Finančník a příštipkář: Porovnání verzí

'''''Finančník a příštipkář''''' (ve [[francouzština|francouzském]] originále '''''{{Cizojazyčně|fr|Le Financier et le Savetier}}''''') je [[opereta]] – autoři ji žánrově označují jako „opérette-bouffe“ – o jednom [[dějství]] francouzského skladatele [[Jacques Offenbach|Jacquese Offenbacha]] na libreto [[Hector Crémieux|Hectora Crémieuxe]] a [[Edmond About|Edmonda Abouta]] z roku 1856. Měla premiéru [[23. září]] [[1856]] v [[Paříž|pařížském]] [[Théâtre des Bouffes-Parisiens]].

 

V létě roku 1856 řídil Jacques Offenbach již druhým rokem své divadlo Bouffes-Parisiens. Každý večer se hrály zpravidla tři aktovky, a i když řada dřívějších děl byla úspěšně mnohokrát reprízována, přesto bylo třeba repertoár rychle doplňovat. Offenbach proto psal jedno dílo za druhým, přičemž střídal dva hlavní proudy, groteskně-parodický a sentimentálně-komický, přičemž v průběhu každého večera se zpravidla vystřídaly oba typy. Po lyričtějším ''[[Číslo 66|Čísle 66]]'' (premiéra 31. července<ref>{{Citace monografie

| příjmení = Yon

}}</ref>

 

| příjmení = Jouvin

| jméno = Benoît

}}, citováno podle stránky [http://www.jacquesoffenbach.fr/ Jacques Offenbach au quotidien].</ref>

 

 

Brzy poté byla aktovka uvedena i ve [[Vídeň|Vídni]], a to v divadle [[Carltheater]] pod názvem ''{{Cizojazyčně|de|Schuhflicker und Millionär}}'' (''Příštipkář a milionář''); premiéra se konala 15. ledna 1859.<ref>Yon, s. 216</ref><ref name="Fremdenblatt1">{{Citace periodika

| datum_přístupu = 2016-01-24

| jazyk = de

| titul = Carltheater

| periodikum = Fremden-Blatt

| datum_přístupu = 2016-01-24

| jazyk = de

}}</ref> Kritika žurnálu ''Fremden-Blatt'' zmiňuje zklamání obecenstva z formy takto přepracovaného díla: „Offenbachův [[singspiel]] ''Příštipkář a milionář'' měl u jednotlivých čísel skvělý, celkově však žádný velký úspěch. Opereta sestává z pouhých dvou hudebních čísel, která jsou obě napsána v příjemném slohu tohoto skladatele a líbila se tak, že bylo bouřlivě vyžadováno jejich opakování. Celkový dojem byl ale právě tímto nedostatkem zpěvu oslaben, a to o to více, že počet účinkujících a skvělá výprava vyvolaly velmi vysoká očekávání.“<ref name="Fremdenblatt2"/> I pozitivní kritika ''Die Presse'', chválící výkony hlavních představitelů, zmiňuje, že „to celé nemá povahou ani formou nic společného se zde známými Offenbachovými operetami“.<ref name="Die Presse"/> Opereta dosáhla v Carltheater 11 představení a dalších dvou roku 1862 ve Franz-Josefs-Kai-Theater (Treumann-Theater), kam velká část personálu Carltheater roku 1860 přešla.<ref name="Austriaca">{{Citace periodika

| příjmení = Branscombe

}}</ref> Zde také 4. července 1862 mohlo obecenstvo spatřit původní pařížskou inscenaci, kterou soubor Bouffes-Parisiens zařadila na program svého vídeňského turné.<ref name="Austriaca"/>

 

V roce 1859 vydalo berlínské nakladatelství Bote & Bock skladatelem autorizovanou úpravu Theodora Gassmanna; ta sice přijímá Nestroyův titul, ale je původnímu textu věrnější a zachovává všechna hudební čísla. V této podobě pak uvedlo ''Finančníka a příštipkáře'' i [[Stavovské divadlo|Královské zemské divadlo v Praze]], poprvé 1. června 1859.<ref name="Bohemia">{{Citace periodika

| titul = Sommer-Theater

}}</ref> Velké obliby se toto dílo na pražském jevišti nedočkalo.

 

| příjmení = Jassa Haro

| jméno = Ignacio

| issn = 1136-5536

| jazyk = es

 

Opereta zůstala živá hlavně v domovské Francii, kde jí uvádějí různá menší a amatérská divadla, zmínit lze například inscenace na Offenbachově festivalu na hradě Bruniquel roku 2001<ref>{{Citace elektronické monografie

|Belazor, finančník [Vídeň: Blasius von Silberberg, milionář] [Praha: Pluster, milionář] || [[tenor]] buffo || [[Étienne Pradeau]] || [[Alois Grois]] || Andreas Scutta

|-

|-

|-

|První host [Vídeň: pan von Storch] || [[baryton]]/[[bas]] || Davoust || [[Johann Nepomuk Nestroy]] || [[Karel František Rafael]]

|[Praha: Myslivec] || … || – || – || Schuster

|-

|-

|-

|}

(Odehrává se v salonu finančníka Belazora na jeho jmeniny 20. července 1856, v devět hodin večer) Belazor se chystá na příchod hostí, které sezval na oslavu svých jmenin. Čekání mu znepříjemňuje zpěv jeho souseda zezdola, příštipkáře Larfailloua. Finančníka věčné ševcovo prozpěvování připravuje o rozum. A teď navíc sám příštipkář buší na Belazorovy dveře a sděluje mu, že by se rád oženil s jeho dcerou Aubépine. Na námitku užaslého finančníka, že Larfaillou nemá nic a jeho dcera má devadesát tři milionů věna, příštipkář vysvětluje, že to je právě hlavním důvodem jeho žádosti. Belazorovi na nápadníkovi vadí nejen nemajetnost, ale i řeč, způsoby a oděv, takže se ho rychle zbavuje, protože už přicházejí hosté.

 

Těm vykládá o svých starostech se sousedem, jehož zpěv je znovu slyšet. Má bohužel nájemní smlouvu na dobu neurčitou s fixním nájmem, takže se ho nejde zbavit. Finančník se jej dokonce snažil zahubit za pomoci statistických zákonů. Dočetl se totiž, že v Paříži ročně zemřou jeden až dva ševci, a proto skoupil všechny ševcovské dílny a fúzoval je s Larfaillouovým podnikem, aby neoblomná statistika dopadla na něho – ale marně… Aby přišel na lepší myšlenky, představuje hostům svou dceru Aubépine, která mu přichází blahopřát – se švihadlem a holčičí naivností (č. 1 árie-kuplety ''Je dormais dedans ma chambre''). Aubépine byla na slavnost povolána z penzionátu, a aby ukázala, co se naučila, přednáší na otcovu počest La Fontainovu bajku „Příštipkář a finančník“ – na hudbu paní ředitelky a verše paní zástupkyně (č. 2 árie-bajka ''Trop amoureux de la cadence''). Finančník v bajce, který se potřeboval zbavit příštipkářova zpěvu, mu daroval sto dukátů – a chudý švec se tak strachoval o to, že mu je někdo ukradne, že přestal zpívat.

 

 

Jenže burza je o půlnoci již zavřená, zato se vracejí hosté a začínají hrát karetní hru landsknecht. Larfaillou se zapojí se svým stem dukátů a štěstí mu nesmírně přeje, brzy na hostech vyhraje celý milion – a stále si zpívá. Belazor se dává do hry sám a netrvá dlouho a prohraje se ševcem všechny své miliony, dům a nakonec i svršky (č. 4 tercet ''J'ai-z-million… Le jeu, fièvre brûlante'').