Bitva u Marenga: Porovnání verzí

}}

'''Bitva u Marenga''' byla bitvou tzv. války druhé koalice, která proběhla dne [[14. červen|14. června]] [[1800]] v blízkosti města [[Alessandria|Alessandrie]] v severozápadní Itálii, asi 90 km jihozápadně od [[Milán]]a. Francouzská armáda pod velením [[Napoleon Bonaparte|Napoleona Bonaparta]] se v ní ocitla na prahu naprosté porážky, ale díky příchodu posil zvrátila bitvu ve svůj prospěch. Bitva se stala klíčovou v rámci italské fáze války druhé koalice (souběžně probíhaly operace na Rýně pod velením generála Moreaua) a rozhodujícím způsobem přispěla k uzavření dočasného příměří, které se na začátku roku 1801 rozšířilo v tzv. mír z Lunéville.

 

Bitva byla součástí takzvané války druhé koalice ([[1798]]-[[1801]]), kdy proti Francii stála koalice Ruska, Rakouska, Velké Británie, Osmanské říše, Portugalska a Neapolského království. Koaliční armáda pod velením ruského generála [[Alexandr Vasiljevič Suvorov|A. V. Suvorova]] byla v severní Itálii úspěšná, obsadila Milán a zrušila Cisalpinskou republiku, loutkový stát založený Napoleonem při předchozím italském tažení.

 

Jednotky soustředěné kolem Dijonu se na začátku května přemístily do oblasti Ženevského jezera na území tehdejší vazalské Helvetské republiky. Všechny přípravy trvaly k Napoleonově nelibosti o něco déle než se očekávalo, jelikož armáda byla špatně vystrojená i vyzbrojená, a Napoleon si zrovna v tomto ohledu při starosti o vojáky nejvíce zakládal. I když se Napoleon snažil přípravy k vpádu do Itálie všemožně urychlit (už kvůli momentu překvapení), Lannesův předvoj vyrazil do průsmyku až 13. května. Během toho, co se konzulova armáda chystala, Masséna a jeho síly v Janově procházely peklem. Generálovi zůstalo posledních 12 000 mužů v zuboženém stavu, které rozdělil pod velení generálů Gazana (levé křídlo obrany) a Miollise (pravé křídlo). Jeho jediným štěstím bylo to, že Janov byl velmi dobře uzpůsoben k obraně a hory v jeho blízkosti byly doslova posety pevnostmi a pevnůstkami. Michael Melas podnikl na obranu několik útoků, nakonec však usoudil že vázat celou Lombardskou armádu u města je zbytečné a s 30 000 muži odtáhl na západ za podmaršálkem Elsnitzem, který už tehdy stíhal Suchetovu Varskou armádu. Obléhání města převzal podmaršálek Karl Ott von Bátorkéz. Ani ten však Janovské obránce nezdolával tolik jako hlad a nemoci. V přeplněném městě, které cítilo velkou zášť vůči Francouzům, byli postupně zabíjeni koně, krysy, nakonec trhány traviny na lukách a dle některých pramenů došlo i k pár případům kanibalismu. 14. května byly francouzské jednotky tak zesláblé, že ukončily veškeré ofenzivní výpady a spokojily se s pasivní rolí. Následovalo kompletní uzavření už tak skoro zablokované námořní trasy, o což se postaral britský admirál Keith se svou eskadrou. Od toho dne se už do města nedostaly žádné potraviny. Masséna, který věděl jak jeho muži trpí, však mermomocí prodlužoval obléhání, protože věděl že tím dává Napoleonovi čas přejít skrz Alpy a vpadnout Rakušanům do týla. Když Masséna pochopil, že Záložní armáda jeho vojáky před úplnou dezorganizací nevyprostí, rozhodl se 4. června kapitulovat. I přesto však vyjednal podmínky, jako kdyby vyhrál. V kapitulační listině nebylo slovo kapitulace přítomno ani jednou, místo něj byl použit výraz evakuace. Trosky toho, co představovalo Italskou armádu, dostaly volný odchod z města, plně vyzbrojené a se všemi poctami, dokonce bez obvyklé doložky zakazující účast v dalších bojích. Zároveň Masséna skrz blufy a vyhrožování dosáhl neutrality Janova, jakožto i celé Ligurie. Rakušané se už nutně potřebovali Massény zbavit, a tak bylo v podvečer 4. června podepsáno "Ujednání o evakuaci Janova pravým křídlem francouzské armády", načež zdánlivě neporažení ubožáci, kteří ani zdaleka už nepřipomínali vojáky, vypochodovali z města směrem na západ. Masséna svůj úkol splnil na výtečnou - tou dobou už konzulovy jednotky operovaly v týlu Melasovy armády a generál Suchet se svými jednotkami zle dotíral na ustupujícího Elsnitze.

 

 

== Následky ==

Rakušané, kteří se nakonec dali na útěk, měli v bitvě 6500 mrtvých a raněných, přišli o 2900 zajatců a téměř celé dělostřelectvo, Napoleon ztratil asi 5600 vojáků. V téže době vpadla další francouzská armáda do Bavorska a Rakouska a 9. února 1801 rakouský císař [[František I. Rakouský|František I.]] uzavřel s Napoleonem [[mír v Lunéville|mír v Lunéville]], kterým odstoupil Francii levý břeh [[Rýn]]a a Belgii a uznal severoitalské republiky. Postupně mír s Francií uzavřeli i ostatní členové koalice, takže [[válka druhé koalice]] skončila.