Probdělá noc: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
→Vznik, charakteristika a historie: +Marseille 2019 |
+obrázky a drobná doplnění |
||
Řádek 15:
| česká premiéra =
}}
'''''Probdělá noc''''' (ve [[francouzština|francouzském]] originále '''''{{Cizojazyčně|fr|Une nuit blanche}}''''') je [[opera]] žánru [[opéra comique]] o jednom [[dějství]] francouzského skladatele [[Jacques Offenbach|Jacquese Offenbacha]] na libreto dramatika, básníka a původním povoláním koželuha [[Édouard Plouvier|Édouarda Plouviera]] (1821–1876) z roku 1855. Její premiéra [[5. červenec|5. července]] [[1855]] byla součástí zahajovacího představení Offenbachova divadla [[Théâtre des Bouffes-Parisiens]] v prvním působišti na [[Avenue des Champs-Élysées]].
== Vznik, charakteristika a historie ==
[[Soubor:Bouffes-Parisiens.jpg|náhled|vlevo|Plakát ze samých počátků divadla Bouffes-Parisiens; nahoře Joseph Darcier jako Jean Samson v ''Probdělé noci'']]
Jacques Offenbach se po několika marných pokusech prosadit svá díla na scénu pařížských divadel odhodlal roku 1855 založit vlastní hudební divadlo, které nazval Théâtre des Bouffes-Parisiens. [[světová výstava 1855|Světová výstava roku 1855]] přilákala do Paříže mnoho návštěvníků a Offenbachovo působiště, salle Lacaze, byl stísněný, ale strategicky položený prostor na [[avenue des Champs-Élysées]] v těsné blízkosti Průmyslového paláce, centra výstavy. Zahajovací program divadla sestával ze čtyř kusů různých žánrů, jak je povolovala přísná divadelní licence, kterou skladatel obdržel; ke všem napsal Offenbach hudbu. 5. července 1855 tak diváci poprvé uviděli zhudebněný veršovaný prolog ''Vstupte, pánové a dámy'' (''Entrez, Messieurs, Mesdames''), dále skromnou opéra-comique ''Probdělá noc'', rozvernou klauniádu („bouffonerie“) ''[[Dva slepci]]'' (''Les Deux Aveugles'') a nakonec [[pantomima|pantomimu]] ve stylu [[commedia dell'arte|commedie dell'arte]] ''Harlekýn holičem'' (''Arlequin barbier'').<ref>{{Citace monografie
| příjmení = Yon
Řádek 33 ⟶ 34:
Námětem ''Probdělé noci'' komicko-sentimentální příběh z vesnického prostředí. Offenbach v ní tedy navázal na styl svých předchozích děl ''[[Přístěnek (opera)|Přístěnek]]'' (''L'Alcôve'', 1847), ''[[Svatba při lucernách|Mathurinův poklad]]'' (''Le Trésor de Mathurin'', 1853) nebo ''[[Děvče z Elizonda|Pépito]]'' (1853). Dílo bylo přijato obecenstvem vstřícně, i když dosti banální libreto Édouarda Plouviera je nenadchlo; hudební část však byla oceňována, zejména vstupní romance hrdinky a pijácká píseň. Stejně jako u ''Harlekýna holičem'' však obliba, které tato opera dosáhla, nebyla srovnatelná s triumfem ''Dvou slepců'', kteří se stali na dlouhou dobu vizitkou divadla a žánrovým modelem pro jeho další repertoár. I když groteskní díla jako ''Dva slepci'' zajišťovala Offenbachovu divadla obecně větší proslulost, v rámci celovečerního programu byla vždy spojována s díly s uměřenější komikou, jichž je ''Probdělá noc'' prvním a z kvalitativního hlediska vzorovým zástupcem.<ref name="Yon143">Yon, c. d., s. 143.</ref>
[[Soubor:Tournachon, Gaspard-Félix - Joseph Darcier (1820-1883) (Zeno Fotografie).jpg|náhled|Joseph Darcier v roli Jeana Samsona v ''Probdělé noci'']]
Jelikož ''Probdělá noc'' opustila repertoár Bouffes-Parisiens dříve, než toto divadlo a jeho ředitel dosáhli světového renomé, pronikla na světová jeviště se zpožděním. Ve střední Evropě, pravidelném odbytišti Offenbachových děl, se příliš neprosadila. Nepočítáme-li hostování Bouffes-parisiens na turné (zejména dvojí provedení ve vídeňském Franz-Josefs-Kai-Theater v červnu 1861<ref name="Austriaca">{{Citace periodika▼
Jelikož ''Probdělá noc'' opustila repertoár Bouffes-Parisiens dříve, než toto divadlo a jeho ředitel dosáhli světového renomé (již 30. července ji na plakátech nahradil ''[[Sen letní noci]]''<ref>{{Citace monografie
| příjmení1 = Bruyas
| jméno1 = Florian
| titul = Histoire de l'opérette en France, 1855-1965
| vydavatel = E. Vitte
| místo = Paris
| rok = 1974
| počet_stran = 693
| strany = 49
| isbn = 9782012974241
| jazyk = fr
▲
| příjmení = Branscombe
| jméno = Peter
Řádek 61 ⟶ 74:
| strany = 14–15
| url = http://anno.onb.ac.at/cgi-content/anno?aid=apr&datum=18720216&zoom=33
| ISSN = 1563-5449
| datum_přístupu = 2015-11-27
| jazyk = de
Řádek 75 ⟶ 89:
}}</ref>
V anglicky mluvícím postředí se ''Probdělá noc'' ujala ve zpracování [[Henry Brougham Farnie|Henryho Broughama Farnieho]], upravovatele řady Offenbachových děl, pod názvem ''Forty Winks''. V této podobě měla premiéru 2. listopadu 1872 v londýnském divadle [[Haymarket Theatre]].<ref>{{Citace monografie
| příjmení = Nycoll
| jméno = Allardyce
Řádek 84 ⟶ 98:
| strany = 361
| jazyk = en
}}</ref><ref name="Gänzl">{{Citace monografie
| příjmení1 = Gänzl
| jméno1 = Kurt
| titul = The Encyclopedia of the Musical Theatre
| vydavatel = Schirmer Books
| místo = New York
| rok = 2001
| počet_stran = 2274
| strany = 616
| isbn = 0-02-864970-2
| jazyk = en
| edice = 2
| svazek = 1
}}</ref> Upravovatel z ostrovní říše mimo jiné umístil dějiště na pobřeží, z celníka se stal příslušník pohraniční stráže a hlavní hrdina – pašerák – pašuje zboží lodí místo po zemi. V této podobě se ''Probdělá noc'' hojně hrála v dalších částech Britského impéria (např. v [[Kapské Město|Kapském Městě]] roku 1885<ref>{{Citace monografie
| příjmení = Stein
Řádek 94 ⟶ 121:
| isbn = 978-0-7864-6035-9
| jazyk = en
}}</ref>) a v Americe. Ve Španělsku ji poprvé uvedlo [[madrid]]ské divadlo [[Teatro de la Zarzuela]] roku 1871 pod názvem ''La primer noche de novios'', „[[zarzuela]] bufa“, překlad pořídili Salvador María Granés a Vicente de Lalama a hráli Asunción Velascová, Joaquín Miró a Víctor Loitía. Děj byl přitom přeložen do pohraniční provincie [[Gipuzkoa]], k pohraniční řece [[Bidasoa]].<ref>{{Citace periodika
| příjmení = Jassa Haro
| jméno = Ignacio
Řádek 104 ⟶ 131:
| issn = 1136-5536
| jazyk = es
}}</ref><ref>{{Citace monografie
| příjmení1 = Kaufmann
| jméno1 = Jacobo
| titul = Jacques Offenbach en España, Italia y Portugal
| vydavatel = Libros Certeza
| místo = Zaragoza
| rok = 2007
| počet_stran = 355
| strany = 126–127
| isbn = 978-84-96219-90-8
| jazyk = es
}}</ref> Roku 1874 koupilo práva pro Itálii od Brandusova nakladatelství italské hudební nakladatelství [[Sonzogno]], ale o skutečném uvedení této opery v Itálii nejsou údaje.<ref>Kaufmann, c. d., s. 233.</ref>
Z nečetných nastudování v moderní době lze zmínit
| titul = Les Délassements Lyriques – Archives
| url = http://delasscom.free.fr/archives.html
| vydavatel = Les Délassements Lyriques
| datum_aktualizace = 2014-11-24
| datum_přístupu = 2020-02-19
| místo = Paris
| jazyk = fr
}}</ref>, koncertní představení roku roku 2006 koncertně na Festivalu Jacquese Offenbacha v Bad Ems.<ref>{{Citace elektronické monografie
|titul = Jacques-Offenbach-Festival - Aufführungsstatistik
|vydavatel = Jacques-Offenbach-Gesellschaft
Řádek 130 ⟶ 176:
! osoba !! hlasový obor !! světová premiéra (5.7.1855) !! vídeňská premiéra (19.2.1872)<ref name="NFB"/>
|-
|Jean Gustin zvaný Jean Samson || [[tenor]] / [[baryton]] || [[Joseph Darcier]] (vl. jm. Joseph Lemaire) || [[Ferdinand Lebrecht]]
|-
|
|-
|Fanchette || [[soprán]] || Marguerite Macé(-Montrouge) || [[Sophie König]]
Řádek 144 ⟶ 190:
(Interiér selského stavení v [[hrabství Artois|Artois]], blízko [[Belgie|belgické]] hranice) Je jedna hodina v noci. Fanchette, sedmnáctiletá dívka, netrpělivě čeká v úboru nevěsty. Dnes měla svatbu s Jeanem Gustinem, zvaným pro svou sílu „Samson“, ale sotva vyšli z kostela, odvedl ji manžel do svého domova, zavřel ji tu a odešel neznámo kam. Fanchette měla přirozeně ze svatební noci před sňatkem jisté obavy, ale jiného rázu. Jednání jejího manžela hrozí zničit jejich lásku (č. 1 romance ''La voilà donc, cette nuit de mystère'').
U okna se objeví její bratranec a neúspěšný nápadník Hercule. Je celníkem a na noční obchůzce si všiml, že se u Gustinových svítí a že je Fanchette sama. Proti její vůli vstupuje oknem dovnitř pod záminko, že jí chce dělat společnost. Naznačuje nevěstě, že její ženich je nejspíše na záletech – Jean je pověstný tím, že přes den spí a v noci se toulá bůhví kde. I Hercule na něj při pochůzkách nejednou narazil. Fanchette toto podezření nahlas odmítá, ale vevnitř ji hlodají pochyby, až se rozpláče. Hercule se ji snaží utěšit – proto přece také přišel (č. 2
Tu je slyšet zdálky prozpěvujícího si Jeana. Hercule o setkání se „Samsonem“ v kompromitující situaci s novomanželkou nestojí a rychle se schová do sklepa. Jean odemyká dveře, zdraví svou ženu a omlouvá se. Fanchette jej vítá chladně a naznačuje, že má pochyby o jeho věrnosti. Jean se dušuje, že sice již mnohokrát ochutnal zapovězeného ovoce, žádný polibek však není sladší než ten manželský. Podaří se mu Fanchette upokojit a přesvědčit o své lásce (č. 3 duet ''C'est moi! … J'ai bien eu des amours … Ah! que c'est bon d'être deux!'').
| |||