Mehmed Kapetanović: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
Doplnění informací. značka: editace z Vizuálního editoru |
oprava faktografie+stylistické úpravy značka: editace z Vizuálního editoru |
||
Řádek 1:
{{Infobox - spisovatel}}
'''Mehmed
== Život ==
Pocházel z bohaté a urozené (de facto šlechtické) muslimské rodiny, která se v regionu okolo města Ljubuški v Hercegovině vyskytovala nejpozději od 17. století. Předkové
V Ljubuškém
Podílel se na vojenských výpravách proti Černé Hoře a křesťanským povstalcům v Bosně a Hercegovině. Za zásluhy na vojenském poli mu byl udělen řád Mecidiye III. třídy sultána [[Abdülmecid I.|Abdülmecida I]]''.'' Roku [[1863]] se stal kapidžibašou (majorem) osmanské armády a od následujícího roku úřadoval jako kajmekan (okresní hejtman) ve mestě [[Stolac]] a pak v Ljubuškém. Roku [[1869]] vykonal dlouhou cestu po [[Itálie|Itálii]] a [[Rakousko|Rakousku]], mj. navštívil [[Vídeň]] a [[Budapešť]]. Později navštívil i [[Korfu]], [[Egypt]] a [[Malá Asie|Malou Asii]], včetně měst [[Smyrna|Smyrny]] a [[Cařihrad|Cařihradu]]. Po návratu do vlasti opětovně zastával post okresního hejtmana ve [[Foča|Foči]], Stolci a [[Trebinje]]. Roku 1875, kdy v Hercegovině vypuklo křesťanské povstání, odešel ze služby a trvale přesídlil do [[Sarajevo|Sarajeva]]. Tam od léta 1877 do jara 1878 vykonával úřad starosty. S tímto postem se pojilo působení v osmanském parlamentu. Během muslimského povstání, které roku 1878 vypuklo proti habsburské okupaci Bosny a Hercegoviny, coby umírněný politik uprchl do [[Dalmácie]].<ref>{{Citace periodika
Řádek 32:
}}</ref>
Kapetanović byl nositelem řady vyznamenání. Za zásluhy prokázané Rakousko-Uhersku při konsolidaci země byl 16. září 1879 vyznamenán [[Řád železné koruny|Řádem železné koruny]] III. třídy a s tím spojený titul četného vládního rady a neznámého roku také [[řád Františka Josefa|Řádem Františka Josefa]] II. třídy, komtur s hvězdou.<ref>{{Citace periodika
| příjmení =
| jméno =
Řádek 45 ⟶ 42:
| strany = 2
| url =
}}</ref>
Za svého působení v Trebinje se sblížil s místním rakouským konzulem a horlivým sběratelem lidové slovenosti [[Vuk Vrčević|Vukem Vrčevićem]], který jej inspiroval k podobné zálibě. Sám zapisoval převážně epické písně, pořekadla a lidová moudra. Připravil k tisku dvě rozsáhlé sbírky lidové slovesnosti ''Narodno blago'' (Lidový poklad, v latince Sarajevo 1887, v cyrilici Sarajevo 1888) a ''Dževahiru šerqijje = Istočno blago'' (Východní poklad, sv. 1, Sarajevo 1896, sv. 2., Sarajevo 1897).
| |||