Dějiny: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
→Politika dějin / paměti: rozšíření značka: editace z Vizuálního editoru |
→Politika dějin / paměti: formulace značka: editace z Vizuálního editoru |
||
Řádek 13:
==Filosofie==
Snaha vyložit dějinné události a procesy jako jednotný celek a případně najít (nebo naopak vyloučit) celkový smysl dějin, jejich [[Teleologie|teleologii]], je předmětem [[filosofie dějin]]. Myšlenka celkového významu a určitého směřování dějin se objevuje již v [[Antika|antice]] a ve starých náboženských systémech, například v křesťanství jako [[dějiny spásy]] – jejichž upřesňování se pak v [[Teologie|teologii]] věnuje podobor [[dějiny církve]]. Nejvlivnějším moderním filosofem dějin byl [[Georg Wilhelm Friedrich Hegel|G. W. F. Hegel]], podle nějž dějiny znamenají samovývoj světového ducha, který si v lidských dějinách uvědomuje sám sebe. Na hegelovskou teorii
Dalším okruhem filosofických otázek je problém dějinné [[Kauzalita|kauzality]], tedy jaké příčiny vedly k určitým dějinným událostem, a s ním spojená otázka [[Úloha osobnosti v dějinách|úlohy osobnosti v dějinách]] – nakolik byly vynikající vůdčí osobnosti tvůrci a nakolik produkty nebo méně významnými součástmi dějů, které jsou s nimi spojovány. Kauzální uvažování souvisí s [[Kontrafaktualita|kontrafaktualitou]], tedy představou o tom, co by se stalo, kdyby se dějiny odehrály jinak; a takové uvažování je inspirací i pro autory žánru [[alternativní historie]], založené na rozvedení a uměleckém zpracování alternativních běhů dějin.
Řádek 29:
==Politika dějin / paměti==
Jako [[politika dějin]] čili politika paměti se označuje prezentace dějin vedená [[Politika|politickými]] zájmy. Jejím cílem je ovlivnit [[veřejné mínění]] a [[historické vědomí]] společnosti. Má přímý vliv jak na práci samotných historiků, tak i na didaktiku, osnovy a výuku [[Historiografie|dějepisu]], činnost muzeí a památníků, vydavatelskou činnost a další aspekty recepce dějin společností. V krajních případech, typických pro [[Autoritarismus|autoritativní režimy]], může jít o cenzuru a potlačování historických událostí a osobností (což je známo již ze starověku, např. v Římě jako [[damnatio memoriae]]). Historické prameny tak mohou být záměrně ničeny, popírány, překrucovány, fabrikovány a falšovány, a to nejenom státy a státními institucemi, ale naopak i aktéry, kteří se chtějí proti státní moci prosadit (například českými nacionalisty proti Rakousko-Uhersku ve [[spor o Rukopisy|sporu o Rukopisy]] anebo [[Popírání holokaustu|popírači holokaustu]] proti demokratické státní moci po porážce fašismu).
Sám problém [[popíračství historie]], označovaného poněkud nepřesně jako historický revizionismus, a jeho odlišení od legitimního přehodnocování historických událostí na základě seriózního výzkumu, je další výzva soudobé politiky dějin. Řada zemí včetně Česka má zákony, umožňující některé extrémní formy popíračství trestat, tyto zákony však nezbytně omezují [[Svoboda projevu|svobodu slova]], jež patří k podstatným hodnotám oderní demokratické společnosti.
Konkrétními příklady politiky dějin v současnosti a nedávné minulosti je vztyčování a případně bourání pomníků (jen v Praze například Švecův [[Stalinův pomník|pomník Stalinovi]], Bendlův [[Mariánský sloup (Staroměstské náměstí)|Mariánský sloup]] či Krybusův [[Pomník maršála Koněva v Praze|pomník Koněvovi]] a s nimi spojené spory), zakládání, udržování a rušení paměťových institucí, jako jsou muzea (v Česku [[Národní muzeum]] a mnohá další), archivy, školy a badatelská pracoviště (například [[Ústav pro studium totalitních režimů]], který má pomoci zpracovat nedemokratickou část moderních dějiny Česka), řízení výuky dějepisu a příbuzných oborů na školách nižších stupňů nebo pojmenovávání veřejných prostranství a různých institucí jmény spojenými s dějinami.
| |||