Chůva (opereta): Porovnání verzí

}}</ref> Poněkud lascivní historka z prostředí pařížské nižší vrstvy, s převlekovou komedií a bláznivou rvačkou, je v kontextu Offenbachových děl i repertoáru Bouffes-Parisiens řídkým příklonem k látkám typickým pro soudobá lidová činoherní nebo vaudevillová divadla. Sloužila(teatrolog mimoKurt jinéGänzl kse představenídomnívá, novýchže posilnámět hereckéhoznačně souborupřipomíná divadla,frašku ''{{Cizojazyčně|en|The Area Belle}}'' Williama DubouchetaBrougha a MarieAndrewa Garnierové.Hallidaye<ref name="FigaroGänzl">{{Citace periodikamonografie

Přes rozpaky kritiky zůstala ''Chůva'' na repertoáru Bouffes-Parisiens mnoho let. Divadlo ji hojně hrálo také na svých zájezdech, například [[Londýn|londýnském]] divadle St. James's Theatre v červnukvětnu aaž červenci 1857 (poprvé 26. května)<ref name="Gänzl"/>, v [[Krolloper|Krollově divadle]] v [[Berlín]]ě v červnu 1858 (20. 6. navštívil představení i [[Giacomo Meyerbeer]]),<ref>{{Citace monografie

}}</ref> v červenci a srpnu pak v lázních [[Bad Ems]], 2. června 1862 ji hráli poprvé na hostování ve [[Vídeň|Vídni]] (Franz-Josefs-Kai-Theater, celkem 6x6krát, s Lucille Tostée v roli Dorothée)<ref name="Gänzl"/>, 19. července téhož roku v [[Brusel]]u (Théâtre du Parc).<ref>Yon, c. d., s. 206, 270, 273.</ref><ref name="Austriaca">{{Citace periodika

Poměrně pozdní premiéru ve [[Vídeň|Vídni]], po Paříži druhém nejvýznamnějším středisku Offenbachovy tvorby, měla ''Chůva'' – pod označením „[[burleska|burleskní]] opereta“ – v jen krátce (1866–1868) trvajícím divadle [[Nová vídeňská scéna|Harmonie-Theater]] 3. listopadu 1867, a to v německém překladu KarlaCarla Juina [Karl Guigno] pod názvem ''{{Cizojazyčně|de|Das Kindsmädchen}}''.<ref>{{Citace elektronické monografie

}}</ref> Jak však táž kritika předvídala, nestala se ''Chůva'' kasovním trhákem ani pro finančně nestabilní divadlo Harmonie, ani později pro další scény německy mluvícího prostoru (kde se uváděla i pod názvy ''{{Cizojazyčně|de|Die Kindergärtnerin}}'' a ''{{Cizojazyčně|de|Die Kinderwärterin}}''<ref>{{Citace elektronické monografie

}}</ref>). Dříve a úspěšněji než ve Vídni se ''Chůva'' prosadila v [[Uhersko|uherské]] polovině [[Rakouské císařství|Rakouského císařství]]. Maďarská premiéra se konala již 5. března 1863 v [[Budín (Budapešť)|budínském]] Lidovém divadle v překladu [[Pál Madarassy|Pála Tarnaye (Madarassyho)]] pod názvem ''{{Cizojazyčně|hu|A dajka}}''. Vedle Budapešti se ''Chůva'' hojně po další čtvrtstoletí uváděla i v [[Kluž]]i (poprvé září 1863), [[Košice|Košicích]] (1864) i [[Debrecín]]ě (1866).<ref>{{Citace monografie

}}</ref><ref>{{Citace monografie

Ve Francii nebyla ''Chůva'' malými, amatérskými nebo příležitostnými divadly nikdy zcela zapomenuta a v posledních letech prožívá jistou renesanci, o čemž svědčí například velmi úspěšná inscenace v Opéra de Metz roku 1991, či(premiéra uvedení22. tohotobřezna)<ref dílkaname="Gänzl"/>, inscenace z roku 2010201 nav festivalupařížském Théâtre de l'Île Saint-Louis v [[Étretat]]upodání souboru Les Délassements Lyriques<ref>{{Citace elektronické monografie

|Mitouflard, sapér [Habtacht] || [[bas]] || Victor-Jacques Dubouchet || Franz Czernits

(Měšťanská jídelna s kolébkou) Měšťanský pár odchází na večeři k sousedům na protější straně ulice a domácí pán (již mimo jeviště) dává poslední pokyny chůvě jejich osmnáctiměsíčního děcka, půvabné Dorothée. Dorothée má již svých zaměstnavatelů i svěřence po krk; ráda by se vdala a byla paní ve vlastním domě. A o nápadníky nemá nouzi. Je tu pan Gargaillou, kominický mistr se zajištěnou existencí a vážnými úmysly, ale nedosti pohledný; pak sapér Mitouflard, temperamentní a zábavný, ale ne příliš důvěryhodný; a konečně trubač od dragounů Brin d'amour, který by jí vyhovoval, ale zdali je ochoten k sňatku? Dnes večer má smluvenu schůzku, na níž by se tato otázka vyřešila. Ale místo znamení trubky se ozve zvonek u dveří. Je to Gargaillou, který jí přišel opět vyznat svou lásku tak ohnivou, že se Dorothée obává požáru (duet ''Je rôtis, je brûle… Au feu! Au feu!'').