Únor 1948: Porovnání verzí

Komunisté se už během [[Druhá světová válka|druhé světové války]] připravovali na převzetí moci v&nbsp;zemi. Úzce spolupracovali se [[Josif Vissarionovič Stalin|stalinistickým]] [[Sovětský svaz|Sovětským svazem]] a v obnoveném Československu se snažili narušovat činnost ostatních [[politická strana|stran]], po roce [[1945]] sdružených v&nbsp;tzv. [[Národní fronta Čechů a Slováků|Národní frontě]]. O poválečném směřování země rozhodla [[První vláda Zdeňka Fierlingera|vláda]] [[5. duben|5. dubna]] [[1945]], když schválila tzv. [[Košický vládní program]] připravený právě z iniciativy komunistů. Tento programový dokument podpořil orientaci státu na SSSR a počítal též s nadcházející hospodářskou socializací, pozemkovou reformou, konfiskací majetku vnitřních nepřátel a znárodněním části průmyslu.<ref name="Křen (2005), 571">[[Jan Křen|Křen, Jan]]. ''Dvě století střední Evropy'' Praha: 2005. [dále jen Křen (2005)]. Str. 571.</ref> Při posilování pozic využívali jednotně postupující komunisté roztříštěnost tehdejších demokratických politických stran, faktickou neexistenci [[opozice (politika)|opozice]], poválečná očekávání [[radikalismus|zradikalizované]] společnosti<ref>{{Citace monografie | příjmení = Kalinová | jméno = Lenka | titul = Východiska, očekávání a realita poválečné doby : k dějinám české společnosti v letech 1945-1948 | vydavatel = Ústav pro soudobé dějiny AV ČR | místo = Praha | rok = 2004 | isbn = 80-7285-043-1 | počet stran = 119 | strany = 13 | jazyk = cs}}</ref> a také „[[Mnichovská dohoda|mnichovské zklamání]]“, které v části domácí společnosti zdiskreditovalo západní velmoci i parlamentní systém [[První republika|první republiky]]. Spolupráci s KSČ se navíc zbývající povolené politické strany nebránily a aktivně proti komunistům nevystupoval ani nemocný [[prezident]] [[Edvard Beneš]].<ref name="Křen (2005), 575">Křen (2005), s. 575.</ref>

VPreference komunistů stoupaly i díky podpoře [[Moskva|Moskvy]], protože v Československu se SSSR po válce těšil značné popularitě a autoritě.<ref name="Čapka a Lunerová, 29">Čapka a Lunerová (2012), s. 29.</ref> Společnost navíc komunisty vnímala jako aktivní podporovatele očekávaných sociálních reforem a nacionálních požadavků. Vliv na venkově a v pohraničí získali komunisté především díky iniciativním krokům při pozemkové reformě, [[Vysídlení Němců z Československa|odsunu Němců]] a následném dosídlování těchto oblastí.<ref name="Křen (2005), 574">Křen (2005), s. 574.</ref> I proto v&nbsp;[[Československé parlamentní volby 1946|prvních poválečných volbách]] v roce [[1946]] takzískala KSČ v&nbsp;[[Česko|Česku]] získala 40,17&nbsp;% hlasů (v&nbsp;[[Čechy|Čechách]] 43,25&nbsp;% a na [[Morava|Moravě]] 34,46&nbsp;%) a [[Komunistická strana Slovenska (1939)|KSS]] na [[Slovensko|Slovensku]] 30,48&nbsp;% hlasů. Přestože vítězem na Slovensku byla [[Demokratická strana (Slovensko)|Demokratická strana]] se 62 % hlasů, získali komunisté v celostátním parlamentu dohromady 114 z 300 mandátů a prezident Beneš pověřil tehdejšího předsedu KSČ [[Klement Gottwald|Klementa Gottwalda]] sestavením vlády.<ref>{{Citace monografie | příjmení = Veber | jméno = Václav | odkaz na autora = Václav Veber | titul = Osudové únorové dny | vydavatel = Nakladatelství Lidové noviny | místo = Praha | rok = 2008 | počet stran = 426 | isbn = 978-80-7106-941-6 | strany = 51}}</ref> Premiérem se Gottwald stal [[2. červenec|2.&nbsp;července]]&nbsp;[[1946]], kdy se vlády ujal jeho [[První vláda Klementa Gottwalda|první kabinet]], v němž šest ministerstev obdržela vítězná KSČ a třiKSS získaly KSSdevět členů. PětČtyři místmísta v Gottwaldově kabinetuvládě obsadila [[KDU-ČSL|Československá strana lidová]], po čtyřech ministrech získala [[Demokratická strana (Slovensko)|Demokratická strana]] a [[Česká strana národně sociální|Československá strana národně socialistická]], tři ministři zastupovali [[Československá sociální demokracie|Sociální demokracii]] a jako nestraníci byli do tehdejší 26členné vlády nominováni generál [[Ludvík Svoboda]] a [[Jan Masaryk]]. Komunisté ve vládě získali klíčová ministerstva vnitra, financí, informací, zemědělství, vnitřního obchodu a ochrany práce a sociální péče,<ref name="Čapka a Lunerová, 77">Čapka a Lunerová (2012), s. 77</ref> díky čemuž začali s postupným ovládnutím [[policie]] a [[armáda|armády]].<ref name="Čapka a Lunerová, 87">Čapka a Lunerová (2012), s. 87.</ref>

JižKomplikovaná vládní spolupráce se začala vyostřovat v roce [[1947]] v souvislosti s mezinárodní politickou situací, kdy se začalo citelně projevovat ochlazení vztahů mezi SSSR a Západem.<ref name="Čapka a Lunerová, 85">Čapka a Lunerová (2012), s. 85.</ref> Sovětské velení v Moskvě se obávalo, že v Československu budou komunisté vytlačeni z vlády a republika vystoupí ze sovětské sféry vlivu. V&nbsp;červnu [[1947]] obdržela tzv. „vedoucí sedmička“ v&nbsp;Moskvě ve složení [[Josif Vissarionovič Stalin|Stalin]], [[Vjačeslav Michajlovič Molotov|Vjačeslav Molotov]], [[Andrej Ždanov]], [[Lavrentij Pavlovič Berija|Lavrentij Berija]], [[Anastáz Ivanovič Mikojan|Anastáz Mikojan]], [[Georgij Maximilianovič Malenkov|Georgij Malenkov]] a [[Nikolaj Vozněsenskij]] obsáhlou informaci, podleo nížtom, situaciže v&nbsp;Československu dochází k „''charakterizuje zostření boje mezi politickými stranami a začíná aktivizace reakčních živlů podporovaných Anglosasy. Jejich vystupování má jasně vyhraněný antikomunistický charakter''“.<ref>{{chybíCitace zdrojmonografie | příjmení = Bauer | jméno = Jan | titul = Převratné události českých dějin | vydavatel = Alpress | místo = Praha | rok = 2015 | isbn = 978-80-7466-700-8 | počet stran = 376 | poznámka = [Dále jen: ''Bauer (2015)''] | strany = 306 | jazyk = cs}}</ref> InformaceMoskva byla dále uvádívarována, že komunisté nedokázali ovládnout státní aparát a v&nbsp;podstatnésrpnu míře1947 ovládnoutměl státníbýt aparátStalin upozorněn, cožže dokumentovala„''národní zejménasocialisté, slovenští demokraté a jiné reakční živly zahájili aktivní činnost zaměřenou na vytlačení komunistů z&nbsp;Československé armády''“.<ref name="Bauer (2015), 306">Bauer (2015), s. 306.</ref> Na podzim 1947 informovalo sovětské [[velvyslanectví]] v Praze Moskvu o skutečnosttom, že ze„''…pravicové 165strany vedoucíchdrží odborůkomunisty různýchv&nbsp;neustálém ministerstevstrachu z&nbsp;izolace… Komunisté zase, v&nbsp;Československuobavách, že zůstanou izolováni, mnohdy ustupují pravicovým stranám víc, než je pouzezdrávo''“.<ref 42name="Bauer členů(2015), KSČ306">Bauer (2015), s.{{chybí zdroj}}306.</ref> Kreml sledoval další vývoj v&nbsp;Československu spíše pesimisticky a sovětské vedení v&nbsp;čele se Stalinem a Berijou tak do Prahy v&nbsp;lednu 1948 tajně poslalo vlakem zvláštní brigádu [[KGB]] speciálního určení pod vedením dlouholetého vedoucího činitele KGB, generála [[Pavel Sudoplatov|Pavla Sudoplatova]]. Brigáda čítala 400 mužů v&nbsp;civilu. Skupina byla dopravena za účelem podpory komunistů a ochrany Klementa Gottwalda. Sudoplatov ještě před svým odjezdem v&nbsp;lednu 1948 do Prahy byl úkolován ministrem zahraničí SSSR Molotovem, že má připravit tajnou schůzku s&nbsp;prezidentem Benešem a navrhnout mu, aby důstojně opustil svůj post s tím, že předá moc Gottwaldovi. V&nbsp;opačném případě bylo sovětské vedení připraveno začít vypouštět očerňující zvěsti o&nbsp;prezidentu Benešovi.<ref> Epocha Speciál, léto-podzim 2007, vydáno 6.6.2007, s.94</ref><ref name="Bauer (2015), 308">Bauer (2015), s. 308.</ref>