Pěst na oko: Porovnání verzí

V+W jako by tušili že se nad nimi zatahují těžká mračna, symbolicky věnovali tuto hru veteránům OD: Ciniburgovi, [[František Černý (herec)|Černému]], Černé, [[František Filipovský |Filipovskému]], [[Jindřich Honzl|Honzlovi]], [[Jaroslav Ježek|Ježkovi]], [[Saša Machov|Machovovi]], Petrovičové, Rubínové, [[Karel Steklý|Steklému]], [[Bohuš Záhorský|Záhorskému]] a všem kamarádům z [[Osvobozené divadlo|Osvobozeného divadla]].

[[Premiéra]] této hry byla [[8. duben|8. dubna]] [[1938]] v [[režisér|režii]] [[Jindřich Honzl|Jindřicha Honzla]], hudba [[Jaroslav Ježek]], balet [[Saša Machov]], výprava a kostýmy [[František Muzika]] a dočkala se jen 82 repríz

Hra složená s mnoha motivů: od trojského koně, přes [[Michelangelo|Michelangela.]], [[Kryštof Kolumbus|Kolumbovo]] objevení [[Amerika|Ameriky]], pád [[Rakousko-Uhersko|Rakousko-Uherska]] až po [[Julius Caesar|Caesarovu]] smrt. Ve hře byl původně ještě jeden skeč o [[Archimedes|Archimedovi]] a jeho sporu s římským vojákem, ale když jej přinesli do zkoušky, upozornil je režisér Honzl, že na toto téma už něco napsal [[Karel Čapek]]. Proto tento skeč nebyl nikdy v Osvobozeném divadle provozován.

Werich vzpomíná, že už při psaní této hry věděli, že je to jejich hra poslední a skutečně to hrou poslední bylo. Nastudovali ještě sice hru [[Hlava proti Mihuli]], ale na generálce jim Ministerstvo vnitra odebralo koncesi a k premiéře nedošlo. Pěst na oko brojila proti imperialistické válce, jejíž příchod už visel ve vzduchu, odsuzovala defaitistické smiřování našich agrárníků s [[Henleinovci|henleinovci]], zesměšňoval se přízrak diktátora[[diktátor]]a a odhalovalo se středověké barbarství v Hagenkreuzlerských metodách, posilovala se vůle národa bránit svou pravdu a hájit ji proti každému ohrožování v jednotné frontě všeho pokrokového lidu. Na obálce programu byla socha Davida, polozakrytá plynovou maskou, jako varování nadcházejícího válečného běsnění. Protože to byla hra poslední, zůstala hra politickým i uměleckým odkazem Osvobozeného divadla: nepřestávat milovat člověka a život, bojovat za jeho štěstí a pravdu, sdružovat lidi dobré vůle a uchovávat si převahu ducha v optimistickém smíchu.

Verše pro 8. obraz napsal [[Jaroslav Seifert]], [[William Shakespeare|Shakespearovy]] verše z [[Julius Caesar|Julia Caesara]] jsou použity z překladu [[Bohumil Štěpánek|Bohumila Štěpánka]].

Druhý příběh je o Michelangelovi zrovna v době, kdy dokončuje sochu Davida, kterého mu přichází schválit komise z města. Snob, hodnostář a šplhoun rozhodují o něčem, čemu vůbec nerozumí. Sochu kritizují, a nejvíc jim vadí Davidův velký nos. Michellangelo předstírá, že nos upravuje podle jejich rad a všichni jsou spokojeni. Třetí příběh zastihuje Kolumba, který čelí vzpouře na lodi. Námořníci se plaví už dlouho a chtějí se vrátit domů. Nikdo ovšem netuší, že má na lodi dva černé pasažéry. Přichází bouře, pasažéři uvážou kormidlo a to je shodou šťastných okolností přivede k pevnině. Čtvrtý příběh je z 28.října 1918 a odehrává se v Praze během pád Rakousko-Uherska. Nedopatřením se stane občan Čehona osobu pražského povstání. Závěr hry patří Caesarově smrti. Papulus a Bulva se octnou v amfiteátru, kde mají na Caesarovu počest bojovat. Omylem porazí všechny soupeře a dostanou se do finále, ale raději než bojovat proti sobě tak utečou. Mezi tím Caesara zabodli v senátu a turnaj gladiátorů se zrušil. Jenomže mrtvý Caesar je jenom dvojník, zatímco skutečný vládce Říma žije.