Verze z 10. 10. 2019, 13:23 editovat Dobroš (diskuse \| příspěvky) Prověření uživatelé 25 815 editací →‎Odraz v umění: obrázek ← Přejít na předchozí porovnání		Verze z 29. 3. 2020, 16:39 editovat zrušit editaci Vašek Dostál (diskuse \| příspěvky) 66 editací typografické a pravopisné úpravy, úprava bibliografických odkazů značka: editace z Vizuálního editoru Přejít na další porovnání →
Řádek 5: V bájích nefiguruje pro své osobní osudy, ale jako krutá vládkyně a nymfomanka. Do jejího otroctví musel vstoupit hrdina [[Héraklés]], aby se očistil z vraždy. Zabil totiž [[Ífitos\|Ífita]], syna oichalského krále [[Eurytos\|Euryta]]. Héraklés si přišel získat královskou dceru [[Iola\|Iolu]] za ženu, porazil jejího otce, mistra v lukostřelbě, což byla podmínka. Ale Eurytos mu Iolu nedal, naopak ho s urážkami vyhnal. Když shodou okolností došlo ke krádeži králova stáda, byl Héraklés nařčen ze zlodějství. Ífitos, který chtěl očistit jeho čest, protože zlému nařčení nevěřil, na svou dobrou vůli doplatil. Héraklés ve vzteku z té pomluvy Ífita shodil z hradní věže. U Omfalé pobyl Héraklés jeden nebo tři roky. Královna byla zlá, domýšlivá a krutá žena s maskulinními sklony, která muže týrala a ponižovala. Nutila prý Hérakla chodit v ženských šatech a pracovat se služkami. Sama chodila s jeho kyjem a oděna do lví kůže. Znakem krutosti bylo prý i to, že mu dávala občas dovolenou (při jedné z nich byl na moři s [[Argonauti\|Argonauty]]), aby pak ještě hůře trpěl otroctvím. ~~kromě~~Kromě toho se Omfalé do Hérakla zamilovala, sváděla ho a přála si, aby jí dal syna. To se jí podařilo, narodil se jí [[Atys]], zakladatel nové dynastie lýdských králů. == Odraz v umění == [[File:Hercules and Omphale. Engraving by B.W. Dolendo after B. Spr Wellcome V0035874.jpg\|thumb\|left\|Omfalé při práci svádí Hérakla, mědirytina podle B. Sprangera, B. W. Dolendo, po 1600]] [[File:Philippe Van Bree-Workshop of female painters mg 3021.jpg\|thumb\|Philippe Van Bree: Ženy malují Omfalé]] Omfalé bývá vyobrazena v roli muže- hrdiny, s Héraklovou lví kůží na hlavě a s jeho kyjem v ruce. Tomu odpovídá i její dominantní pozice nad vězněným Héraklem. Někdy drží jako symbol ženských prací přeslici, kterou podává Héraklovi. Z období antiky se zachovala jen vzácná vyobrazení této mytologické epizody v římské mozaice v Národním archeologickém muzeu v Madridu a na fresce z Pompejí. Z raného novověku jsou ~~známé~~známy především čtyři obrazy: * ''Omfalé se služkami nutí Hérakla příst'', [[Lucas Cranach starší]], Sasko kolem 1510 * ''Héraklés a Omfalé'' od [[Bartholomeus Spranger\|Bartholomea Sprangera]] (z konce 16. ~~stoleti~~století, z Kunstkomory Rudolfa II., nyní Kunsthistorisches ~~v muzeum~~Museum ve Vídni) * ''Héraklés a Omfalé'' Petra Paula [[Rubens]]e, Antverpy 1602, [[Louvre]] * ''Héraklés a Omfalé'', Francois Lemoine, olejomalba na plátně, Paříž 1724, [[Louvre]] Řádek 23: == Odkazy == === Literatura === * ''Slovník antické kultury'', ~~nakl.~~Nakladatelství Svoboda, Praha, 1974 * [[Vojtěch Zamarovský]], ''Bohové a hrdinové antických bájí'', 7. vyd., Praha 2013 * Robert Graves~~, Robert~~, ''Řecké mýty'', ~~Praha~~přel. ~~2004~~Jiří Hanuš, ~~ISBN~~Praha ~~80-7309-153-4~~2010 * Guus Houtzager~~, Guus~~, ''Encyklopedie řecké mytologie'', ~~Praha ISBN~~Čestlice ~~80-7234-287-8~~2003 * Gerhard Löwe, Heindrich Alexander Stoll, ''ABC ~~Antiky~~antiky'', přel. Dalibor Plichta, 3. vyd., Praha 2005 ===Externí odkazy ===

Omfalé: Porovnání verzí