Železniční doprava ve Spojených státech amerických: Porovnání verzí

[[Soubor:FWPNW026HobokenNJSA0266.jpg|vpravo|náhled|250x250pixelů| První americká lokomotiva na železnici v Castle Point, kresba, cca. 1826 ]]

První transkontinentální železnice v USA byla postavena napříč [[Severní Amerika|severníSeverní Amerikou]] v 60. letech 20. století a spojovala železniční síť východu USA s [[Kalifornie|Kalifornií]] na [[Tichý oceán|tichomořském]] pobřeží. Byla dokončena 10. května 1869 na události nazvané [[Zlatý hřeb|Golden Spike]] (česky Zlatý hřeb) v oblasti [[Promontory Summit]] v Utahu. Dokončení této trasy vytvořilo mezinárodní mechanizovanou dopravní síť a umožnulo rozvoj ekonomiky amerického západu a přechod z karavan vozů k moderních přepravním systémům. I přesto se však nejednalo o nejdelší železnici na světe, jelikož tou dobou již od roku 1867 fungovala kanadská [[Grand Trunk Railway]] (GTR) s délkou více než 2055 km.

Průmyslníci jako [[Cornelius Vanderbilt]] a [[Jay Gould]] se stali bohatými díky vlastnictví železnic, ksyž velké železniční společnosti, jako je [[New York Central Railroad|New York Central]], [[Grand Trunk Railway]] a [[Dopravní společnost v jižním Pacifiku|Southern Pacific,]] protnuly několik států. V odezvě na [[monopol]]istické praktiky (jako například cenové dohody ) a jiné excesy některých železnic a jejich vlastníků, [[Kongres Spojených států amerických|kongres]] vytvořil v roce 1887 obchodní komisi Interstate Commerce Commission (ICC). ICC nepřímo kontrolovala obchodní aktivity železnic vydáváním rozsáhlých [[Společenská regulace|předpisů]] . Kongres také zavedl antimonopolní zákony, aby zabránil železničním monopolům, počínaje [[Shermanův protimonopolní zákon|Shermanovým antimonopolním zákonem]] v roce 1890.

Většina hlavních železnic soustředila své úsilí na přepravu nákladu a cestujících na velké vzdálenosti. Mnohé z nich však provozovaly také příměstské služby poblíž velkých měst, které mohly být obsluhovány také [[Tramvaj|trmvajemi]] nebo [[Meziměstská tramvaj|meziměstskými]] linkami. Meziměstské tramvaje byly téměř výlučně severoamerický koncept, který se spoléhal pouze na osobní dopravu. Vlivem velké hospodárské krize v roce 1929 velká většina meziměstských linek zkrachovala a byla zrušena a tím bylo spoustu měst ponecháno bez meziměstské a příměstské dopravy. Výjimkou jsou pouze největsí města, jako například New York City, Chicago, Boston a Philadelphia, ve kterých příměstská doprava zůstala zachována. Hlavní linky osobní dopravy byly vlajkovými "loděmi" společností a zahrnovaly například několikadenní cesty luxusními vlaky připomínající hotely. Tyto linky avšak nemohly soupeřit s nástupem leteckých linek v [[1950–1959|50. letech]] 20. století. Venkovské oblasti byly obsluhovány pomalými vlaky ne více než dvakrát za den. Tyto linky přežily až do 60. let 20. století, jelikož byly na stejných vlacích taženy i pošovní vozy, ve kterých byla během cesty tříděna pošta a které byly placeny poštovním úřadem. Tyto poštovní vozy byly zrušeny s příchodem mechanizovaného třídenítřídenní pošty.

}}</ref> Produktivita vzrostla mezi lety 1981 a 2000 o 172 %, zatímco sazby se po zohlednění inflace snížily o 55 %. Podíl železnice na americkém trhu nákladní dopravy vzrostl na 43%, nejvyšší ze všech bohatých zemí.

Jedinou dálkovou meziměstskou [[Vlak|osobní železniční společností]] v kontinentálních Spojených státech je [[Amtrak]], ačkoli společnost [[Virgin Trains USA]] poskytuje regionální meziměstskou dopravu na Floridě. Systémy [[Příměstská železnice|příměstské železnice]] existují ve více než tuctu metropolitních oblastí, ale tyto systémy nejsou výrazně propojeny, takže nelze použít jen příměstské železnice k cestování na delší vzdálenosti. Příměstské systémy byly navrženy v dalších přibližně dvou tuctech měst, ale správní překážky místních samospráv a také dopady [[Velká recese|globální finanční krize]] v letech 2007-20122007–2012 odsunuly obecně tyto projekty dále do budoucnosti. Nejvíce pozoruhodnou a zjevnou výjimkou z obecného nedostatku osobní železniční dopravy v USA je [[severovýchodní koridor]] mezi [[Washington, D.C.|Washingtonem]], [[Baltimore]]m, [[Filadelfie|Filadelfií]], [[New York|New York City]] a [[Boston]]em, s významnými zastávkami v [[Connecticut]]u a [[Massachusetts]]. Tento koridor zajišťuje dopravu jak vlaků systému Amtrak, tak i příměstské dopravy. Město New York je samo o sobě pozoruhodné pro vysoké využití osobní železniční dopravy a to jak [[Metro|metra]], tak i příměstské dopravy ([[Long Island Rail Road]], [[Metro-severní železnice|Metro-North Railroad]], [[New Jersey Transit Rail Operations|New Jersey Transit]]). Systém metra používá jedna třetina všech uživatelů [[Veřejná doprava|hromadné dopravy]] v USA. Mezi další města s významnou osobní železniční infrastrukturou patří Boston a jeho systém MBTA, Filadelfie se systémem SEPTA a systém nadzemního metra v Chicagu.