Bagatela (opera): Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
→Vznik, charakteristika a historie: +Paříž 1979, Marseille 2018 |
drobná doplnění a opravy |
||
Řádek 15:
| česká premiéra =
}}
'''''Bagatela''''' (ve [[francouzština|francouzském]] originále '''''{{Cizojazyčně|fr|Bagatelle}}''''') je [[
== Vznik, charakteristika a historie ==
Jacques Offenbach byl v první polovině roku 1874 dosud ředitelem pařížského divadla [[Gaîté-Lyrique|Théâtre de la Gaîté]], přesto se rozhodl napsat menší dílo i pro Théâtre des Bouffes-Parisiens, které před téměř dvaceti lety zakládal a které nyní vedl Charles Comte, jeho zeť. Libreto mu napsali [[Hector Crémieux|(Jonathan-)Hector Crémieux]] a [[Ernest Blum]], dvojice, se kterou Offenbach vytvořil již své předchozí dílo, [[opéra comique|opéru comique]] ''[[Hezká voňavkářka]]''. I jednoaktovou ''Bagatelu'' označuje partitura jako opéru comique,<ref name="Yon491"/> i když vydaný klavírní výtah i dobová recenze hovoří o [[opereta|operetě]]<ref name="Lavoix">{{Citace periodika
| příjmení = Lavoix fils
| jméno = Henri
Řádek 28:
| strany = 164–165
| url = https://archive.org/stream/revueetgazettemu1874pari#page/164/mode/2up
| ISSN = 1246-5313
| datum_přístupu = 2016-02-18
| jazyk = fr
Řádek 52 ⟶ 53:
| isbn = 978-2-07-013097-9
| jazyk = fr
}}</ref> Titul opery „Bagatelle“ neboli „Bagatela“ označuje nejen skromnost popisované příhody, ale také je [[
Práce na hudbě k této aktovce byla pro Offenbacha zvláště obtížná, trpěl dlouhými záchvaty [[dna|dny]] a například generální zkouška se musela odehrávat v jeho bytě v ulici Laffitte.<ref name="Yon491"/> O premiéře a při některých dalších reprízách byla ''Bagatela'' hrána s ''[[Panenské jablíčko (opereta)|Panenským jablíčkem]]'', ve kterém excelovala jiná offenbachovská hvězda [[Louise Théo]].<ref name="Yon491"/>
''Bagatela'' měla rozhodný úspěch. Zápletka nebyla příliš originální a základní situace připomínala Offenbachova staršího ''[[Manžel za dveřmi|Manžela za dveřmi]]'' (na nějž ostatně skladatel činí v hudbě narážku), ale obsahuje dobře vykreslené postavy.<ref name="Yon491"/> Kritik Henri Lavoix fils označoval její libreto jako „velmi důmyslné“ a „plné duchaplných slov“, ale poněkud dlouhé a radil pár škrtů.<ref name="Lavoix"/> Lavoix uznával i kvalitu partitury: „…pan Offenbach napsal okouzlující hudbu. Málo nebo žádné
Anna Judicová si ''Bagately'' cenila natolik, že si ji po svém odchodu z Bouffes-Parisiens odnesla i do [[Théâtre des Variétés]], ve kterém vystupovala od dubna 1877.<ref>Yon, s. 569.</ref>
V 70. letech 19. století již Offenbachova díla nedominovala evropskému hudebně-zábavnému divadlu tak jako v předchozích desetiletích a některá z nich se po kontinentě nerozšířila; to byl i případ ''Bagately''.
| příjmení1 = Kaufmann
| jméno1 = Jacobo
| titul = Jacques Offenbach en España, Italia y Portugal
| vydavatel = Libros Certeza
| místo = Zaragoza
| rok = 2007
| počet_stran = 355
| strany = 235
| isbn = 978-84-96219-90-8
| jazyk = es
}}</ref> I ve Francii zůstaly její inscenace raritou (např. divadélko Le Point Virgule v Paříži a Rennes v letech 1979–1981<ref>{{Citace elektronické monografie
| titul = Bagatelle
| url = https://www.lesarchivesduspectacle.net/?IDX_Spectacle=59386
Řádek 107 ⟶ 119:
! osoba !! hlasový obor !! světová premiéra (21.5.1874)<ref name="Yon491"/>
|-
|Bagatelle (Bagatela) || [[soprán]] || [[Anna Judic]] (vl. jm. Anne
|-
|Georges de Planteville || soprán ([[tenor]]) || [[Laurence Grivot]] (vl. jm. Marie Grivot roz. Laurent)
|-
|Finette, Bagatellina služebná || soprán || Suzanne
Řádek 119 ⟶ 131:
== Děj opery ==
[[Soubor:AnnaJudic.jpg|náhled|Anna Judic, první Bagatelle, v době angažmá v Bouffes-Parisiens]]
(Velmi elegantní budoár slečny Bagatelle, těsně před půlnocí) Služebná Finette očekává návrat své milostpaní, populární šantánové zpěvačky vystupující pod jménem Bagatelle. Ozve se zvonek u dveří, ale přichází jen Finettin věrný obdivovatel Pistache. Je klarinetistou v cirkuse, i když by se nejraději viděl v orchestru [[Opéra national de Paris|pařížské Opery]]. Jeho nástroj a Finette jsou jeho jediné dvě lásky (č. 1
Bagetelle přichází s náručí plnou kytic, ale zjevně rozladěna. Když zpívala
V pokoji se objeví nebohý Pistache: nenašel dveře ven a bloudil po chodbách, až se dostal zpátky. Pokračuje v průzkumu. Šramot přivolal Bagatelle zpět do salonu. V té chvíli leze oknem do jejího bytu mladík, Georges de Planteville, který se představuje jako její ctitel. Zpěvačka není romantickým gestem příliš dojata a vykazuje Georgese ven dveřmi, jen přitom nemá probudit sousedy a kompromitovat ji. Georges tvrdí, že přišel získat jen její přátelství, ale Bagatelle má vlastní zkušenosti s tím, jak taková „přátelství“ mezi mužem a ženou končí (č. 2 rondo o přátelství ''L'homme est jeune, la femme est belle''). Posílá mladíka rázně pryč. (Pistache stále nenašel cestu ven a musí se ukrýt ve výklenku.)
Řádek 130 ⟶ 142:
Georges se Bagatelle blíže představuje jako dosud nezletilý, ale bohatý mladý muž z venkova. Aby ukázal, že není ve věcech lásky zcela nezkušený, vypráví jí o milence, která ho podvedla (č. 4 rondo ''À la campagne, avant-hier soir''). Bagatelle chvíli se zájmem naslouchá, pak se však rozhoduje, že už bylo dost legrace. Ať jde Georges hledat klíč, a to oknem – když jím uměl vlézt dovnitř, svede to i opačným směre, ostatně se sám chlubil jedničkou z tělocviku. Protože však už tam není žebřík, musí se spustit na provaze svázaném ze záclon. Jenže strážník na ulici jej považuje za zloděje a Georges se musí zachránit zpět u Bagatelle. Ta v pomyšlení nad tím, co si pomyslí vzbuzení sousedé i ruka zákona, omdlí a tím dá Georgesovi příležitost ji vzít do náruče a křísit – příležitost, kterou podle sledujícího Pistache mladík trestuhodně nevyužije… Když přijde Bagatelle k sobě, je unavena a chce jít spát, ale protože Georges zamkl i dveře do její ložnice, musí se oba uložit v budoáru. Ustlat není jednoduchá záležitost, a když oba usínají, zdřímne si ve své skrýši i Pistache. Jeho chrápání Georges i Bagatelle zklamaně připisují jeden druhému (č. 5 nokturno a tercet ''Dormons, dormons, il faut en finir'').
Po chvíli se Bagatelle zvedne a zkoumá, zda Georges spí. Zpívá píseň o vesnické dívce Javottě, která milovala hezkého Mathurina, ale ostýchala se mu to říci do očí, až se mu jednou odvážila vyznat lásku, když předstíral spánek (č. 6
Bagatelle předstírá, že je jí to jedno, ale než stačí vypuknout hádka, je slyšet pískání klarinetu a pak se objeví Pistache v náměsíčném tranzu. Bagatelle a Georges ho probudí a záhy se vrací i Finette, která vlastním klíčem otevírá dveře a vysvobozuje tak všechny ze zajetí. Identifikuje Pistache jako svého nápadníka a Bagatelle by ji hněvivě vyhodila, kdyby se Pistache nenabídl jako svědek: rád domovnici, sousedům i strážníkovi odpřisáhne, že zpěvačka přečkala noc s cizím mužem ve vší počestnosti, neboť její mladý návštěvník je naprostý jeliman. Když se navíc Bagatelle dozví, že čtyři pánové z minulého večera byli čtyři kadeřničtí učni, od nichž souboj nehrozí, končí vše v dobré náladě. Zpěvačka posílá Georgese konečně pryč a radí mu, aby ji příště přišel navštívit dveřmi, jako to dělají všichni ostatní (č. 7 finále ''Mon p'tit Mathurin'').
| |||