Tupolev Tu-2: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
wikif. průzkumný letoun; ilustrace z referencí přesunuta do článku, potřeba ujasnit popisek |
m - "vadná" "sekce" "specifikace", která se v článku nevyskytuje |
||
Řádek 1:
{{Infobox - letadlo
| název = Tupolev Tu-2
Řádek 21 ⟶ 20:
== Vývoj ==
V lednu roku [[1941]] byl v konstrukční kanceláři A. N. Tupoleva zkonstruován [[prototyp]] rychlého středního bombardéru, který dostal označení '''ANT-58''' (ANT – počáteční písmena jména konstruktéra). Jednalo se o velmi zdařilý typ rychlého bombardéru, který se stal jedním z nejlepších svého druhu na bojištích 2. světové války. Stroj byl postupně modernizován, v roce 1941 byly vyrobeny další prototypy '''ANT-59''' s [[řadový motor|řadovými motory]] AM-37 a '''ANT-60''' s pokusnými [[hvězdicový motor|hvězdicovými]] pohonnými jednotkami AŠ-82. [[Letoun]] byl ještě konstrukčně upraven jako '''ANT-61''' a počátkem roku 1942 uveden do [[sériová výroba|sériové výroby]] jako Tu-2. Vylepšené letouny začaly přicházet do služby na jaře [[1944]].
[[Soubor:Опытный образец Ту2 1940.jpg|náhled|vlevo|Konstrukční práce na letounu Tu-2]]
V tomto roce vznikl rovněž jeden prototyp pětimístné dálkové bombardovací verze '''Tu-2D''' ('''ANT-62'''), poháněný dvouhvězdicovými [[letecký motor|motory]] Švecov AŠ-82FN s prodlouženým [[trup letadla|trupem]] o 0,62 m a ve dvou prototypech vyrobený '''Tupolev SDB''' ('''ANT-63'''). Tato dvoumístná verze taktického bombardéru zalétaná 20. května [[1944]] velmi úzce navazovala na původní projekt ANT-58. První prototyp dostal řadové dvanáctiválce Mikulin AM-39 po 1374 [[Watt|kW]] s výzbrojí dvou pevných [[letecký kanón|kanónů]] ŠVAK [[ráže]] 20 mm, letovod ovládal pohyblivý kulomet UBT ráže 12,7 mm. Druhý prototyp SDB (Skorostnoj Dněvnoj Bombardirovščik) měl výkonnější motory AM-38F po 1470 kW.
[[Soubor:Tu-2 at the China Aviation Museum.jpg|náhled|Severokorejský Tu-2, China Aviation Museum
V roce 1944 se začalo se stavbou dalšího prototypu, '''ANT-68''' (Tu-10), který přímo vycházel ze sériového '''Tu-2S'''. Vznikl na požadavek sovětského letectva, které potřebovalo rychlý střední čtyřmístný bombardovací letoun, schopný vodorovného [[bombardování]] z malých i velkých výšek a operací bez stíhacího doprovodu. Specifikace dále požadovala instalaci dvou kapalinou chlazených [[válec (motor)|dvanáctiválců]] do V typu Mikulin AM-39FNV s výkonem po 1360 kW a zlepšení výhledu pilota i letovoda. První let provedl zalétávací [[pilot]] A. D. Pereljot 19. května 1945. Během státních zkoušek ANT-68 [[letecká havárie|havaroval]], avšak během následných oprav byly na letounu provedeny četná vylepšení. Jednalo se zejména o zástavbu motorů AM-39FN-2 se vstřikem paliva s čtyřlistými [[vrtule]]mi AV-5LV-166B, které nahradily předchozí třílisté. Současně byla zlepšena podélná [[stabilita letadla|stabilita]] zvětšením plochy obou kýlovek. Po celou dobu testů byl prototyp ANT-68 vyzbrojen dvojicí kanónů ŠVAK [[ráže]] 20 mm v kořenech křídla a po jednom pohyblivém kulometu ve střelištích.
| |||