Dějiny: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
-oslovování čtenáře
rozšíření
značky: možné subjektivní formulace možné problémové formulace editace z Vizuálního editoru
Řádek 4:
 
==Základní rozdělení==
Podle vědeckých oborů, které se věnují dějinám, a [[Metodologie vědy|metod]], které se při tom používají, lze rozlišit tři základní způsoby vědeckého pohledu na dějiny:
* '''Dějiny vesmíru a přírody''' zkoumají především [[Přírodní vědy|přírodovědné]] obory: vznik a vývoj [[Vesmír|vesmíru]] například [[astrofyzika]] a [[kosmologie]], dějiny Země [[historická geologie]], historii života včetně vzniku [[Člověk moudrý|lidského]] druhu [[paleontologie]] a [[evoluční biologie]].
* '''Dějiny lidstva''' již se zahrnutím [[Kultura|kulturních]] faktorů zkoumá mimo jiné [[archeologie]] a [[etnologie]].
Řádek 10:
Jednotlivé oblasti výzkumu dějin se ovšem překrývají a doplňují. Navíc je nelze vždy čistě oddělit, například různé skupiny lidí získávaly znalost písma v různých dobách, a tím pádem „vstupovaly do historie“ postupně.
 
==Filosofie dějin==
Snaha vyložit dějinné události a procesy jako jednotný celek a případně najít (nebo naopak vyloučit) celkový smysl dějin, jejich [[Teleologie|teleologii]], je předmětem [[filosofie dějin]]. Myšlenka celkového významu a určitého směřování dějin se objevuje již v [[Antika|antice]] a ve starých náboženských systémech, například v křesťanství jako [[dějiny spásy]] – jejichž upřesňování se pak v [[Teologie|teologii]] věnuje podobor [[dějiny církve]]. Nejvlivnějším moderním filosofem dějin byl [[Georg Wilhelm Friedrich Hegel|G. W. F. Hegel]], podle nějž dějiny znamenají samovývoj světového ducha, který si v lidských dějinách uvědomuje sám sebe.
 
Dalším okruhem filosofických otázek je problém dějinné [[Kauzalita|kauzality]], tedy jaké příčiny vedly k určitým dějinným událostem, a s ním spojená otázka [[Úloha osobnosti v dějinách|úlohy osobnosti v dějinách]] – nakolik byly vynikající vůdčí osobnosti tvůrci a nakolik produkty nebo méně významnými součástmi dějů, které jsou s nimi spojovány. Kauzální uvažování souvisí s [[Kontrafaktualita|kontrafaktualitou]], tedy představou o tom, co by se stalo, kdyby se dějiny odehrály jinak; a takové uvažování je inspirací i pro autory žánru [[alternativní historie]], založené na rozvedení a uměleckém zpracování alternativních běhů dějin.
 
Jiným směrem filozofických úvah o dějinách je [[dějinnost]] ve smyslu v jakém ji chápal [[Wilhelm Dilthey]]: tedy že člověka lze pochopit jen jako zapojeného do dějin, jen jako součást, produkt i spolutvůrce dějin zároveň. Ahistorický, historie zbavený člověk nemůže existovat, aniž by přestal být člověkem.
 
==Politika dějin / paměti==
Jako [[politika dějin]] čičili politika paměti se označuje prezentace dějin vedená [[Politika|politickými]] zájmy. Jejím cílem je ovlivnit [[veřejné mínění]] a [[historické vědomí]] společnosti. Má přímý vliv jak na práci samotných historiků, tak i na didaktiku, osnovy a výuku [[Historiografie|dějepisu]], činnost muzeí a památníků, vydavatelskou činnost a další aspekty recepce dějin společností. V krajních případech, typických pro [[Autoritarismus|autoritativní režimy]], může jít o cenzuru a potlačování historických událostí a osobností (což je známo již ze starověku, např. v Římě jako [[damnatio memoriae]]).
 
Konkrétními příklady politiky dějin v současnosti a nedávné minulosti je vztyčování a případně bourání pomníků (jen v Praze například Švecův [[Stalinův pomník|pomník Stalinovi]], Bendlův [[Mariánský sloup (Staroměstské náměstí)|Mariánský sloup]] či Krybusův [[Pomník maršála Koněva v Praze|pomník Koněvovi]] a s nimi spojené spory), zakládání, udržování a rušení paměťových institucí, jako jsou muzea (v Česku [[Národní muzeum]] a mnohá další), archivy, školy a badatelská pracoviště (například [[Ústav pro studium totalitních režimů]], který má pomoci zpracovat nedemokratickou část moderních dějiny Česka), řízení výuky dějepisu a příbuzných oborů na školách nižších stupňů nebo pojmenovávání veřejných prostranství a různých institucí jmény spojenými s dějinami.
 
[[Kategorie:Historie]]