Kočka proměněná v ženu: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
m úprava referencí |
úprava referencí |
||
Řádek 19:
== Vznik a charakteristika ==
V roce 1878 citoval ''[[Prager Tagblatt]]'' historku slavného komediografa [[Eugène Labiche|Eugèna Labiche]], podle níž se musel Offenbach nechat zapírat před Eugènem Scribem, tehdy nejhranějším dramatickým autorem Francie, který u něj žadonil o zhudebnění svého vaudevillu ''Kočka proměněná v ženu''.<ref>{{Citace periodika
| titul = Allerlei – Ein Wink für dramatische Autoren
| periodikum = Prager Tagblatt
| ročník = 2
| číslo = 195 (Beilage)
| datum = 1878-07-16
| strany = 6
| url = http://anno.onb.ac.at/cgi-content/anno?aid=ptb&datum=18780716&seite=6&zoom=33
| datum_přístupu = 2020-02-10
| jazyk = de
}}</ref>
Toto vyprávění je jistě přehnané. Jacques Offenbach, jako majitel, ředitel a hlavní autor divadla Bouffes-Parisiens v druhé polovině 50. let 19. století, usiloval o zvýšení prestiže svého divadla uváděním děl, která nesla jména respektovaných autorů. V květnu 1856 uvedl ''L'Impresario'', adaptaci [[Wolfgang Amadeus Mozart|Mozartovy]] aktovky ''Der Schauspieldirektor'', a v prosinci 1857 ''Bruschino'', adaptaci [[Gioacchino Rossini|Rossiniho]] krátké opery ''Il Signor Bruschino''. Podařilo se mu pro divadlo získat dílka respektovaných soudobých skladatelů [[Adolphe Adam|Adolpha Adama]] (''[[Pierrot a Violetta]]'', duben 1856) a [[Friedrich von Flotow|Friedricha von Flotowa]] (''[[Vdova Grapinova]]'', září 1859). Eugène Scribe byl v té době nejen nejhranějším dramatikem – i když jeho sláva již byla na ústupu – ale také nejuznávanějším libretistou své doby, který spolupracoval mj. s Rossinim, [[Giacomo Meyerbeer|Meyerbeerem]], [[Gaetano Donizetti|Donizettim]], [[Giuseppe Verdi|Verdim]], [[Charles Gounod|Gounodem]] nebo [[Daniel Auber|Auberem]]. Offenbach tedy o spolupráci s ním stál, a stejně tak měl obchodně nadaný Scribe zájem spojit své jméno se skladatelem, jenž se stal v Paříži rychle fenoménem, zejména po premiéře ''[[Orfeus v podsvětí|Orfea v podsvětí]]''. Neposkytl však Offenbachovi nové dílo, jen úpravu třicet let starého vaudevillu, jejž Scribe – který většinu svých dramatických děl psal ve spolupráci s jinými spisovateli – napsal na začátku své kariéry se svým nejvěrnějším spolupracovníkem Mélesvillem.<ref>{{Citace monografie
Řádek 34 ⟶ 44:
}}</ref>
Námět ''Kočky proměněné v ženu'' má dlouhou historii: již starořecký [[Ezop]] zaznamenal bajku o kočce a [[Afrodita|Afroditě]], kterou pak v roce 1668 zpracoval pod názvem ''Kočka proměněná v ženu'' a ponaučením opatřil [[Jean de La Fontaine]]. Scribe a Mélesville na jejím základě napsali stejnojmenné „folie-vaudeville“ (tj. groteskní hru s hudbou a zpěvem převzatých z jiných děl na upravené texty), které mělo premiéru 3. března 1827 v pařížském Théâtre du Gymnase. Pro účely Bouffes-Parisiens bylo třeba provést jen omezené úpravy; hlavní rozdíl spočíval v redukování zpěvních čísel na polovinu, zatímco děj zůstal prakticky nezměněn.<ref>Yon, c. d., s. 202.</ref> Ve srovnání s novějšími operetami hranými v Offenbachově divadle, které měly vesměs rysy parodie a grotesky, se jednalo o posun k relativně ušlechtilé lyrické komedii.<ref name="Yon203">Yon, c. d., s. 203.</ref> Podle kritika z ''Revue et
Premiéra se konala 19. dubna 1858 za přítomnosti obou ctihodných libretistů. Večerní program doplňovala repríza ''[[Dámy z tržnice|Dam z tržnice]]'', což v rámci repertoáru divadla představovalo osvědčenou kombinaci nejprve intimnějšího a lyričtějšího kusu následovaného bláznivou komedií. Obecenstvo i kritika přijali ''Kočku proměněnou v ženu'' příznivě, a i když nebyla nejpopulárnější aktovkou v repertoáru, vydržela v něm po dlouhou dobu. Úspěch byl znatelnější mimo Paříž, kde divadelní hra z doby restaurace již neodpovídala novějšímu vkusu publika, a to například na zájezdech Bouffes-Parisiens do Marseilles (1858)<ref name="Yon203"/> a Bruselu (1860).
Již v původním vaudevillu byla celá komedie (a její divácký úspěch) založena na titulní postavě, jejíž představitelka měla přitahovat „kočičí“ elegancí a hravostí. V roce 1827 to byla slavná herečka Jenny Vertpréová, v Offenbachově zpracování to byla Lise Tautinová, již Aldino Aldini z revue ''La France musicale'' označil za „nejpřítulnější a půvabně nenucenou kočku, která kdy vrněla na klíně své paničky“. Kritik z ''Revue et gazette musicale'' se o Tautinové domníval, že „je to nejmilejší dědička, jež mohla následovat Jenny Vertpréovou v jejím duchaplném a vzdorovitém půvabu, v její rozpustilé hře prodchnuté ''kočkovitostí''.“ A Julius Lovy v týdeníku ''Le Ménéstrel'' psal: „To se musí vidět, s jakým šarmem si omáčí prsty ve smetaně, s jakou koketérií vám hrozí svými drápky, s jakou vědeckou mimikou naplňuje svou roli kočky – a ženy.“
Řádek 47 ⟶ 57:
== Inscenační historie ==
Raná inscenační historie ''Kočky proměněné v ženu'' ve střední Evropě je komplikovaná. Théâtre des Bouffes-Parisiens ji představil, spolu s dalšími kusy ze svého repertoáru, na svém turné koncem června a začátkem července v [[Berlín]]ě v [[Krollova opera|Krollově opeře]]. Obecenstvo znalo tuto látku z předchozího von Holtaiova zpracování Scribeova vaudevillu a přijalo tuto operetu zvláště příznivě.<ref>
| titul = Berlin – Musikalische Revue
| periodikum = Neue Berliner Musikzeitung
| ročník = 12
| číslo = 30
| datum = 1858-07-21
| strany = 236
| url = http://anno.onb.ac.at/cgi-content/anno?aid=bmz&datum=18580721&seite=4&zoom=33
| datum_přístupu = 2020-02-10
| jazyk = de
}}</ref> Toto turné začalo úspěšně v [[Marseille]] a mělo skončit ve Vídni; z vídeňských představení však tehdy sešlo pro úřední zásah, který postihl činnost francouzských umělců v Rakousku z důvodu zhoršujících se francouzsko-rakouských vztahů, které vyústily ve [[druhá italská válka za nezávislost|druhou italskou válku za nezávislost]], a Bouffes-Parisiens ukončily turné několika představeními – včetně ''Kočky proměněné v ženu'' – v [[Bad Ems]].<ref>Yon, c. d., s. 203-206.</ref>
[[Soubor:Anna Kratz Litho.jpg|náhled|Anna Kratzová jako Minette v ''Kočce proměněné v ženu'']]
Řádek 57 ⟶ 77:
| datum = 1865-10-11
| strany = 325
| url = http://anno.onb.ac.at/cgi-content/anno?aid=bmz&datum=18651011&seite=5&zoom=33
| datum_přístupu = 2020-02-09
| jazyk = de
}}</ref> Následujícího roku vyšlo toto dílo tiskem<ref>{{Citace monografie
| titul = Die entzauberte Katze : phantastisches Singspiel in 1 Akt | url = https://www.loc.gov/resource/musschatz.11432.0?st=gallery | vydavatel = A, Heinrich | místo = Berlin | rok = 1860 | počet_stran = 23 | jazyk = de }}</ref> a 27. listopadu 1860 se hrálo poprvé ve Vídni v divadle [[Carltheater]] s pozměněným názvem ''Die verwandelte Katze''. V titulní roli triumfovala Anna Kratzová (1837–1918), jež svým ztvárněním kočky-ženy dopomohla dílu ihned k 33 reprízám<ref>(Recensionen und Mittheilungen)</ref> a její výkon v této roli je vyzdvihován ještě o půl století později v jejím nekrologu.<ref>{{Citace periodika | titul = Theater und Kunst – Anna Kratz gestorben
| periodikum = Prager Tagblatt (Abend-Ausgabe)
Řádek 72 ⟶ 100:
}}</ref> (I když týdeník ''Ost-Deutsche Post'' chválí hlavní představitelku trochu dvousečně: „Slečna Kratzová vesměs šťastně vystihla kočičí povahu: ta je falešná ve všem, takže musí být falešná i ve zpěvu.“) Deník ''Die Presse'' však komentuje: „Tato malá opereta, vtipně vymyšlená a ilustrovaná charakteristickou kočičí muzikou, se bude jistě dávat ještě mnohokrát, zejména když se dozvídáme, že skladatelem není pan Hauptner, nýbrž – Offenbach. Jak k tomu došlo, že je za autora označován pan Hauptner, je nám záhadou.“<ref>(Die Presse)</ref>
V červnu 1861 pak došlo konečně k opožděnému vídeňskému hostování Bouffes-Parisiens, a to v divadle [[Theater am Franz-Josefs-Kai]] vedeném [[Carl Treumann|Carlem Treumannem]]. Jedním z důvodů této návštěvy bylo napravit stav, kdy se většina Offenbachových děl ve Vídni a potažmo v [[Rakouské císařství|Rakousku]] hrála v pirátských verzích. Vídeňští diváci tak dostali možnost poznat originální verze některých děl, které již ve Vídni zazněly, a i když dávali zřejmě přednost domácím zněním, Lise Tautinová v titulní roli ''Kočky proměněné v ženu'' prokázala své herecké přednosti i proti oslavované Anně Kratzové.<ref>Yon, c. d., s. 258-259.</ref><ref>(BMTK)</ref> Totéž divadlo následně již 25. září uvedlo původní Offenbachovu verzi, pod stejným názvem "Die verwandelte Katze" jako Carltheater, v podání vlastního souboru.<ref name="ZA">{{Citace periodika
| titul = K. k. priv. Theater am Franz-Josefs-Kai
| periodikum = Der Zwischen-Akt
Řádek 89 ⟶ 117:
| datum = 1862-09-26
| strany = 6
| url = http://anno.onb.ac.at/cgi-content/anno?aid=fdb&datum=18620926&seite=6&zoom=33
| datum_přístupu = 2020-02-09
| jazyk = de
Řádek 146 ⟶ 174:
}}</ref> Rovněž do Portugalska přinesla ''Kočku'' v březnu 1873 francouzská divadelní společnost.<ref>Kaufmann, c. d., s. 302.</ref> Pro Itálii zakoupilo autorská práva roku 1874 nakladatelství [[Sonzongo]], ale o skutečném provedení nejsou zprávy.<ref>Kaufmann, c. d., s. 234.</ref>
Do Velké Británie přivedlo ''Kočku proměněnou v ženu'' 18. prosince 1867 londýnské divadlo St. George's Opera House. Přes honosný název se jednalo o malé divadlo věnující se lehkým žánrům, mohlo se však chlubit spoluprací autorů jako [[Arthur Sullivan]] a [[W. S. Gilbert]] (ještě před začátkem [[Gilbert a Sullivan|jejich spolupráce]]). Uvádělo ji pod názvem ''Puss in Petticoats'' – bez většího úspěchu u obecenstva či kritiky.<ref
| titul = The Contrabandista
| periodikum = The Era
| datum = 1867-12-22
| url = https://gsarchive.net/sullivan/contrabandista/era.html
| datum_přístupu = 2020-02-10
| jazyk = en
}}</ref><ref>{{Citace periodika
| příjmení1 = S.R
| titul = St. George's Opera House
| periodikum = The Musical World
| ročník = 46
| číslo = 3
| datum = 1868-01-25
| strany = 55-56
| url = https://archive.org/details/musicalworld08unkngoog/page/n8/mode/2up
| datum_přístupu = 2020-02-10
| jazyk = en
}}</ref><ref name="Senelick">{{Citace monografie
| příjmení1 = Senelick
| jméno1 = Laurence
Řádek 178 ⟶ 224:
| url = http://www.j-o-g.org/derverein/035771a07208ceb17/035771a07208ee31b/index.html
| jazyk = de
}}</ref> Následovalo v roce 1986 uvedení na Offenbachově festivalu v [[Carpentras]]u.<ref name="Gänzl"/><ref>{{Citace periodika
| příjmení1 = Drillon
| jméno1 = Jacques
| titul = Il signor troubadour
| periodikum = Le Nouvel Observateur
| ročník = 22
| číslo = 1131
| datum = 1986-07-11
| strany = 7
| url = http://referentiel.nouvelobs.com/archives_pdf/OBS1131_19860711/OBS1131_19860711_007.pdf
| issn = 0029-4713
| datum_přístupu = 2020-02-10
| jazyk = fr
}}</ref>
Hrála se i v Německu: v roce 1980 ji například uvedl Metropol-Theater v Berlíně<ref name="Neues Deutschland">{{Citace elektronického periodika
Řádek 228 ⟶ 287:
}}</ref>
V roce 2009 nastudovala ''Kočku'' Opéra de [[Rennes]], která ji hrála na řadě míst v [[Bretaň|Bretani]], včetně v Théâtre de Cornouaille v [[Quimper]]u.<ref>{{Citace
| titul = Opérette. Offenbach en toute simplicité
| periodikum = Le Télégramme
| vydavatel = Le Télégramme
| datum_vydání = 2009-02-26
| url = https://www.letelegramme.fr/local/finistere-sud/quimper/ville/operette-offenbach-en-toute-simplicite-26-02-2009-266243.php
| issn = 2102-6785
| datum_přístupu = 2020-02-10
| jazyk = fr
}}</ref><ref>{{Citace elektronického periodika
| příjmení1 = Le Breton
| jméno1 = Benoît
| titul = A l'Opéra, sorcières et vampires hantent la saison s
| periodikum = Maville – Ouest-France
| vydavatel = Ouest France Multimedia
| datum_vydání = 2008-06-18
| url = https://rennes.maville.com/actu/actudet_-A-l-Opera-sorcieres-et-vampires-hantent-la-saison-_31-649100_actu.Htm
| datum_přístupu = 2020-02-10
| jazyk = fr
}}</ref> Roku 2011 ji nastudovalo malé pařížské divadlo Le Théâtre des Rendez-Vous d'Ailleurs<ref>{{Citace elektronického periodika
| příjmení1 = Belloy
| jméno1 = Aude
| titul = Une rareté d’Offenbach à Paris
| periodikum = La Lettre du Musicien
| vydavatel = La Lettre du Musicien, SARL
| datum_vydání = 2011-09-12
| url = https://www.lalettredumusicien.fr/s/articles/1016_117_une-rarete-d-offenbach-a-paris
| datum_přístupu = 2020-02-10
| jazyk = fr
}}</ref> a roku 2014 uvedlo tuto operetu dokonce [[Muzeum Orsay]] (poukázalo tak na Offenbachovu spolupráci s malíře [[Gustave Doré|Gustavem Doré]]).<ref>{{Citace elektronického periodika
| příjmení1 = Cochard
| jméno1 = Alain
| titul = La Chatte métamorphosée en femme d’Offenbach – Miaou ! – Compte-rendu
| periodikum = ConcertClassic
| vydavatel = 2C2O SARL
| datum_vydání = 2014-02-04
| url = https://www.concertclassic.com/article/la-chatte-metamorphosee-en-femme-doffenbach-miaou-compte-rendu
| datum_přístupu = 2020-02-10
| jazyk = fr
}}</ref>
Mezi poslední inscenace patří uvedení sanfranciským souborem Pocket Opera pod názvem ''The Cat Became a Woman'' (2020).<ref>{{Citace elektronické monografie
| titul = Double Bill : Offenbach – The Cat Became a Woman, Mascagni – Cavalleria Rusticana
| url = https://pocketopera.org/the-cat-became-a-woman/
| vydavatel = Pocket Opera
| datum_vydání = 2019
| datum_přístupu = 2020-02-10
| místo = San Francisco
| jazyk = en
}}</ref>
=== České země ===
Řádek 248 ⟶ 354:
==Osoby a první obsazení==
{| class="wikitable"
! osoba !! hlasový obor !! světová premiéra (19.4.1858) !! vídeňská premiéra (27.11.1860 / 25.9.1862<ref name="ZA"/>) !! česká premiéra (2.4.1861)
|-
|Guido, syn obchodníka z [[Terst]]u || [[tenor]] || Henri Tayau || Kreutzer / [[Carl Treumann]] || Baumann
| |||