanta]], která ukázala její technickou zaostalost v [[Palné zbraně|palných zbraních]] a natrvalo podlomila její námořní moc, byť co do počtu dokázala své loďstvo znovu vybudovat. Odhaduje se, že barbarští [[Korzár|korzáři]] z Alžíru, Tripolisu a dalších přístavů pod osmanskou správou
Osmanské námořní síly také dlouho držely [[Rudé moře]], přesto však nedokázaly prorazit portugalskou blokádu na obchod s [[koření]]m. Za vlády [[Sulejman I.|Sulejmana]] se též značně pozvedla kultura, což se projevilo zejména v architektuře. Sultán nechal vybudovat množství [[mešita|mešit]] a jiných nákladných staveb. V říši bylo i tolerantnější prostředí, co se náboženství týče. Proto sem po vyhnání ze [[Španělsko|Španělska]] přicestovalo mnoho [[Židé|Židů]], kteří se pak angažovali v obchodě nebo pracovali jako státní úředníci. Lidé ostatních náboženství mohli svobodně pod osmanskou vládou žít, museli však platit zvláštní daň.
Řádek 336:
Osmanská vláda úmyslně prosazovala politiku rozvoje [[Bursa|Bursy]], [[Edirne]] a [[Istanbul]]u (postupných osmanských hlavních měst) do velkých obchodních a průmyslových center, protože obchodníci a řemeslníci byli při vytváření nové metropole nepostradatelní.<ref name="Inalcik1970209">{{cite book |last=İnalcık |first=Halil |authorlink=Halil İnalcık |editor-last=Cook |editor-first=M. A. |title=Studies in the Economic History of the Middle East: from the Rise of Islam to the Present Day |chapter=The Ottoman Economic Mind and Aspects of the Ottoman Economy |publisher=Oxford University Press |year=1970 |isbn=978-0-19-713561-7 |page=209}}</ref> Za tímto účelem [[Mehmed II.]] a jeho nástupce [[Bájezíd II.]] také povzbuzovali a vítali [[Židé|židovskou]] migraci z různých částí Evropy. Židé se usazovali v Istanbulu a dalších přístavních městech jako je [[Soluň]]. Na mnoha místech v Evropě byli Židé pronásledování svými křesťanskými protějšky (například ve Španělsku po skončení [[Reconquista|Reconquisty]]).
Osmanské ekonomické povědomí bylo úzce spjata se základními pojmy chápaní státu a společnosti na [[Blízký východ|Blízkém východě]], kde je konečným cílem státu upevnění a rozšíření moci panovníka a způsobem, jakým se toho
Do češtiny se také vžilo přirovnání "turecké hospodářství", které souvisí se sociálním, hospodářským a morálním úpadkem říše v 17. a 18. století.
Řádek 343:
[[Soubor:Ottoman Smyrna.jpg|náhled|[[Izmir|Smyrna]] pod osmanskou vládou v roce 1900]]
[[Soubor:Bridge and Galata Area, Istanbul, Turkey by Abdullah Frères, ca. 1880-1893 (LOC).jpg|náhled|[[Galata]] ([[Karaköy]]) a starý [[galatský most]] na [[Zlatý roh]], cca 1880–1893]]
Odhad populace říše 11 692 480 obyvatel pro období let 1520-1535 byl získán spočítáním osmanských domácností odvádějících desátek a počet následně vynásoben
Sčítání lidu na osmanských územích začalo až počátkem 19. století. Údaje z roku 1831 jsou k dispozici jako oficiální výsledky sčítání lidu, ale tato sčítání nepokrývala celou populaci. Počítalo pouze muže a nepokrývalo celou říši. Pro dřívější období jsou odhady velikosti a rozmístění populace založeny na pozorovaných demografických vzorcích.<ref>{{cite book|last=Shaw|first=S. J.|title=The Ottoman Census System and Population, 1831–1914|year=1978|publisher=Cambridge University Press|page=325|work=International Journal of Middle East Studies|quote=The Ottomans developed an efficient system for counting the empire's population in 1826, a quarter of a century after such methods were introduced in Britain, France and America.}}</ref>
Řádek 354:
Vzestup přístavních měst měl za následek seskupení populace a byl způsoben vývojem dopravních prostředků jako parníky a železnice. Urbanizace se zvýšila nejvíce v letech 1700 až 1922, kdy města rostla. Zlepšení zdravotních a hygienických podmínek je pro život a práci učinilo atraktivnějšími. Přístavní města jako [[Soluň]] v Řecku zaznamenala nárůst počtu obyvatel z 55 000 v roce 1800 na 160 000 v roce 1912. Dále [[Izmir]], kde v roce 1800 žilo 150 000 obyvatel, narostl do roku 1914 na 300 000 obyvatel.{{sfn|Quataert|2000|p = 114}}<ref>{{cite journal|last=Pamuk|first=S|title=The Ottoman Empire and the World Economy: The Nineteenth Century|journal=International Journal of Middle East Studies|date=August 1991|volume=23|issue=3|publisher=Cambridge University Press}}</ref> Některé regiony měly naopak pokles počtu obyvatel - [[Bělehrad]] zaznamenal pokles populace z 25 000 na 8 000 obyvatel, a to především kvůli politickým sporům.{{sfn|Quataert|2000|p = 114}}
Ekonomická a politická migrace měla dopad na celou říši. Například [[Ruské impérium|ruské]] a [[Rakouské císařství|rakouské]] anexe na [[Krym]]u a [[balkán]]ě měly za následek velký příliv muslimských uprchlíků - 200 000 [[Krymští Tataři|krymských Tatarů]] uprchlo do [[Dobrudža|Dobrudže]].{{sfn|Quataert|2000|p=115}} Mezi lety 1783 a 1913 zaplavilo Osmanskou říši
=== Jazyk ===
Řádek 375:
V Osmanské říši byli křesťanům v souladu s muslimským systémem [[dhimmi]] zaručeny omezené svobody (například právo na bohoslužby). Kromě různých jiných zákonných omezení jim bylo zakázáno nosit zbraně nebo jezdit na koni, jejich domy nemohly překrývat ty muslimské.<ref>{{cite book|last=Akçam|first=Taner|title=A shameful act: the Armenian genocide and the question of Turkish responsibility|year=2006|publisher=Metropolitan Books|location=New York|isbn=978-0-8050-7932-6|page=[https://archive.org/details/shamefulactarmen00ak/page/24 24]|authorlink=Taner Akçam|title-link=A shameful act: the Armenian genocide and the question of Turkish responsibility}}</ref> Mnoho křesťanů a Židů konvertovalo za účelem zajištění plného postavení ve společnosti. Většina však nadále praktikovala svá stará náboženství bez omezení.<ref>{{cite web|url=http://global.britannica.com/EBchecked/topic/434996/Ottoman-Empire/44379/Institutional-evolution#ref482041|title=Ottoman Empire|encyclopedia=Encyclopædia Britannica}}</ref>
Podle systému millet byli nemuslimové považováni za předmět Říše, ale nepodléhali muslimské víře ani muslimskému zákonu. Například ortodoxní millet stále podléhal [[Corpus iuris civilis|Justiniánově zákoníku]], který v [[Byzantská říše|Byzantské říši]] platil 900 let. Největší skupině nemuslimských obyvatel (nebo dhimmi) islámského osmanského státu, pravoslavnému milletu, byla udělena řada zvláštních privilegií v oblasti politiky a obchodu a museli platit vyšší daně než muslimské subjekty.<ref>{{cite journal |url=http://www.loyno.edu/history/journal/1998-9/Krummerich.htm |archiveurl=https://web.archive.org/web/20090610014150/http://www.loyno.edu/history/journal/1998-9/Krummerich.htm |archivedate=10 June 2009 |title=The Divinely-Protected, Well-Flourishing Domain: The Establishment of the Ottoman System in the Balkan Peninsula |first=Sean |last=Krummerich |journal=The Student Historical Journal |volume=30 |year=1998–99 |publisher=Loyola University New Orleans |accessdate=11 February 2013 |url-status=dead |df= }} {{Wayback|url=http://www.loyno.edu/history/journal/1998-9/Krummerich.htm |date=20090610014150 }}</ref><ref>{{cite web |url=http://www.globaled.org/nyworld/materials/ottoman/turkish.html |archive-url=https://web.archive.org/web/20010320091629/http://globaled.org/nyworld/materials/ottoman/turkish.html |url-status=dead |archive-date=20 March 2001 |title=Turkish Toleration |publisher=The American Forum for Global Education |accessdate=11 February 2013 }}</ref>
Podobné millety byly zřízeny pro osmanskou židovskou komunitu, která byla pod vedením osmanského hlavního rabína; arménské apoštolské společenství, které bylo pod vedením hlavního biskupa; a řadu dalších náboženských komunit.<ref name=":1">{{Cite book|title=A Concise History of Islam|last=Syed|first=Muzaffar Husain|publisher=Vij Books India|year=2011|isbn=978-93-81411-09-4|location=New Delhi|page=97}}</ref> Někteří tvrdí, že millet je příkladem předmoderního [[Pluralismus (náboženství)|náboženského pluralismu]].<ref>{{cite book |last=Sachedina |first=Abdulaziz Abdulhussein |date=2001 |title=The Islamic Roots of Democratic Pluralism |publisher=[[Oxford University Press]] |pages=96–97 |isbn=978-0-19-513991-4 |quote=The millet system in the Muslim world provided the pre-modern paradigm of a religiously pluralistic society by granting each religious community an official status and a substantial measure of self-government.}}</ref>
Řádek 382:
{{viz též|Turecký záchod}}
[[Soubor:WaldmeierLebanon.gif|náhled|Vyobrazení kuřby [[Vodní dýmka|vodní dýmky]] v [[Libanon]]u, tehdy součástí Osmanské říše]]
Osmané přejali některé z tradic, umění a kulturních institucí v regionech, které si podmanili a přidali jim nový rozměr. Přijali četné tradice a kulturní rysy starších říší (v oblastech jako architektura, kuchyně, hudba, volný čas a vláda) a rozvíjeli je do nových forem, což vedlo k nové a výrazné osmanské kulturní identitě. Navzdory novým tradicím a
[[Otroctví]] bylo součástí osmanské společnosti a většina otroků byly zaměstnána jako domácí sluhové.<ref>{{Citace monografie|titul=From Empire to Republic|url=http://dx.doi.org/10.31826/9781463230098|vydavatel=Gorgias Press|rok=2010-12-31|místo=Piscataway, NJ, USA|isbn=978-1-4632-3009-8|jméno=Halil|příjmení=Inalcik}}</ref> Zemědělské otroctví, například jaké bylo rozšířeno v Americe, bylo relativně vzácné. Otrokyně se v říši prodávaly až do roku 1908.<ref>{{Citace monografie|titul=Beyond Slavery|url=http://dx.doi.org/10.1057/9780230113893_7|vydavatel=Palgrave Macmillan US|rok=2010|místo=New York|isbn=978-0-230-10017-6|strany=107–122|jméno=Kecia|příjmení=Ali}}</ref> Během 19. století se říše dostala pod tlak západoevropských zemí, aby ukončila obchod s otrokyněmi. Politiky vyvinuté různými sultány v průběhu 19. století se pokoušely omezit obchod s osmanskými otroky, avšak otroctví mělo po staletí náboženskou podporu, takže otroctví nebylo v říši nikdy zrušeno.
| |||