Pájení přetavením: Porovnání verzí

Desky (plošné spoje) jsou zapájeny v průběžném pájecím zařízení. Lineární [[dopravník]] unáší desky přetavovací pecí. Průběh pájecího procesu je řízen průchodem několika teplotními zónami. Obvykle se používají čtyři zóny. Zóna předehřevu slouží k ohřátí desky i součástek. Bývá nejdelší ve stroji, teplota součástek stoupá o cca 2 až 3 °C za sekundu. Předehřevem se předchází teplotnímu šoku součástek. V zóně předehřevu se také odpaří většina rozpouštědel z tavidla. Ve druhé zóně se odpaří zbytek rozpouštědel a aktivuje se tavidlo. Aktivní látky v tavidle by měly narušit oxidy na vývodech součástek a pájecích ploškách. Třetí zóna je vlastní zónou přetavení, při průchodu desky plošného spoje touto částí pece se taví pájka. Teplota je zde 20 až 40 °C nad teplotou tavení pájky. Poslední zónou pece je chladícíchladicí zóna s teplotou v rozmezí 30 až 100 °C. Teplota v této části pece je důležitá pro zabránění teplotnímu šoku součástek a vytvoření správné struktury ztuhlé pájky. Použití ohřevu infrazářičem je výhodné pro velkosériovou výrobu osazených desek. Nevýhodou tohoto postupu je intenzivní pohlcování vyzářené energie tmavými povrchy součástek (typicky pouzdra [[Integrovaný obvod|integrovaných obvodů]]) a následně možnost lokálního přehřátí pájené desky. Při [[Vakuum|vakuovém pájení]], kdy se obejdeme bez tavidla, je přenos tepla možný jedině kontaktním způsobem, nebo právě zářením (infrazářením).