Teorie kyselin a zásad: Porovnání verzí

Roku [[1923]] vytvořili [[Johannes Nicolaus Brønsted]] a [[Martin Lowry]] nový myšlenkový přístup k chápání acido-bazických dějů. Základní myšlenku disociace na ionty doplnili představou solvatace vznikajících protonů [[molekula]]mi [[Protické rozpouštědlo|protického rozpouštědla]]. Za kyseliny jsou podle této teorie považovány látky, které ve svých roztocích jeví měřitelnou snahu odštěpovat své [[proton]]y ''H⁺''. V protikladu k tomu jsou za zásady označovány látky, které ve svých roztocích jeví měřitelnou snahu protony ''H⁺'' přijímat. V souladu s těmito definicemi, avšak v užším slova smyslu, tedy můžeme říci, že kyselinou je každá částice, která při určitém ději odštěpuje proton (je jeho [[Donor elektronů|donorem]]) a zásadou je jiná částice, která jej přijímá (je jeho [[akceptor]]em).