Dušníky nad Vltavou: Porovnání verzí

Území patří k útvarné skupině čtvrtohor, útvarům [[Holocén|holocénu]] (aluviu) a [[Pleistocén|pleistocénu]] (diluviu). Úrodná hlinitopísčitá půda je zde dlouhodobě intenzivně využívána pro pěstování obilí, zeleniny a chmele.

Oblast se nachází v českém termofytiku (oblast teplomilné květeny), 9. fytogeografickém obvodu (Dolní Povltaví).^[2]. Pro tuto oblast jsou typické časté akátiny, zbytky teplomilných doubrav, dubohabřiny, stepi s úzkolistými travami.^[3]. Ve stromových porostech se místy vyskytují v předjaří rostliny jarního aspektu lesa ([[křivatec žlutý]], [[sasanky]] aj.).

Počet obyvatel vytrvale klesal – v roce 1950 se uvádí 112 obyvatel, o deset let později, kdy byly Dušníky přičleněny ke Všestudům, stále ještě přes stovku, avšak v roce 1970 pouhých 79. Od 90. let 20. století se počet fakticky trvale usedlých drží okolo 20 – 3020–30.

Z jedenatřiceti31 obývaných domů v roce 1950 klesl počet obývaných domů na dnešních 13. Počet starousedlých rodin (za starousedlou rodinu považujeme rodinu, která zde žila před rokem 1945) je 3. Nově příchozí obyvatelé vybudovali tři nové rodinné domy v období 2010 - 20182010–2018.

'''[[Alois Šiška]]''' (1914–2003) s manželkou Vlastou a [https://fcafa.com/2014/05/15/an-raf-airmans-life-in-communist-czechoslovakia/ dcerou] -– v Dušníkách strávil několik let "ve vyhnanství" (1950 - 1958) ve vilce čp. 27, poté co mu byl zakázán v rámci represí bývalých letců RAF pobyt v Praze, zprvu pod "nenápadným" dohledem státní bezpečnosti, která ho údajně podezírala z provozování radiového spojení se Západem. V Dušníkách Alois Šiška se živil opravami elektrospotřebičů.

'''Lazar Pavlyšyn''' (1898–1995) – rodák z Ukrajiny, za 1. republiky a za války h[http://www.vsestudy.cz/2006/03/o-panu-sefovi-zazracnem-postriku-na-chmel-a-pazochach/ ospodářskýhospodářský adjunkt na statku u Herbstů]. Do Československa se dostal jako student zemědělské školy a u Herbstů se snažil obstarat si dočasně živobytí, než se uklidní poměry na Ukrajině, kde byla jeho rodina perzekvována a zbavena majetku. Uklidnění se však nedočkal. V Dušníkách se oženil. Na sklonku života (70. a 80. léta) sepsal své paměti, které jsou zajímavým dokladem života zemědělského pracovníka na vesnici ve druhé půli 30. let 20. století<ref>{{Citace monografie

'''Statek čp. 12''' -– původně manský dvůr České koruny. Podle berní ruly z roku 1654 tvořil jeden ze dvou dílů vsi Dušníky. Vystřídaly se zde rody Sukoradských, Kyzlíků, Duchoslavů a Pokorných. Malíř Václav Pokorný dal dům upravit a zřídil z hospodářského dvora okrasnou zahradu. Vnitřek domu vyzdobil freskami, a to v přízemí haly zátiším s pávem a ovocem, v poschodí haly několikametrovou nástěnnou, dnes již zašlou malbou, jakousi apoteózou významných českých králů. K domu přiléhá patrový obdélníkový špýchar z pískovcových kamenů, podsklepený.

Povodně patřily a patří k životu v Dolním Povltaví po celá staletí. Způsobovalo je jarní tání – často doprovázené i nebezpečnými putujícími ledovými krami – ale i déletrvající období dešťů v jiných ročních obdobích. Od 16. století, odkud pocházejí dostupné zprávy o povodních na Mělnicku, se několikrát při větších povodních utvořilo v deltě mezi Vltavou a Labem obrovské jezero, které uvěznilo obyvatele vesnic v nejvyšších bodech či patrech budov. Život na úrodných náplavách stál za to riziko, obyvatelé zůstávali a těžili při zacházení s vodou ze zkušeností přechozíchpředchozích generací. Sídla budovali na terénních vyvýšeninách, zachovávali mokřady, tarasy a remízky a v případě potřeby budovali a zpevňovali hráze pytli s pískem apod. Existovalo povědomí o nejvyšším místě vesnice a o tom, kam vyvést rodinu a dobytek v případě záplavy. Plující a zamrzající kry byly spontánně na Vltavě odsekávány, aby se zabránilo jejich zácpě a vylití vody z břehu při následném tání. Toto povědomí se vytratilo v průběhu dvacátého století, jak potvrdila povodeň roku 2002.

Po vybudování tzv. Vltavské kaskády (1930 – 19591930–1959) se dařilo po desetiletí tok Vltavy regulovat, a tak další „stoletá“ povodeň následovala po události 1890 se zpožděním, až v roce 2002. Přinesla však po moravských povodních z devadesátých let 20. století další „civilizační šok“. V roce 2013, patrně i díky lepší připravenosti vodohospodářů, neměla povodeň tak ničivé následky a byla hodnocena jako voda dvacetiletá nebo padesátiletá. Přesto povodeň téměř zničila nový dálniční most vystavený nad silnicí spojující Všestudy s Dušníky, který byl postaven po povodni z roku 2002. Popovodňová opatření zahrnovlazahrnovala především opravy protržených hrází a čištění (prohlubování koryta), ke znovuzakládání mokřadů v dolním Povltaví nedochází, nedaří se ani stavba vyšší hráze u obce Zálezlice (patřila roku 2002 a 2013 k nejvíce postiženým), zejména kvůli vlastnickým sporům.

Vltava měnila koryto i v posledních staletích. V letech 1667-831667–1683 například změnila řeka řečiště od Zelčína k Doničkám, pobořila kostel v Doničkách a roku 1798 byly z něho již jen zříceniny, přitom ves zanikla zcela. Při povodních roku 1700 de facto zanikla část blízké vsi Ouholice. Nejvýznamnější změnou pro Dušníky byl zánik „pravého“ vltavského ramene, které fungovalo v té době jako rameno hlavní, odbočovalo ve Veltrusích a vracelo se zčásti v oblasti Kubantova, vytvářeje ostrov. Rameno zčásti pokračovalo přes Vojkovice, patrně vedeno ostrohem zvaným Hebron. V 80. letech 18. století už muselo být původně hlavní rameno ve veltruském parku uměle napájeno vodou z řeky, aby si park uchoval kouzlo vodou protkané krajiny. Při pozdějších povodních se řeka vracela do starých řečišť a poškozovala stavby a hráze po svém původním toku, tedy i na dušnickém "Kubantově". Tůně v okolí vsi měnily tvar, vznikaly a zanikaly, některé z nich byly později zasypány. Například na louce při Vltavě od dušnického přívoznického domku výš proti proudu se nacházely až do roku 1904 tůňky. Při provádění kanalizace Vltavy byly zasypány výkopem materiálu z jezu u Vraňan.

Při únorové povodni roku 1862, která byla způsobena silnými dešti a rychlou oblevou, u Kralup vzala voda 30 [[sáh]]ů kolejí a trať musela být přeložena. Taktéž o deset let později, roku 1872, povodeň ničila a opětovně vytvořila jezero od Dušník k soutoku Vltavy s Labem. Zimní povodně napáchaly škody v polích zejména tím, že přinášely množství materiálu, písku a štěrku, a tím pole znehodnocovaly, naplavené dříví také ničilo kostrukcekonstrukce chmelnic a stromy.

[[Povodeň v Česku (2002)|Povodně roku 2002]], které ostatně postihly i další středoevropské země, byly způsobeny dvěma vlnami talkovétlakové níže s nimi spojenými frontálními systémy. Vydatné deště trvaly ve dnech 6.-7–7. 8.srpna, a to převážně v jižních Čechách, a poté 11.-13–13. 8srpna, kdy zasáhly celé povodí Vltavy včetně přítoků Sázavy a Berounky. Obě tlakové níže zasáhly naše území nejdeštivějším sektorem a nadto postupovaly pomalu. Nádrže vltavské kaskády nasycené první vlnou vody z Vltavy a přítoků, kterou dokázaly zvládnout, neodolaly druhé vlně. Vltavská kaskáda přestala vodu zadržovat. Vltava v Praze kulminovala 13. srpna s 782 cm při průtoku 5160 m³/s, což odpovídá opakování jednou za 500 let. Poté stupňovitě klesala v souvislosti se snižováním odtoku vltavské [http://www.pvl.cz/files/download/hydrologicke-informace/zpravy-o-povodni/2002-08-zprava-o-povodni.pdf kaskády].