Otevřít hlavní menu

Změny

Přidány 2 bajty ,  před 12 lety
m
l > ł
Cohen se narodil v [[ortodoxní židovství|ortodoxní židovské]] rodině a studoval nejprve na rabínské škole ve [[Vratislav (město)|Vratislavi]] (Breslau), pak filosofii v Berlíně a v [[Halle]]. Roku [[1871]] vydal spis ''Kantova teorie zkušenosti''. Spolu s [[Paul Natorp|P. Natorpem]] založil novokantovskou filosofii v [[Marburg]]u, kde byl v letech [[1876]]–[[1912]] profesorem filosofie. Vydal nejprve dvě knihy o dalších Kantových ''Kritikách'' a potom tři svazky vlastního – i když na [[Kant]]ovi závislého – systému: ''Logiku čistého poznání'', ''Etiku čisté vůle'' a ''Estetiku čistého citu''. Napsal také řadu článků o otázkách judaismu, zejména o „etickém [[monoteismus|monoteismu]]“: biblický Bůh není součástí světa jako pohanské modly; není tedy předmětem zkoumání, nýbrž tím, kdo po člověku vyžaduje etické jednání. V roce 1912 odešel na Vysokou školu pro studium judaismu v Berlíně a napsal práci ''Náboženství rozumu z pramenů judaismu'', která vyšla posmrtně v roce [[1919]].<ref>''Metzler Philosophen Lexikon'', heslo Hermann Cohen.</ref>
 
Mezi Cohenovy významné žáky a dědice patřili [[Franz Rosenzweig]], [[Ernst Cassirer]], [[Nicolai Hartmann]], [[José Ortega y Gasset]] a [[WladyslawWładysław Tatarkiewicz]].
 
==Odkazy==