Ojajaje aneb Královna ostrovů: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
→Vznik, charakteristika a historie: +inscenace 2019 |
drobná doplnění |
||
Řádek 15:
| česká premiéra =
}}
'''''Ojajaje aneb Královna ostrovů''''' (ve [[francouzština|francouzském]] originále '''''{{Cizojazyčně|fr|Oyayaye ou la Reine des Îles}}''''') je krátké hudebně-dramatické dílo – autoři je žánrově označili jako „hudební [[kanibalismus|kanibaliádu]]“ ({{Cizojazyčně|fr|''antropophagie musicale''}}), moderní vydavatel jako [[opéra
| titul = Offenbach - Keck: Oyayaye ou La Reine des îles (OEK critical edition) (1855)
| vydavatel = Boosey and Hawkes
Řádek 24:
== Vznik, charakteristika a historie ==
Tato drobná Offenbachova práce byla – po uvedení [[
| příjmení = Yon
| jméno = Jean-Claude
Řádek 35:
| isbn = 978-2-07-013097-9
| jazyk = fr
}}</ref> – prvním skladatelovým hudebně dramatickým dílem uvedeným na profesionální scéně. Okolnosti jejího vzniku nejsou zcela jasné. Libretistou byl Jules Moinaux, který spolupracoval s Offenbachem již jako autor textu ''Pépita''; na rozdíl od umírněné romantické komiky ''Pépita'' je však ''Ojajaje'' příkladem hudební grotesky mající kořeny v prostředí pařížského [[café-concert]]. To platí i o divadle, kterému byla určena: Folies-Nouvelles (zpočátku Folies-Concertantes) otevřel 3. února 1854 skladatel a herec Hervé a uváděl v něm především vlastní díla vyznačující se specifickým bizarním humorem
Nejednalo se přitom o jednostrannou úsluhu: Offenbach přizval v dubnu roku 1855 Hervého na svůj každoroční koncert, který pořádal v pronajatém koncertním sále zvaném Salle Herz a kde v přechozích letech poprvé provedl své drobné opery ''[[Zasnoubení při lucernách|Mathurinův poklad]]'' a ''[[Luc a Lucette]]''. V roce 1855 zde Offenbach předvedl svou dramatickou kantátu ''Le Décaméron ou la Grotte d'Azur'' na text [[Joseph Méry|Josepha Méryho]] a Hervé zde odehrál své do to doby nejpopulárnější dílo, hudební scénku pro dva herce ''Potrhlý skladatel'' (''{{Cizojazyčně|fr|Le Compositeur toqué}}''), která mu dala doživotní přezdívku. Hervému v ní asistoval známý komik z jeho divadla Joseph Kelm a právě Hervé a Kelm brzy poté hráli protagonisty Offenbachova nového díla.<ref>Yon, c. d., s. 133.</ref><ref>{{Citace periodika
''Ojajaje'', celým původním názvem ''Ksmrtivrz a Ojajaje aneb Kontrabas a lidojedství'' (''{{Cizojazyčně|fr|Râcle-à-mort et Oyayaye ou Contrebasse et Anthropophagie}}''),<ref>Yon, c. d., s. 687.</ref> je spíše krátký hudební skeč než jednoaktová opéra comique či [[opereta]]. Obsahuje jen pět hudebních čísel velmi různorodého charakteru (lamento trosečníka, účet pradleny, horácká píseň, divošská píseň a mirlitonová polka), z nichž přinejmenším mirlitonovou polku napsal Ofenbach již dříve jako salonní zábavný kus.<ref>Yon, c. d., s. 141, 191.</ref> Hlavní hrdina může být skladatelovým humorným portrétem, jen Offenbachovo violoncello nahradil kvůli komičtějšímu účinku kontrabas. Libreto ani hudba nebyly vydány, zachovaly se jen libreto předložené cenzuře a rukopis hudebních čísel; vzhledem k improvizačnímu charakteru Hervého divadla lze u jevištního ztvárnění předpokládat nemalé odchylky.<ref>Yon, c. d., s. 141, 687.</ref>▼
| titul = Nouvelles
| periodikum = Revue et Gazette musicale de Paris
| ročník = 22
| číslo = 16
| datum = 1855-04-22
| strany = 127
| url = https://archive.org/details/revueetgazettemu1855pari/page/252/mode/2up
| issn = 1246-5313
| datum_přístupu = 2020-02-14
| jazyk = fr
}}</ref><ref>{{Citace periodika
| příjmení = Blanchard
| jméno = Henri
| titul = Concerts. Matinées et soirées musicales
| periodikum = Revue et Gazette musicale de Paris
| ročník = 22
| číslo = 17
| datum = 1855-04-29
| strany = 130
| url = https://archive.org/details/revueetgazettemu1855pari/page/252/mode/2up
| issn = 1246-5313
| datum_přístupu = 2020-02-14
| jazyk = fr
}}</ref>
▲''Ojajaje'', celým původním názvem ''Ksmrtivrz a Ojajaje aneb Kontrabas a lidojedství'' (''{{Cizojazyčně|fr|Râcle-à-mort et Oyayaye ou Contrebasse et Anthropophagie}}''),<ref>Yon, c. d., s. 687.</ref> je spíše krátký hudební skeč než jednoaktová opéra comique či [[opereta]]. Obsahuje jen pět hudebních čísel velmi různorodého charakteru (lamento trosečníka, účet pradleny, horácká píseň, divošská píseň a mirlitonová polka), z nichž přinejmenším mirlitonovou polku napsal
Premiéra díla se konala 26. června 1855 a tato groteska měla nemalý úspěch, hrála se ve Folies-Nouvelles až do dalšího roku, než je musel Hervé opustit.<ref>Yon, c. d., s. 141, 185.</ref> Literatura někdy uvádí úspěch této hříčky jako jeden z popudů pro Offenbacha, aby založil vlastní divadlo.<ref>Například {{Citace monografie
Řádek 63 ⟶ 89:
}}</ref>, úspěch ''Královny ostrovů'' tedy neměl na skladatelovy vlastní plány vliv. Naopak, jeho dílo pro Folies-Nouvelles tak vstupovalo do přímé konkurence s jeho divadlem, což pro něj nebylo výhodné. Offenbachův životopisec Jean-Claude Yon vyslovuje domněnku, že se jednalo o starší projekt a že byl Hervého divadlem pozdržen a nasazen těsně před otevřením Offenbachova podniku z konkurenčních důvodů.<ref name="Yon141" />
Jevištní život ''Ojajaje aneb Královny ostrovů'' zůstal omezen na Folies-Nouvelles, ale k lidojedské tematice se Offenbach později vrátil v operetě ''[[Večerní vítr aneb Strašlivá hostina]]'' (''{{Cizojazyčně|fr|Vent-du-Soir ou l'Horrible Festin}}'', 1857).<ref>Yon, c. d., s. 191.</ref>
Provozovací edici této hudební grotesky připravil [[Jean-Christophe Keck]].<ref name="BH" /> Divadelní společnost Lyric and co ji inscenovala roku 2019 v [[Calais]] a [[Saint-Omer]]u.<ref>{{Citace elektronické monografie
Řádek 75 ⟶ 101:
== Osoby a první obsazení ==
[[Soubor:Hervé (Florimond Ronger).jpg|náhled|Hervé (Florimond Ronger), skladatel a první představitel královny Ojajaje]]
{| class="wikitable"
! osoba !! hlasový obor !! premiéra (26.6.1855)
|-
|Ksmrtivrz (Râcle-à-mort) || [[tenor]] || [[Joseph Kelm]] (vl. jm. Joseph Kahemm)
|-
|
|-
|colspan=
|-
|}
== Děj opery ==
(Divoká příroda na břehu ostrova) Pod stromem sedí trosečník Ksmrtivrz a dokončuje opravu svého [[kontrabas]]u; zbývá už jen [[kalafuna|kalafunou]] namazat smyčec. Dozvídáme se, že Ksmrtivrz ztroskotal na ostrově lidožroutů a stále mu hrozí sežrání (kuplety ''Pauvre musicien, quel sort sera mien''). Býval členem orchestru v [[Théâtre de l'Ambigu-Comique|Ambigu-Comique]], ale kapelník ho vyhodil, když Ksmrtivrz usnul v průběhu představení a kontrabasové sólo prochrápal. Vydal se tedy na cestu do zámoří, loď se potopila a on na své base doplaval až k ostrovu, kde narazil na lidojedy vedené královnou
A už je tu královna se svými družkami. Ať ji trosečník rozveselí, jinak následuje „kvík“ a „ham“. Hudbu královna nechce, zato sní muzikantovi kalafunu a zahloubá se do papíru, v němž ji měl zabalenu. Je to účet od pradleny paní Durandové, ale basista královně namluví, že je to lyrická báseň, a Ojajaje ji s citem přednáší (recitativ a romance ''Doit Monsieur Râcle-à-mort… Six paires de chausettes''). Ale to královnu nezabaví na dlouho, vrhá se lačně na hudebníka, až ten na útěku klopýtne a skončí ve své base. To se královně líbí, směje se a tleská, a Ksmrtivrz se ji snaží udržet při dobré náladě svou [[pastorála|pastorální]] písní, byť mu její slova vypadávají z paměti („horácká“ píseň ''Lisbeth, ô bergère chérie'').
| |||