Wikipedie

Únor 1948: Porovnání verzí

Interaktivně procházet historii
← Přejít na předchozí porovnáníPřejít na další porovnání →
Smazaný obsah Přidaný obsah
VizuálníWikitext
+marschalluv plan, lit
+ dokončení části přecházející vývoj, obrázky
Řádek 11:
== Předcházející vývoj ==
{{Viz též|Třetí Československá republika}}
Komunisté se už během [[Druhá světová válka|druhé světové války]] připravovali na převzetí moci v&nbsp;zemi. Úzce spolupracovali se [[Josif Vissarionovič Stalin|stalinistickým]] [[Sovětský svaz|Sovětským svazem]] a v obnoveném Československu se snažili narušovat činnost ostatních [[politická strana|stran]], po roce [[1945]] sdružených v&nbsp;tzv. [[Národní fronta Čechů a Slováků|Národní frontě]].<ref name="Kaplan (1997), 11">Kaplan (1997), s. 11.</ref> O poválečném směřování země rozhodla [[První vláda Zdeňka Fierlingera|vláda]] [[5. duben|5. dubna]] [[1945]], když schválila tzv. [[Košický vládní program]] připravený právě z iniciativy komunistů. Tento programový dokument podpořil orientaci státu na SSSR a počítal též s nadcházející hospodářskou socializací, pozemkovou reformou, konfiskací majetku vnitřních nepřátel a znárodněním části průmyslu.<ref>{{Citace monografie | jméno = Jan | příjmení = Křen | odkaz na autora = Jan Křen | titul = Dvě století střední Evropy | vydavatel = Argo | místo = Praha | rok = 2005 | strany = 1109 | isbn = 80-7203-612-2 | poznámka = [Dále jen: ''Křen (2005)'']}}</ref> Při posilování pozic využívali jednotně postupující komunisté roztříštěnost tehdejších demokratických politických stran, faktickou neexistenci [[opozice (politika)|opozice]], poválečná očekávání [[radikalismus|zradikalizované]] společnosti<ref>{{Citace monografie | příjmení = Kalinová | jméno = Lenka | titul = Východiska, očekávání a realita poválečné doby : k dějinám české společnosti v letech 1945-1948 | vydavatel = Ústav pro soudobé dějiny AV ČR | místo = Praha | rok = 2004 | isbn = 80-7285-043-1 | počet stran = 119 | strany = 13 | jazyk = cs}}</ref> a také „[[Mnichovská dohoda|mnichovské zklamání]]“, které v části domácí společnosti zdiskreditovalo západní velmoci i parlamentní systém [[První republika|první republiky]]. Spolupráci s KSČ se navíc zbývající povolené politické strany nebránily a aktivně proti komunistům nevystupoval ani nemocný [[prezident]] [[Edvard Beneš]].<ref name="Křen (2005), 575">Křen (2005), s. 575.</ref>
 
[[Soubor:Volte 1.jpg|náhled|vlevo|[[Československé parlamentní volby 1946|Předvolební]] plakáty KSČ s volebním číslem "1" v roce [[1946]]]]
Preference komunistů stoupaly i díky podpoře [[Moskva|Moskvy]], protože v Československu se SSSR po válce těšil značné popularitě a autoritě.<ref name="Čapka a Lunerová, 29">Čapka a Lunerová (2012), s. 29.</ref> Značná část české a slovenské společnosti navíc komunisty vnímala jako aktivní podporovatele očekávaných sociálních reforem a nacionálních požadavků. Vliv na venkově a v pohraničí získali komunisté především díky iniciativním krokům při pozemkové reformě, [[Vysídlení Němců z Československa|odsunu Němců]] a následném dosídlování těchto oblastí.<ref name="Křen (2005), 574">Křen (2005), s. 574.</ref> I proto v&nbsp;[[Československé parlamentní volby 1946|prvních poválečných volbách]] v roce [[1946]] získala KSČ v&nbsp;[[Česko|Česku]] 40,17&nbsp;% hlasů (v&nbsp;[[Čechy|Čechách]] 43,25&nbsp;% a na [[Morava|Moravě]] 34,46&nbsp;%) a [[Komunistická strana Slovenska (1939)|KSS]] na [[Slovensko|Slovensku]] 30,48&nbsp;% hlasů. Přestože vítězem na Slovensku byla [[Demokratická strana (Slovensko)|Demokratická strana]] se 62 % hlasů, získali komunisté v celostátním parlamentu dohromady 114 z 300 mandátů a prezident Beneš pověřil tehdejšího předsedu KSČ [[Klement Gottwald|Klementa Gottwalda]] sestavením vlády.<ref name="Veber (2008), 51">Veber (2008), s. 51.</ref> Premiérem se Gottwald stal [[2. červenec|2.&nbsp;července]]&nbsp;[[1946]], kdy se vlády ujal jeho [[První vláda Klementa Gottwalda|první kabinet]], v němž vítězná KSČ a KSS získaly devět členů. Čtyři místa v Gottwaldově vládě obsadila [[KDU-ČSL|Československá strana lidová]], [[Demokratická strana (Slovensko)|Demokratická strana]] a [[Česká strana národně sociální|Československá strana národně socialistická]], tři ministři zastupovali [[Československá sociální demokracie|Sociální demokracii]] a jako nestraníci byli do tehdejší 26členné vlády nominováni generál [[Ludvík Svoboda]] na post [[Ministr národní obrany Československa|ministra národní obrany]] a [[Jan Masaryk]] jako [[Seznam ministrů zahraničí Československa|ministr zahraničí]]. Komunisté ve vládě získali klíčová ministerstva vnitra, financí, informací, zemědělství, vnitřního obchodu a ochrany práce a sociální péče,<ref name="Čapka a Lunerová, 77">Čapka a Lunerová (2012), s. 77</ref> díky čemuž mohli dál získávat dohled nad silovými orgány státu, [[policie|policií]] a [[armáda|armádou]].<ref name="Čapka a Lunerová, 87">Čapka a Lunerová (2012), s. 87.</ref>
 
Komplikovaná vládní spolupráce se začala vyostřovat v roce [[1947]] v souvislosti s mezinárodní politickou situací, kdy se začalo citelně projevovat ochlazení vztahů mezi SSSR a Západem.<ref name="Kaplan (1997), 27">Kaplan (1997), s. 27.</ref><ref name="Čapka a Lunerová, 85">Čapka a Lunerová (2012), s. 85.</ref> Sovětské velení v Moskvě se obávalo, že v Československu budou komunisté vytlačeni z vlády a republika vystoupí ze sovětské sféry vlivu. V&nbsp;červnu [[1947]] obdržela tzv. „vedoucí sedmička“ v&nbsp;Moskvě ve složení [[Josif Vissarionovič Stalin|Stalin]], [[Vjačeslav Michajlovič Molotov|Vjačeslav Molotov]], [[Andrej Ždanov]], [[Lavrentij Pavlovič Berija|Lavrentij Berija]], [[Anastáz Ivanovič Mikojan|Anastáz Mikojan]], [[Georgij Maximilianovič Malenkov|Georgij Malenkov]] a [[Nikolaj Vozněsenskij]] informaci o tom, že v&nbsp;Československu dochází k „''zostření boje mezi politickými stranami a začíná aktivizace reakčních živlů podporovaných Anglosasy. Jejich vystupování má jasně vyhraněný antikomunistický charakter''“.<ref>{{Citace monografie | příjmení = Bauer | jméno = Jan | titul = Převratné události českých dějin | vydavatel = Alpress | místo = Praha | rok = 2015 | isbn = 978-80-7466-700-8 | počet stran = 376 | poznámka = [Dále jen: ''Bauer (2015)''] | strany = 306 | jazyk = cs}}</ref> Moskva byla dále varována, že komunisté nedokázali ovládnout státní aparát a v&nbsp;srpnu 1947 měl být Stalin upozorněn, že „''národní socialisté, slovenští demokraté a jiné reakční živly zahájili aktivní činnost zaměřenou na vytlačení komunistů z&nbsp;Československé armády''“.<ref name="Bauer (2015), 306">Bauer (2015), s. 306.</ref> Na podzim 1947 informovalo Moskvu sovětské [[velvyslanectví]] v Praze o tom, že „''…pravicové strany drží komunisty v&nbsp;neustálém strachu z&nbsp;izolace… Komunisté zase, v&nbsp;obavách, že zůstanou izolováni, mnohdy ustupují pravicovým stranám víc, než je zdrávo''“.<ref name="Bauer (2015), 306">Bauer (2015), s. 306.</ref>
 
[[Soubor:Gottwald & Stalin.jpg|náhled|vlevo|Portrét Klementa Gottwalda a [[Josif Vissarionovič Stalin|Josifa Vissarionoviče Stalina]] oslavující jmenování Gottwalda premiérem]]
Komplikovaná vládní spolupráce se začala vyostřovat v roce [[1947]] v souvislosti s mezinárodní politickou situací, kdy se začalo citelně projevovat ochlazení vztahů mezi SSSR a Západem.<ref name="Čapka a Lunerová, 85">Čapka a Lunerová (2012), s. 85.</ref> Sovětské velení v Moskvě se obávalo, že v Československu budou komunisté vytlačeni z vlády a republika vystoupí ze sovětské sféry vlivu. V&nbsp;červnu [[1947]] obdržela tzv. „vedoucí sedmička“ v&nbsp;Moskvě ve složení [[Josif Vissarionovič Stalin|Stalin]], [[Vjačeslav Michajlovič Molotov|Vjačeslav Molotov]], [[Andrej Ždanov]], [[Lavrentij Pavlovič Berija|Lavrentij Berija]], [[Anastáz Ivanovič Mikojan|Anastáz Mikojan]], [[Georgij Maximilianovič Malenkov|Georgij Malenkov]] a [[Nikolaj Vozněsenskij]] informaci o tom, že v&nbsp;Československu dochází k „''zostření boje mezi politickými stranami a začíná aktivizace reakčních živlů podporovaných Anglosasy. Jejich vystupování má jasně vyhraněný antikomunistický charakter''“.<ref>{{Citace monografie | příjmení = Bauer | jméno = Jan | titul = Převratné události českých dějin | vydavatel = Alpress | místo = Praha | rok = 2015 | isbn = 978-80-7466-700-8 | počet stran = 376 | poznámka = [Dále jen: ''Bauer (2015)''] | strany = 306 | jazyk = cs}}</ref> Moskva byla dále varována, že komunisté nedokázali ovládnout státní aparát a v&nbsp;srpnu 1947 měl být Stalin upozorněn, že „''národní socialisté, slovenští demokraté a jiné reakční živly zahájili aktivní činnost zaměřenou na vytlačení komunistů z&nbsp;Československé armády''“.<ref name="Bauer (2015), 306">Bauer (2015), s. 306.</ref> Na podzim 1947 informovalo Moskvu sovětské [[velvyslanectví]] v Praze o tom, že „''…pravicové strany drží komunisty v&nbsp;neustálém strachu z&nbsp;izolace… Komunisté zase, v&nbsp;obavách, že zůstanou izolováni, mnohdy ustupují pravicovým stranám víc, než je zdrávo''“.<ref name="Bauer (2015), 306">Bauer (2015), s. 306.</ref><br>Klíčové rozhodnutí v otázce zahraničně-politické orientace [[Třetí Československá republika|třetí republiky]] představovalo nepřijetí tzv. [[Marshallův plán|Marshallova plánu]]. Československá vláda se rozhodla odmítnout nabízenou americkou hospodářskou pomoc na základě moskevských jednání, která se uskutečnila v červenci 1947. Rozhodující schůzky se Stalinem, Molotovem a Bodrovem se zúčastnili premiér Gottwald, ministr zahraničí Masaryk, ministr spravedlnosti Drtina, generální tajemník ministerstva zahraničí [[Arnošt Heidrich]] a československý velvyslanec v Moskvě [[Jiří Horák (etnograf)|Jiří Horák]].<ref name="Čapka a Lunerová, 94–96">Čapka a Lunerová (2012), s. 94–96.</ref> Odmítnutím Marshallova plánu se Československo definitivně zařadilo do sovětské sféry vlivu.<ref name="Křen (2005), 598">Křen (2005), s. 598.</ref><ref name="Čapka a Lunerová, 97">Čapka a Lunerová (2012), s. 97.</ref> I přesto však Kreml sledoval vývoj v&nbsp;Československu spíše pesimisticky a sovětské vedení v&nbsp;čele se Stalinem a Berijou do Prahy v&nbsp;lednu 1948 vlakem tajně poslalo zvláštní brigádu [[KGB]] speciálního určení pod vedením dlouholetého vedoucího činitele KGB, generála [[Pavel Sudoplatov|Pavla Sudoplatova]]. Brigáda čítala 400 mužů v&nbsp;civilu. Skupina byla dopravena za účelem podpory komunistů a ochrany Klementa Gottwalda. Sudoplatov byl ještě před svým odjezdem v&nbsp;lednu 1948 do Prahy úkolován [[Seznam ministrů zahraničních věcí Ruska|ministrem zahraničí SSSR]] Molotovem, že má připravit tajnou schůzku s&nbsp;prezidentem Benešem a navrhnout mu, aby důstojně opustil svůj post s tím, že předá moc Gottwaldovi. V&nbsp;opačném případě bylo sovětské vedení připraveno začít vypouštět očerňující zvěsti o&nbsp;prezidentu Benešovi.<ref>Epocha Speciál, léto-podzim 2007, vydáno 6.6.2007, s.94</ref><ref name="Bauer (2015), 308">Bauer (2015), s. 308.</ref>
 
I kvůli sílícímu tlaku z Kremlu přistoupilia komunistéformujícímu se bloku nekomunistických stran přistoupila KSČ ve druhé polovině roku 1947 k velkému útoku proti svým domácím politickým oponentům.<ref jižname="Kaplan krátce(1997), po27">Kaplan volbách(1997), s. 27.</ref> Nejvíc informátorů a spolupracovníků měla KSČ v rocesociální 1946demokracii, se kterou komunisté počítali jako s partnerem „levicového bloku“ v rámci Národní fronty,<ref name="Kaplan (1997), 14">Kaplan (1997), s. Jejich14.</ref> avšak prvním cílem se stala Demokratická strana, která ve volbách přesvědčivě zvítězila na Slovensku. a komunistické vedeníKomunisté se proto snažilosnažili zabránit jejím členům v obsazení tamních státních a mocenských orgánů.<ref name="Čapka a Lunerová, 99">Čapka a Lunerová (2012), s. 99.</ref> Komunisté se snažili zdiskreditovat Demokratickou stranu propojením jejich členů na bývalou [[Hlinkova slovenská ľudová strana|ľudovou stranu]]. S podporou zbývajících stran byla prosazena tzv. [[třetí pražská dohoda]], která omezovala rozhodovací pravomoci slovenských politických orgánů, kteréjež podřídila centrální vládě.<ref name="Čapka a Lunerová, 99">Čapka a Lunerová (2012), s. 99.</ref> V září 1947 bylo zinscenováno odhalení protistátního spiknutí v [[Žilina|Žilině]], načež došlo k zatčení přibližně pěti stovek osob včetně poslanců Demokratické strany, [[Ján Kempný|Kempného]] a [[Miloš Bugár|Bugára]].<ref name="Čapka a Lunerová, 100–101">Čapka a Lunerová (2012), s. 100–101.</ref> Komunistům se tak v průběhu roku 1947 podařilo oslabit pozice Demokratické strany a zároveň získat zkušenosti, které později využili během února 1948. Politická krize na Slovensku v roce 1947 bývá označována jako „''slovenský podzim''“, „''horký slovenský podzim''“ či jako „''slovenský Únor''“““.<ref name="Čapka a Lunerová, 99 a 105">Čapka a Lunerová (2012), s. 99 a 105.</ref>
 
[[Soubor:Agitace-1947.jpg|náhled|vlevo|Komunistická agitace na záběru z amerického filmového týdeníku ''The March of Time'']]
Ve společné vládě bylo i mnoho dalších pnutí a sporů na hranici vládní krize, k&nbsp;nimž přispívala rostoucí nejistota komunistů ohledně vítězství v&nbsp;nadcházejících [[Volby do Národního shromáždění 1948|volbách]], které se měly konat v&nbsp;květnu 1948. V sociální demokracii navíc na [[Brno|brněnském]] sjezdu v listopadu 1947 převládlo antikomunistické křídlo a předsedou byl místo prokomunisticky orientovaného [[Zdeněk Fierlinger|Zdeňka Fierlingera]] přítomnými delegáty zvolen [[Bohumil Laušman]].<ref name="Kaplan (1997), 282">Kaplan (1997), s. 282.</ref> Od počátku roku 1948 pak napětí mezi KSČ a jejich oponenty ve vládě i v parlamentu dál vzrůstalo. Nejprve při&nbsp;diskusích o&nbsp;zákonu „O&nbsp;trvalé úpravě vlastnictví zemědělské půdy“<ref name="Kaplan (1997), 279–280">Kaplan (1997), s. 279–280.</ref> a rovněž při projednávání úpravy platů státních a veřejných zaměstnanců.<ref name="Kaplan (1997), 279–280">Kaplan (1997), s. 279–280.</ref> Vyhrotil se navíc již déletrvající konflikt mezi ministerstvem vnitra vedeným komunistou [[Václav Nosek|Václavem Noskem]] a ministerstvem spravedlnosti, které měl na starosti národní socialista [[Prokop Drtina]].<ref name="Kaplan (1997), 285–286">Kaplan (1997), s. 285–286.</ref> Ministr Drtina požadoval, aby byly došetřeny politicky motivované případy, jakými byly [[Krčmaňská aféra|Krčmaňská]] či [[Mostecká aféra]].<ref name="Veber (2008), 215–217">Veber (2008), s. 215–217.</ref><br> Pro další vývoj událostí se však rozhodujícím bodem sporu staly čistky ve velitelství tehdejší policie – [[Sbor národní bezpečnosti|Sboru národní bezpečnosti]] (SNB), prováděné ministrem vnitra Noskem, kdy bylo z velitelských míst odvoláno osm pražských nekomunistických důstojníků SNB.<ref>{{Citace elektronické monografie | příjmení = Růžička | jméno = Daniel | titul = Kalendárium roku 1948 únorové události | url = http://totalita.cz/kalendar/kalend_1948_02.php | datum vydání = | datum přístupu = 2020-01-27 | vydavatel = totalita.cz | jazyk = cs}}</ref> V parlamentu došlo na kritiku Noskova postupu během schůzky bezpečnostního výboru konané 12. února. Proti ministrovi vnitra ostře vystoupil především národně socialistický poslanec [[Vladimír Krajina]], který vyjmenoval konkrétní příklady zneužití SNB komunisty. Krajina na schůzi uvedl, že má „''mnoho důkazů, že Sbor národní bezpečnosti a zvláště Státní bezpečnost provádí vyloženě komunistickou politiku a pracuje ne pro stát a všechno občanstvo, ale jen a to výlučně pro KSČ.''“.<ref>{{Citace monografie | příjmení = Kaplan | jméno = Karel | odkaz na autora = Karel Kaplan | titul = Únor 1948 : komentované dokumenty | vydavatel = Epocha | místo = Praha | rok = 2018 | isbn = 978-80-7557-116-8 | počet stran = 463 | strany = 55 | poznámka = [Dále jen: ''Kaplan (2018)'']}}</ref> O přemístění osmi velících pražských důstojníků se pak na půdě parlamentu poprvé veřejně zmínil poslanec ČSNS [[Alois Čížek]]. Po bouřlivé parlamentní diskuzi následně nekomunističtí poslanci proti hlasům KSČ prohlasovali usnesení, na jehož základě měl ministr vnitra zastavit přemísťování členů Sboru národní bezpečnosti a došlo k ustanovení komise v čele s lidoveckým poslancem [[Bohumír Bunža (politik)|Bohumírem Bunžou]], která měla za úkol prošetřit metody vyšetřovacích orgánů na ministerstvu vnitra.<ref name="Kaplan (1997), 282–283">Kaplan (1997), s. 282–283.</ref>
Ve vládě bylo mnoho dalších sporů na hranici vládní krize, k&nbsp;nimž přispívala také rostoucí nejistota komunistů ohledně vítězství v&nbsp;příštích [[volby|volbách]], které měly být v&nbsp;květnu 1948, a převládnutí antikomunistického křídla v&nbsp;sociální demokracii. Od počátku roku 1948 napětí ještě dále vzrůstalo. Nejprve v&nbsp;diskusích o&nbsp;zákonu „O&nbsp;trvalé úpravě vlastnictví zemědělské půdy“ a také o&nbsp;zvýšení platů státních a veřejných zaměstnanců. Pro další vývoj událostí byly důležitým bodem sporu změny ve velitelství tehdejší policie – [[Sbor národní bezpečnosti|Sboru národní bezpečnosti]] (SNB), kdy komunisté v&nbsp;Praze nahradili nekomunistické vedení výhradně komunisty.<ref>{{Citace elektronické monografie | příjmení = Růžička | jméno = Daniel | titul = Kalendárium roku 1948
únorové události | url = http://totalita.cz/kalendar/kalend_1948_02.php | datum vydání = | datum přístupu = 2020-01-27 | vydavatel = totalita.cz | jazyk = cs}}</ref> Ty byly reakcí komunistického ministra vnitra [[Václav Nosek|Václava Noska]] na požadavky nekomunistů, aby byly vyšetřeny politicky motivované případy ([[Krčmaňská aféra]], [[Mostecká aféra]]). [[13.&nbsp;únor]]a&nbsp;[[1948]] vláda proti vůli komunistů přijala usnesení, které mělo těmto změnám zabránit.
 
{{Pahýl část}}
 
== Průběh únorových událostí ==
Řádek 32 ⟶ 31:
=== Pátek 13.&nbsp;února ===
[[Soubor:Václav Nosek (1892-1955).jpg|náhled|Ministr vnitra Gottwaldovy vlády, [[Václav Nosek]]]]
[[Seznam ministrů spravedlnosti Československa|Ministr spravedlnosti]] [[Prokop Drtina]] z&nbsp;[[Česká strana národně sociální|Československé strany národně socialistické]] a ministr výživy [[Václav Majer]] z&nbsp;[[Česká strana sociálně demokratická|Československé sociální demokracie]] žádali na zasedání vlády vysvětlení, proč bylo v&nbsp;[[Praha|Praze]] odvoláno 8 obvodních velitelů [[Sbor národní bezpečnosti|Sboru národní bezpečnosti]]. Policie se tak v&nbsp;hlavním městě zcela ocitla v&nbsp;rukou komunistů. Proti hlasům ministrů za KSČ vláda přijala usnesení, v němž uložila [[Seznam ministrů vnitra Československa|ministrovi vnitra]] [[Václav Nosek|Václavu Noskovi]] (KSČ) zastavit tyto kádrové změny.
 
=== Neděle 15.&nbsp;února ===
Řádek 79 ⟶ 78:
==== Projev Klementa Gottwalda ====
Citace z [[s:Projev Klementa Gottwalda na Staroměstském náměstí|projevu Klementa Gottwalda]] na Václavském náměstí [[25. únor]]a 1948:<ref>[http://www.totalita.cz/gallery/gall_2_001.mp3 Projev K. Gottwalda, totalita.cz]</ref>
[[Soubor:Gottwald Václavské náměstí 1948.jpg|náhled|vlevo|Projev předsedy vlády Gottwalda na Václavském náměstí, 25. února]]
 
{{Citát|Právě se vracím z Hradu od prezidenta republiky. Dnes ráno jsem panu prezidentu republiky podal návrh na přijetí demise ministrů, kteří odstoupili 20. února tohoto roku. A současně jsem panu prezidentu navrhl seznam osob, kterými má býti vláda doplněna a rekonstruována.<br />Mohu vám sdělit, že pan prezident všechny mé návrhy, přesně tak, jak byly podány, přijal.}}
 
Řádek 85 ⟶ 84:
Následně byla [[11. březen|11. března]] [[1948]], jeden den po dosud nevysvětleném (poslední vyšetřování bylo uzavřeno s výsledkem, že se jedná o vraždu, pachatel neznámý) [[Smrt Jana Masaryka|úmrtí]] [[ministr zahraničí|ministra zahraničí]] [[Jan Masaryk|Jana Masaryka]], potvrzena [[Druhá vláda Klementa Gottwalda|nová komunistická vláda]]. V Národním shromáždění jí jednomyslně vyslovilo důvěru všech 230 přítomných poslanců<ref name="schuze95cast7" /> (z nichž tedy nejméně 74 muselo být ze tří nekomunistických stran, jejichž ministři podali demisi)<ref name="volby1946" />. Někteří poslanci, jako [[Milada Horáková]]<ref name="schuze96cast10" />, [[Fráňa Zemínová]] nebo [[Vojta Beneš]]<ref name="schuze95cast1" />, se už předtím na protest proti postupu KSČ vzdali poslaneckého mandátu, jiní rychle odešli do emigrace, někteří byli i zatčeni. [[9. květen|9. května]] byla přijata nová [[Ústava Československé republiky|ústava]] vyhlašující lidově demokratickou [[republika|republiku]] (přestože ji prezident Beneš odmítl podepsat a nepodepsal) a [[30. květen|30. května]] proběhly [[Volby do Národního shromáždění 1948|volby do Národního shromáždění]] s vynucenou účastí a s možností volit jen z jednotného seznamu kandidátů komunisty ovládané [[Národní fronta Čechů a Slováků|Národní fronty]]. [[2. červen|2. června]] ze zdravotních důvodů odstoupil prezident Beneš a [[14. červen|14. června]] byl jeho nástupcem zvolen předseda KSČ a dosavadní [[Předseda vlády|premiér]] Klement Gottwald. Vznikla [[Vláda Antonína Zápotockého a Viliama Širokého|nová vláda]], jejíž předsedou byl [[Antonín Zápotocký]].
<br>
[[Soubor:Pohřeb Edvarda Beneše.jpg|náhled|vlevo|Fotografie z pohřbu Edvarda Beneše v zahradě vily v [[Sezimovo Ústí|Sezimově Ústí]], [[8. září]] 1948. Pohřební obřad vedl pražský arcibiskup [[Josef Beran]]]]
Přechod moci do rukou komunistů vedl k závislosti vnitřní i vnější [[politika|politiky]] státu na rozhodnutích [[reprezentace (politika)|reprezentace]] Sovětského svazu, [[politický proces|politickým soudním procesům]], uvězňování, nuceným emigracím a jinému pronásledování [[Oponentura|oponentů]]. Vláda komunistické strany trvala do roku 1989. Politolog Michael Romancov přirovnal politické čistky v Československu po únoru 1948 k pronásledování politických odpůrců v Německu po převzetí moci [[Nacistické Německo|nacisty]] ve 30.&nbsp;letech nebo k [[Čistky v Turecku (2016)|čistkám v Turecku]] po roce 2016.<ref>{{Citace elektronického periodika | titul = Michael Romancov: Turci se Evropské unii vzdalují bleskovou rychlostí | periodikum = Peníze.cz | datum_vydání = 27. srpna 2016 | url = https://www.penize.cz/ekonomika/315141-michael-romancov-turci-se-evropske-unii-vzdaluji-bleskovou-rychlosti}}</ref>
 
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/wiki/Únor_1948“