Bagatela (opera): Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
→‎Vznik, charakteristika a historie: +Paříž 1979, Marseille 2018
drobná doplnění a opravy
Řádek 15:
| česká premiéra =
}}
'''''Bagatela''''' (ve [[francouzština|francouzském]] originále '''''{{Cizojazyčně|fr|Bagatelle}}''''') je [[operaopéra comique]] o jednom [[dějství]] francouzského skladatele [[Jacques Offenbach|Jacquese Offenbacha]] na libreto [[Hector Crémieux|Hectora Crémieuxe]] a [[Ernest Blum|Ernesta Bluma]] z roku 1874. Její premiéra se konala [[21. květen|21. května]] [[1874]] v [[Paříž|pařížském]] divadle [[Théâtre des Bouffes-Parisiens]].
 
== Vznik, charakteristika a historie ==
Jacques Offenbach byl v první polovině roku 1874 dosud ředitelem pařížského divadla [[Gaîté-Lyrique|Théâtre de la Gaîté]], přesto se rozhodl napsat menší dílo i pro Théâtre des Bouffes-Parisiens, které před téměř dvaceti lety zakládal a které nyní vedl Charles Comte, jeho zeť. Libreto mu napsali [[Hector Crémieux|(Jonathan-)Hector Crémieux]] a [[Ernest Blum]], dvojice, se kterou Offenbach vytvořil již své předchozí dílo, [[opéra comique|opéru comique]] ''[[Hezká voňavkářka]]''. I jednoaktovou ''Bagatelu'' označuje partitura jako opéru comique,<ref name="Yon491"/> i když vydaný klavírní výtah i dobová recenze hovoří o [[opereta|operetě]]<ref name="Lavoix">{{Citace periodika
| příjmení = Lavoix fils
| jméno = Henri
Řádek 28:
| strany = 164–165
| url = https://archive.org/stream/revueetgazettemu1874pari#page/164/mode/2up
| ISSN = 1246-5313
| datum_přístupu = 2016-02-18
| jazyk = fr
Řádek 52 ⟶ 53:
| isbn = 978-2-07-013097-9
| jazyk = fr
}}</ref> Titul opery „Bagatelle“ neboli „Bagatela“ označuje nejen skromnost popisované příhody, ale také je [[umělecké jménopseudonym|uměleckým jménem]] hlavní hrdinky, kabaretní a operetní zpěvačky.
 
Práce na hudbě k této aktovce byla pro Offenbacha zvláště obtížná, trpěl dlouhými záchvaty [[dna|dny]] a například generální zkouška se musela odehrávat v jeho bytě v ulici Laffitte.<ref name="Yon491"/> O premiéře a při některých dalších reprízách byla ''Bagatela'' hrána s ''[[Panenské jablíčko (opereta)|Panenským jablíčkem]]'', ve kterém excelovala jiná offenbachovská hvězda [[Louise Théo]].<ref name="Yon491"/>
 
''Bagatela'' měla rozhodný úspěch. Zápletka nebyla příliš originální a základní situace připomínala Offenbachova staršího ''[[Manžel za dveřmi|Manžela za dveřmi]]'' (na nějž ostatně skladatel činí v hudbě narážku), ale obsahuje dobře vykreslené postavy.<ref name="Yon491"/> Kritik Henri Lavoix fils označoval její libreto jako „velmi důmyslné“ a „plné duchaplných slov“, ale poněkud dlouhé a radil pár škrtů.<ref name="Lavoix"/> Lavoix uznával i kvalitu partitury: „…pan Offenbach napsal okouzlující hudbu. Málo nebo žádné žertíkůžertíky, ale mnoho elegance a půvabu. Není ani dlouhá, ani vyumělkovaná, a sleduje svižným krokem všechny obraty hry.“<ref name="Lavoix"/> Publiku se zvláště líbil například komický kuplet Pistache a rondo o přátelství, největší obliby však došla stylizovaná pseudo-lidová píseň o Javottě a Mathurinovi.<ref name="Lavoix"/>
 
Anna Judicová si ''Bagately'' cenila natolik, že si ji po svém odchodu z Bouffes-Parisiens odnesla i do [[Théâtre des Variétés]], ve kterém vystupovala od dubna 1877.<ref>Yon, s. 569.</ref>
 
V 70. letech 19. století již Offenbachova díla nedominovala evropskému hudebně-zábavnému divadlu tak jako v předchozích desetiletích a některá z nich se po kontinentě nerozšířila; to byl i případ ''Bagately''. IRoku ve1876 Franciikoupilo zůstalyod jejínakladatelství inscenaceChoudens raritoupráv (např.pro divadélkoItálii Lenakladatelství Point[[Sonzogno]], Virgule v Pařížiale a Renneskonkétních vinscenacích letechnejsou 1979–1981doklady.<ref>{{Citace elektronické monografie
| příjmení1 = Kaufmann
| jméno1 = Jacobo
| titul = Jacques Offenbach en España, Italia y Portugal
| vydavatel = Libros Certeza
| místo = Zaragoza
| rok = 2007
| počet_stran = 355
| strany = 235
| isbn = 978-84-96219-90-8
| jazyk = es
}}</ref> I ve Francii zůstaly její inscenace raritou (např. divadélko Le Point Virgule v Paříži a Rennes v letech 1979–1981<ref>{{Citace elektronické monografie
| titul = Bagatelle
| url = https://www.lesarchivesduspectacle.net/?IDX_Spectacle=59386
Řádek 107 ⟶ 119:
! osoba !! hlasový obor !! světová premiéra (21.5.1874)<ref name="Yon491"/>
|-
|Bagatelle (Bagatela) || [[soprán]] || [[Anna Judic]] (vl. jm. Anne -Marie-Louise Damiens)
|-
|Georges de Planteville || soprán ([[tenor]]) || [[Laurence Grivot]] (vl. jm. Marie Grivot roz. Laurent)
|-
|Finette, Bagatellina služebná || soprán || Suzanne
Řádek 119 ⟶ 131:
== Děj opery ==
[[Soubor:AnnaJudic.jpg|náhled|Anna Judic, první Bagatelle, v době angažmá v Bouffes-Parisiens]]
(Velmi elegantní budoár slečny Bagatelle, těsně před půlnocí) Služebná Finette očekává návrat své milostpaní, populární šantánové zpěvačky vystupující pod jménem Bagatelle. Ozve se zvonek u dveří, ale přichází jen Finettin věrný obdivovatel Pistache. Je klarinetistou v cirkuse, i když by se nejraději viděl v orchestru [[Opéra national de Paris|pařížské Opery]]. Jeho nástroj a Finette jsou jeho jediné dvě lásky (č. 1 PistachovyPistachův kupletykuplet ''Comm' tout être poétique''). Dnes večer si vyprosil volno, aby mohl vzít svou milou na noční ples v Reine-Blanche. Finette slibuje, že přijde, jen co madam uloží k spánku. A protože ta právě přichází, posílá služebná klarinetistu rychle pryč východem pro služebnictvo.
 
Bagetelle přichází s náručí plnou kytic, ale zjevně rozladěna. Když zpívala svésvůj kupletykuplet ''Charlotte est belle'', čtveřice pánů u předního stolu dělala záměrně hluk a pískala, vyrušovala a rozptylovala ji, ke škodolibé zábavě obecenstva. Naštěstí se našel jakýsi muž, kterého, zpívajíc se zavřenýma očima, ani nepostřehla, a ten vyťal každému z rušitelů po páru políčků. Obecenstvo jeho čin ocenilo a večer skončil pro Bagatelle vlastně triumfem – jenže ani nezahlédla svého dobrodince. Nechce se jí hned spát, ale na oko uvěří Finettině průhledné zámince a pouští ji ven. Sama odejde do ložnice.
 
V pokoji se objeví nebohý Pistache: nenašel dveře ven a bloudil po chodbách, až se dostal zpátky. Pokračuje v průzkumu. Šramot přivolal Bagatelle zpět do salonu. V té chvíli leze oknem do jejího bytu mladík, Georges de Planteville, který se představuje jako její ctitel. Zpěvačka není romantickým gestem příliš dojata a vykazuje Georgese ven dveřmi, jen přitom nemá probudit sousedy a kompromitovat ji. Georges tvrdí, že přišel získat jen její přátelství, ale Bagatelle má vlastní zkušenosti s tím, jak taková „přátelství“ mezi mužem a ženou končí (č. 2 rondo o přátelství ''L'homme est jeune, la femme est belle''). Posílá mladíka rázně pryč. (Pistache stále nenašel cestu ven a musí se ukrýt ve výklenku.)
Řádek 130 ⟶ 142:
Georges se Bagatelle blíže představuje jako dosud nezletilý, ale bohatý mladý muž z venkova. Aby ukázal, že není ve věcech lásky zcela nezkušený, vypráví jí o milence, která ho podvedla (č. 4 rondo ''À la campagne, avant-hier soir''). Bagatelle chvíli se zájmem naslouchá, pak se však rozhoduje, že už bylo dost legrace. Ať jde Georges hledat klíč, a to oknem – když jím uměl vlézt dovnitř, svede to i opačným směre, ostatně se sám chlubil jedničkou z tělocviku. Protože však už tam není žebřík, musí se spustit na provaze svázaném ze záclon. Jenže strážník na ulici jej považuje za zloděje a Georges se musí zachránit zpět u Bagatelle. Ta v pomyšlení nad tím, co si pomyslí vzbuzení sousedé i ruka zákona, omdlí a tím dá Georgesovi příležitost ji vzít do náruče a křísit – příležitost, kterou podle sledujícího Pistache mladík trestuhodně nevyužije… Když přijde Bagatelle k sobě, je unavena a chce jít spát, ale protože Georges zamkl i dveře do její ložnice, musí se oba uložit v budoáru. Ustlat není jednoduchá záležitost, a když oba usínají, zdřímne si ve své skrýši i Pistache. Jeho chrápání Georges i Bagatelle zklamaně připisují jeden druhému (č. 5 nokturno a tercet ''Dormons, dormons, il faut en finir'').
 
Po chvíli se Bagatelle zvedne a zkoumá, zda Georges spí. Zpívá píseň o vesnické dívce Javottě, která milovala hezkého Mathurina, ale ostýchala se mu to říci do očí, až se mu jednou odvážila vyznat lásku, když předstíral spánek (č. 6 kupletykuplet o Javottě ''Javotte aimait le beau Mathurin''). Georges se rovněž probudí ze zdánlivého spánku a věří, že jej Bagatelle miluje – i když ta mu tvrdí, že si jen procvičovala efekt písně do nové operety (č. 6a scéna ''Ah! Bagatelle, Bagatelle!''). Konečně se Bagatelle dozvídá, že to byl Georges, kdo se jí dnes večer zastal v Mumusově pavilonu a vyzval ony čtyři výtržníky na souboj.
 
Bagatelle předstírá, že je jí to jedno, ale než stačí vypuknout hádka, je slyšet pískání klarinetu a pak se objeví Pistache v náměsíčném tranzu. Bagatelle a Georges ho probudí a záhy se vrací i Finette, která vlastním klíčem otevírá dveře a vysvobozuje tak všechny ze zajetí. Identifikuje Pistache jako svého nápadníka a Bagatelle by ji hněvivě vyhodila, kdyby se Pistache nenabídl jako svědek: rád domovnici, sousedům i strážníkovi odpřisáhne, že zpěvačka přečkala noc s cizím mužem ve vší počestnosti, neboť její mladý návštěvník je naprostý jeliman. Když se navíc Bagatelle dozví, že čtyři pánové z minulého večera byli čtyři kadeřničtí učni, od nichž souboj nehrozí, končí vše v dobré náladě. Zpěvačka posílá Georgese konečně pryč a radí mu, aby ji příště přišel navštívit dveřmi, jako to dělají všichni ostatní (č. 7 finále ''Mon p'tit Mathurin'').