Wikipedie

Tromb-al-ca-zar aneb Dramatičtí zločinci: Porovnání verzí

Interaktivně procházet historii
← Přejít na předchozí porovnáníPřejít na další porovnání →
Smazaný obsah Přidaný obsah
VizuálníWikitext
→‎Inscenační historie: +Marseille 2018
+inscenace v UK/USA, typos
Řádek 68:
 
[[Soubor:Karl Blasel 1892 Vilimek.jpg|náhled|Vídeňský herec Karl Blasel, protagonista první inscenace ''Tromb-al-ca-zara'' v českých zemích.]]
První inscenace ve střední Evropě se konala ve Vídni 19. března 1862 v divadle Theater auf dem Franz-Josefs-Kai neboli Treumanntheater pod názvem "''Tromb-Alcazar oder Die dramatischen Verbrecher"''. Ředitel divadla Carl Treumann pořídil i překlad a úpravu, která mohla poslat na jeviště více postav, než měl kdysi Offenbach povoleno. (Stejný večer měla premiéru i revue ''Narrenabend im Salon Pitzelberger'', pro niž prý hudbu uspořádal kapelník Stenzl, ale už podle názvu, který odkazuje na ''[[Pan Karfiol si dovoluje pozvat...]]'', jistě Offenbachovu hudbu obsahovala.)<ref name="Austriaca">{{Citace periodika
| příjmení = Branscombe
| jméno = Peter
Řádek 89:
| jazyk = de
}}</ref> Vídeňská kritika považovala text za banální a nepovedený (i kvůli nezpěvnému překladu), hudbu však přijala o poznání vřeleji: i přes výtky, že tato opereta „patří k [Offenbachovým] nejslabším“<ref>{{Citace periodika
| titul = Kleine Chronik- – Kaitheater
| periodikum = Die Presse
| ročník = 15
Řádek 141:
| datum_přístupu = 2017-02-15
| jazyk = de
}}</ref> Kritik v ''Brünner Zeitung'' ji zařadil mezi „novinky, které si nečiní nárok na nějakou úlohu v řadě dramatických produkcí“, a poznamenává, že obecenstvo aplaudovalo Karlu Blaselovi vřele, jinak však bylo při ''Tromb-Al-Ca-Zarovi'' už dlouhým večerem unavené.).<ref>{{Citace periodika
| titul = Kunst, Wissenschaft und Literatur
| periodikum = Brünner Zeitung
Řádek 153:
}}</ref>
 
Ve Velké Británii byl ''Tromb-al-ca-zar'' nejprve slyšet ve zkrácené verzi 9. června 1866 v Oxford Music Hall a následně v Canterbury Music Hall; řádnou inscenaci, a to v překladu a úpravě Charlese Henryho Stephensona, uvedl až divadelní podnikatel John Hollingshead [[londýn]]ském Gaiety Theatre (premiéra 22. srpna 1870); hráli Julia Mathews, John Maclean, Charles Lyall a J. D. Stoyle.<ref>{{Citace monografie
Cesta ''Tromb-al-ca-zara'' po anglicky mluvících jevištích začala roku 1870 v [[Londýn]]ě.<ref>{{Citace monografie
| příjmení = Traubner
| jméno = Richard
Řádek 164:
| isbn = 978-0415966412
| jazyk = en
}}</ref><ref name="Gänzl">{{Citace monografie
}}</ref>
| příjmení1 = Gänzl
| jméno1 = Kurt
| titul = The Encyclopedia of the Musical Theatre
| vydavatel = Schirmer Books
| místo = New York
| rok = 2001
| počet_stran = 2274
| strany = 2078
| isbn = 0-02-864970-2
| jazyk = en
| edice = 2
| svazek = 3
}}</ref> Ve Spojených státech amerických ji nejprve hrála v originálním znění divadla francouzských impresáriů – Paula Juineta (premiéra v [[New York]]u, Théâtre Français – Niblo's Saloon, 12. ledna 1864) a Jacoba Graua (New York 1866); v angličtině ji uvedla až divadelní společnost Susan Galtonové, jež i sama zahrála Gigolette, poprvé v [[San Francisco|sanfranciské]] Alhambře 2. září 1873.<ref name="Gänzl"/>
 
Ve Španělsku se tato opereta se španělskými prvky hrála zřejmě již roku 1871, ze kterého pochází překlad Laureana Sáncheze Garaye a Vicenta de Lalamy pod názvem ''Tromb-Al-Ca-Zar o los criminales dramaticos''. Později se na scéně objevily místní úpravy: roku 1874 ''Tromb-Al-Ca-Zar'' v podání [[madrid]]ského divadla [[Teatro Prado]] a roku 1876 ''El guapo Francisco Esteban'' v Teatro de los Jardines del Buen Retiro.<ref>{{Citace periodika
Řádek 187 ⟶ 200:
}}</ref>
 
Působivost operety v moderní době omezuje skutečnost, že obecenstvo již nechápe narážky na francouzské reálie, hry, opery a písně poloviny 19. století, kterými libreto i hudba ''Tromb-al-ca-zara'' oplývají. Zejména díky působivosti hudební složky, ale také prostoru nabízeného libretem pro hereckou improvizaci, však ''Tromb-al-ca-zar'' alespoň ve Francii nikdy zcela nesešel ze scén malých nebo amatérských divadel (např. ZEspace posledníhoMarais čtvrtstoletív (kPaříži 2016od 15. června 1985<ref name="Gänzl"/>). Z posledního čtvrtstoletí lze například zmínit inscenaci na festivalu Bruniquel 1998<ref>
{{Citace elektronické monografie
| titul = Festival Bruniquel 1998 – Tromb Al Ca Zar
Řádek 217 ⟶ 230:
| jazyk = fr
}}</ref>.
 
 
''Píseň o krokodýlovi'' s mírně pozměněným textem zlidověla a stala se oblíbenou písní pro děti pod názvem ''Ah! les crocodiles''; pro mnoho francouzsky mluvících dětí tak znamená první setkání s Offenbachovou hudbou.
Řádek 227 ⟶ 239:
|Beaujolais || [[tenor]] || [[Étienne Pradeau]] || [[Carl Treumann]] || Klein
|-
|Vert-Panné || [[baryton]] || Léonce (vl. jm. Édouard-Théodore Nicole) || [[Alois Grois|Louis (Alois) Grois]] || [[Karl Blasel]]
|-
|Gigolette (Simplette) || [[soprán]] || [[Louise Théo]] || Helene Weinberger || Frühling
|-
|Ignace || tenor || Rubel || [[Wilhelm Knaack]] || Brummer
|-
|[François, mladý milovník a nápověda] || … || – || Lebschmidt || –
Řádek 247 ⟶ 259:
(Interiér hostince poblíž [[Saint-Jean-de-Luz]]) Hostinský Ignace je nespokojený a má starosti. Před nějakým časem opustil svou ves i svou sestřenku a snoubenku Simplette, aby si pronajal tento hostinec na pobřeží, ale strávníků či nocležníků je velmi pomálu a ještě se musí strachovat španělských loupežníků, kteří zde v pohraničí řádí. Jejich bandu prý nedávno porazilo četnictvo, ale krutý vůdce banditů jménem Tromb-al-ca-zar prý unikl a nyní jistě někde dává svou tlupu opět dohromady. Co kdyby nedejbože dorazil přímo sem!
 
Do hospody vrazí muž v mušketýrském obleku, který o sobě říká, že je „pronásledován deštědeštěm i četníky“, a vypočítává svá jména (č. 1 recitativa a árie ''Ô rage, ô désespoir! … Comment moi, Buridan, Don César de Bazan''). Ignace jej hned má za loupežníka a neznámý tento dojem potvrzuje, když hovoří o tom, že byl na nejlepší cestě vymáčknout peníze z lidí z blízkého města, ale na poslední chvíli byla jeho kompanie rozprášena a vyhnána četníky. Nyní zde chce vyčkávat příchodu ostatních. Nechce si u hostinského objednávat (nemá totiž peníze…), ale pokud by jim chtěl Ignace sám nabídnout něco k snědku, nepohrdnou. Hostinský, vyděšen ráznými způsoby a pánovitým vystupováním návštěvníka, běží vyhovět.
 
Ale muž v mušketýrském kostýmu není lupič, nýbrž hlava divadelní trupy, skladatel a hrdinský herec Beaujolais. A už jsou tu i dva další členové společnosti, Vert-Panné, jinak také dramatik, a subreta Gigolette. Navzájem si stěžují na trampoty při turné po venkově. Včera Beaujolais při zpěvu na jevišti jen chraptěl, a když svými omluvami nechtě obecenstvo urazil, hnali diváci herce z města, ani si nestačili svléci kostýmy – a to právě hráli historickou hru o španělských banditech… Aby zahnali hlad, zpívají si „píseň o krokodýlovi“ s vožkamivložkami z komických oper ze svého repertoáru (č. 2 tercet ''Le crocodile en partant'').
 
[[Soubor:PradeauAsBeaujolais.JPEG|náhled|vlevo|Étienne Pradeau jako Beaujolais]]
Když se chystají odejít, objeví se Ignace s jídlem. Ignace a Gigolette se poprvé spatří a jemu se zdá, že je to jeho Simplette. Ani jeden z nich nemá zájem na tom, aby ho ten druhý poznal – Ignace se bojí na sebe loupežnici upozornit a Gigolett má obavy, že Ignace bude informovat její rodinu, že se dala k divadlu. Proto oba dělají, jako by se neznali. Poplach donutí herce, aby se na chvíli klidili (č. 3 tercet ''Détallons et fuyons''). Gigolette se vrátí hostinského zkoušet, zda ji skutečně nepoznal, a tančí kolem něj s cikánskou písní (č. 4 kuplet ''La gitana, ah! croyez bien''), ale když Ignace ani nemrkne, věří, že ji nepoznává – a totéž si o ní myslí on.
 
Poplach byl falešný, četníci se neblíží a herci se vrátí. Pojídají sardinky a ptají se, dazda by nebylo něco více na zub. Vystrašený Ignace je nucen vytáhnout svou šunku, slavný místní produkt, a herci zpívají chvalozpěv na [[Bayonne|bayonskou]] [[šunka|šunku]] (č. 5 tercet ''Un jambon de Bayonne''). Ignace je napájí kirschem (třešňovicí) – rád by loupežníky opil a zneškodnil. Herci se rozhodnou provést zkoušku své nové romantické hry se zpěvem. Beaujolais v ní hraje náčelníka lupičů Tromb-al-ca-zara a Vert-Pané jeho pobočníka Astolfia. Scéna se odehrává v hostinci, kde se loupežníci domlouvají nové zločiny a debatují nad tím, zda hostinský bude držet jazyk za zuby či zda je třeba se ho jakožto nepohodlného svědka zbavit. Ignace, který se mezitím vrátí, ovšem scéně věří a vztahuje jejích výhrůžky na sebe; schová se tedy pod stůl.
 
Gigolette přichází ve svém kostýmu a žádá – ve své roli – z pomsty ucho svého milence, mladého pastýře, který ji svedl a opustil (č. 6 kvartet ''Un beau jour, à l'heure où l'aube se lève''). Beaujolais jakožto loupežnický náčelník ji slibuje pomstít, zato skrytý Ignace se opět v historce poznává a třese se, že se jedná o něj a jeho ucho. A nejen o ucho – vůdce lupičů je přesvědčen, že je třeba zrádného svůdce ztrestat všem nevěrníkům pro příklad rovnou smrtí, a to ostřím cikánských dýk.
Řádek 261 ⟶ 273:
 
== Diskografie ==
* ?1972 (oficiálně nevydaná nahrávka O.R.T.F.) Zpívají: (Beaujolais) Gaston Rey, (Vert-Panné) Aimé Donyat, (Gigolette) Fanély Revoil, (Ignace) René Hérent. Orchestre lyrique de l'O.R.T.F. řídí Maurice Sauret.<ref name="Capon">{{Citace elektronické monografie
| titul = Recordings of Tromb-al-ca-zar by Jacques Offenbach
| vydavatel = CLOR (Brian Capon)
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/wiki/Tromb-al-ca-zar_aneb_Dramatičtí_zločinci“