Korunovace českých panovníků: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
m oprava dvou chyb značka: editace z Vizuálního editoru |
m wikilinky |
||
Řádek 1:
[[Soubor:Coronation Ferdinand V of Bohemia.jpeg|náhled|Korunovace [[Ferdinand I. Dobrotivý|Ferdinanda V.]]]]
[[Soubor:CoronationCrossBohemiaBack.JPG|náhled|[[Korunovační kříž]]]]
'''[[Korunovace]] [[Seznam českých panovníků|českých králů]]''' byla státně-náboženskou událostí velkého významu, během které byl nový král během korunovační mše [[Arcibiskup pražský|pražským arcibiskupem]] pomazán svatými oleji a korunován [[Svatováclavská koruna|korunou svatého Václava]]. Korunovace představovala symbolické potvrzení a uznání nového krále, jeho spojení se zemí jíž vládl a také zdůrazňovala duchovní přesah jeho úřadu. Společně s králem byla většinou korunována i jeho manželka, pokud byl král již ženatý. Pokud se král oženil až po korunovaci, tak jeho žena většinou podstoupila samostatnou korunovaci.▼
▲'''Korunovace českých králů''' byla státně-náboženskou událostí velkého významu, během které byl nový král během korunovační mše [[Arcibiskup pražský|pražským arcibiskupem]] pomazán svatými oleji a korunován [[Svatováclavská koruna|korunou svatého Václava]]. Korunovace představovala symbolické potvrzení a uznání nového krále, jeho spojení se zemí jíž vládl a také zdůrazňovala duchovní přesah jeho úřadu. Společně s králem byla většinou korunována i jeho manželka, pokud byl král již ženatý. Pokud se král oženil až po korunovaci, tak jeho žena většinou podstoupila samostatnou korunovaci.
V českých zemích nebyla korunovace nutná pro výkon královské vlády jako v [[korunovace uherských panovníků|sousedním Uhersku]], ale všichni čeští králové kromě pěti níže uvedených ji podstoupili: [[Václav III.]] (vládl 1305–1306), [[Josef I. Habsburský|Josef I.]] (vládl 1705–1711), [[Josef II.]] (vládl 1780–1790), [[František Josef I.]] (vládl 1848–1916) a [[Karel I.|Karel III.]] (vládl 1916–1918). Vzdorokrál [[Karel VII. Bavorský|Karel Albrecht Bavorský]], který se krátce zmocnil země během [[Války o rakouské dědictví|válek o rakouské dědictví]] (1740–1744), byl králem pouze provolán za přítomnosti arcibiskupa [[Jan Mořic Gustav z Manderscheid-Blankenheimu|Jana Mořice Gustava z Manderscheid-Blankenheimu]] v prosinci 1741, jelikož byly [[České korunovační klenoty|korunovační klenoty]] v rukou legitimní panovnice [[Marie Terezie]]. Naopak nikdy skutečně nevládl [[Ferdinand IV. Habsburský|Ferdinand IV.]], který byl korunován ještě za vlády otce a zemřel před nástupem na trůn.<ref name="bonek">{{Citace monografie| příjmení = Boněk | jméno = Jan | příjmení2 = Boněk| jméno2 = Tomáš | titul = České korunovační klenoty| vydavatel = Eminent | místo = Praha| rok = 2006| počet_stran = 184| isbn = 80-7281-219-X}}</ref>
== Historie a význam korunovace ==
Poprvé získal pro svoji osobu [[král]]ovský titul kníže [[Vratislav II.]] v roce [[1085]] za vojenskou pomoc císaři. Při té příležitosti ho na shromáždění v [[Mohuč]]i korunoval [[Jindřich IV.|císař Jindřich IV.]] propůjčenou korunou. Plnohodnotná a pečlivě připravená [[korunovace]] Vratislava II. a jeho manželky Svatavy se uskutečnila 15. června [[1085]] v [[Bazilika svatého Víta, Vojtěcha a Panny Marie|bazilice sv. Víta]] na [[Pražský hrad|Pražském hradě]], kdy z rukou [[Diecéze trevírská|trevírského arcibiskupa]] Egilberta přijal královskou korunu. Další korunovace na témže místě se uskutečnila až v roce [[1228]], kdy nechal [[Přemysl Otakar I.]] korunovat svého syna [[Václav I.|Václava I.]] „mladším králem“, čímž mu pojistil nástupnictví.<ref name="bonek"/>
Podruhé královský titul získal [[Vladislav II.]] v roce 1158 za příslib vojenské pomoci v [[Řezno|Řezně]], kde ho korunoval císař [[Fridrich I. Barbarossa]]. Podruhé ho císař korunoval téhož roku v dobytém [[Milán]]ě.
Dědičný královský titul získal v roce [[1198]] jeho syn Přemysl Otakar I. Dědičnost titulu byla definitivně potvrzena roku 1212 [[Zlatá bula sicilská|Zlatou bulou sicilskou]].<ref name="bonek"/> Právo korunovat českého krále (a královnu) měli [[arcidiecéze mohučská|mohučští arcibiskupové]], pod které spadala pražská diecéze, až do ustanovení [[Arcidiecéze pražská|pražského arcibiskupství]] roku [[1344]], kdy toto právo získal [[Arcibiskup pražský|pražský arcibiskup]].
Korunovaci českého krále byl ve středověku přikládán velký význam. Korunovace byla připravována dlouho dopředu. [[Přemysl Otakar II.]] a [[Václav II.]] používali titul král až po své korunovaci. Do té doby se sami titulovali dědic a pán Království českého. Korunovační řád Karla IV. mluví o osobě nového panovníka jako o knížeti, který se až po provedení korunovace stává králem. Také proto byli králové v této době korunováni krátce po nástupu na trůn.
[[Obnovené zřízení zemské]] (1627) zakotvilo dědičnost královského titulu v [[Habsburkové|rodu habsburském]] (což zmírnilo nutnost konání brzké korunovace). Od přijetí [[pragmatická sankce|pragmatické sankce]] roku [[1713]], se nový panovník stával králem automaticky dle dědické posloupnosti po úmrtí předchůdce a odpadla tak nutnost korunovaci uskutečnit. I přesto, ale korunovace stále přestavovala důležitý akt představující verifikaci a legitimizaci nového panovníka za souhlasu stavů (a lidu). Symbolický význam aktu korunovace (již „ústavně" nepotřebného) je vidět na osobě předposledního krále [[František Josef I.|Františka Josefa I.]] (vládl 1848–1916), který korunovaci českým králem několikrát slíbil, ale za svou dlouhou vládu (byl nejdéle vládnoucím českým králem) se korunovat nedal. Toto bylo a je Františku Josefovi vyčítáno, jelikož čeští vlastenci se k jeho korunovaci upírali jako k aktu potvrzující svrchovaná práva českého království s vedlejšími zeměmi (viz. Kalousek bod 3) a s nadějemi na brzké [[české vyrovnání]].<ref name="sekyrova">{{Citace monografie| příjmení = Sekyrová| jméno = Milada| titul = 7.9.1836 Ferdinand V. - Poslední pražská korunovace | Vydavatel = Havran s.r.o| místo = Praha| rok = 2004| počet_stran = 192| isbn = 80-86515-37-0}}</ref>
Podle [[Josef Kalousek|Kalouskova]] výkladu českého státního práva spočíval v novověku význam korunovace v těchto bodech:
* Korunovace je vyjádřením stavu, kdy nový panovník dosedá na trůn nejen dle dědické posloupnosti, ale také za souhlasu národa.
* Korunovací mělo dojít k utvrzení integrity všech zemí Koruny české, složením slibu poslušnosti stavů zemí (od dob [[Leopold II.|Leopolda II.]] skládána společně).
* Korunovace je také manifestací státní svrchovanosti a suverenity zemí České koruny. Korunovace byly zachovány i po vyhlášení [[rakouské císařství|rakouského císařství]], korunovace měla dokazovat, že za tohoto nového stavu zůstaly zachována práva českého království s vedlejšími zeměmi jako svrchovaného státu.<ref name="sekyrova"/>
=== Korunovace následníka za života otce ===
Nutnost dodatečně zajistit korunu pro svého dědice i přes platnost [[Zlatá bula sicilská|Zlaté buly sicilské]] řešil již [[Přemysl Otakar I.]] Proto nechal roku [[1216]] svolat velký sněm šlechty, kde za účasti svého bratra [[Vladislav Jindřich|Vladislava Jindřicha]] a biskupů pražského a olomouckého, nechal potvrdit nástupnictví svého syna [[Václav I.|Václava]], který byl společně s manželkou [[Kunhuta Štaufská|Kunhutou]] 6. února 1228 v pražské katedrále korunován mohučským arcibiskupem Sigfriedem jako ''mladší král (iunior rex Boemorum)''. Přemysl Otakar I. si i přes tuto korunovaci uchoval veškerou moc, kterou jako panovník disponoval.▼
▲Nutnost dodatečně zajistit korunu pro svého dědice i přes platnost [[Zlatá bula sicilská|Zlaté buly sicilské]] řešil již [[Přemysl Otakar I.]] Proto nechal roku 1216 svolat velký sněm šlechty, kde za účasti svého bratra [[Vladislav Jindřich|Vladislava Jindřicha]] a biskupů pražského a olomouckého, nechal potvrdit nástupnictví svého syna [[Václav I.|Václava]], který byl společně s manželkou Kunhutou 6. února 1228 v pražské katedrále korunován mohučským arcibiskupem Sigfriedem jako ''mladší král (iunior rex Boemorum)''. Přemysl Otakar I. si i přes tuto korunovaci uchoval veškerou moc, kterou jako panovník disponoval.
{{Citát|„Král Václav byl se svou manželkou, královnou Kunhutou, pomazán v kostele pražském od ctihodného arcibiskupa mohučského Siegfrieda v neděli, kdy se zpívá Esto mihi.“''<ref>{{Citace monografie |titul=Druhé pokračování Kosmovy kroniky (in Pokračovatelé Kosmovy)|vydavatel=Svoboda| místo= Praha | rok=1974}}</ref><ref name="wihoda">{{Citace monografie | příjmení = Wihoda | jméno = Martin | odkaz na autora = Martin Wihoda | titul = První česká království | vydavatel = Nakladatelství Lidové noviny | místo = Praha | rok = 2015 | počet stran = 440 | isbn = 978-80-7422-278-8}}</ref>}}
Zvyk korunovat nástupce již za života aktuálního krále byla ve středověku běžná praxe i v sousedním [[korunovace uherských panovníků|Uhersku]], [[Kapetovci|kapetovské]] [[korunovace francouzských panovníků|Francii]] nebo [[Plantageneti|plantagenetské]] [[korunovace britských panovníků|Anglii]]. Poslední Přemyslovci již své následníky korunovat nenechávali a k této praxi se vrátil až [[Karel IV.|Karel IV. Lucemburský]], když roku [[1363]] nechal korunovat svého teprve dvouletého syna [[Václav IV.|Václava]]. Další podobná korunovace se konala v roce [[1509]], kdy král [[Vladislav Jagellonský|Vladislav II.]] nechal korunovat svého pětiletého syna [[Ludvík Jagellonský|Ludvíka]]. V korunovaci následníka v době baroka pokračovali [[habsburkové|habsburští]] králové. Roku [[1562]] za života [[Ferdinand I. Habsburský|Ferdinanda I.]] tak došlo ke korunovaci jeho syna [[Maxmilián II. Habsburský|Maxmiliána]] a jeho manželky [[Marie Španělská|Marie]]. Král Maxmilián nechal rok před svou smrtí korunovat syna [[Rudolf II.|Rudolfa]]. Rudolfův nástupce a bratr [[Matyáš Habsburský|Matyáš]] byl korunován poté, co byl Rudolf donucen abdikovat. Ještě za Matyášova života v roce 1617 byl korunován jeho nástupce a bratranec [[Ferdinand II. Štýrský|Ferdinand II.]] Po porážce [[České stavovské povstání|stavovského povstání]] a přijetí [[Obnovené zřízení zemské|Obnoveného zřízení zemského]] pokračovali Habsburkové v korunovaci následníků jako pojištění nástupnictví proti nepřijetí následníka po smrti krále. Díky tomu se po roce 1620 korunovace následníka za vlády otce staly běžnou záležitostí, i přes zakotvenou dědičnost trůnu (dle obnoveného zřízení zemského). Takto korunovaný následník ovšem podepsal zřeknutí se nároků na vládu v zemi, dokud bude žít jeho otec. Prvním pobělohorským králem, který takto nechal korunovat svého syna byl [[Ferdinand II. Štýrský|Ferdinand II.]], který roku 1627 nechal korunovat svého syna [[Ferdinand III. Habsburský|Ferdinanda III.]], který stejně tak nechal za svého života korunovat [[Ferdinand IV. Habsburský|Ferdinanda IV.]], který ovšem zemřel ještě za života [[Ferdinand III. Habsburský|Ferdinanda III.]] Ten proto nechal korunovat mladšího [[Leopold I.|Leopolda I.]] Ten se stal posledním králem korunovaným ještě za života předchůdce.<ref name="hrbek">{{Citace monografie| příjmení = Hrbek | jméno = Jiří | titul = České barokní korunovace | vydavatel = NLN - Nakladatelství Lidové noviny | místo = Praha | rok = 2010 | počet stran = 231 | isbn = 978-80-7422-011-1 | poznámka = Str. 50}}</ref>
== Osoby zapojené do korunovace ==
| |||