Únor 1948: Porovnání verzí

| titul = Internetová jazyková příručka | url = http://prirucka.ujc.cas.cz/?slovo=%C3%BAnor | vydavatel = Ústav pro jazyk český Akademie věd České republiky

Komunisté se už během [[Druhá světová válka|druhé světové války]] připravovali na převzetí moci v&nbsp;zemi. Úzce spolupracovali se [[Josif Vissarionovič Stalin|stalinistickým]] [[Sovětský svaz|Sovětským svazem]] a v obnoveném Československu se snažili narušovat činnost ostatních [[politická strana|stran]], po roce [[1945]] sdružených v&nbsp;tzv. [[Národní fronta Čechů a Slováků|Národní frontě]]. O poválečném směřování země rozhodla [[První vláda Zdeňka Fierlingera|vláda]] [[5. duben|5. dubna]] [[1945]], když schválila tzv. [[Košický vládní program]] připravený právě z iniciativy komunistů. Tento programový dokument podpořil orientaci státu na SSSR a počítal též s nadcházející hospodářskou socializací, pozemkovou reformou, konfiskací majetku vnitřních nepřátel a znárodněním části průmyslu.<ref name="Křen (2005), 571">[[Jan Křen|Křen, Jan]]. ''Dvě století střední Evropy'' Praha: 2005. [dále jen Křen (2005)]. Str. 571.</ref> Při posilování pozic využívali jednotně postupující komunisté roztříštěnost tehdejších demokratických politických stran, faktickou neexistenci [[opozice (politika)|opozice]], poválečná očekávání [[radikalismus|zradikalisovanézradikalizované]] společnosti<ref>{{Citace monografie | příjmení = Kalinová | jméno = Lenka | titul = Východiska, očekávání a realita poválečné doby : k dějinám české společnosti v letech 1945-1948 | vydavatel = Ústav pro soudobé dějiny AV ČR | místo = Praha | rok = 2004 | isbn = 80-7285-043-1 | počet stran = 119 | strany = 13 | jazyk = cs}}</ref> a také „[[Mnichovská dohoda|mnichovské zklamání]]“, které v části domácí společnosti zdiskreditovalo západní velmoci i parlamentní systém [[První republika|první republiky]]. Spolupráci s KSČ se navíc zbývající povolené politické strany nebránily a aktivně proti komunistům nevystupoval ani nemocný [[prezident]] [[Edvard Beneš]].

Přechod moci do rukou komunistů vedl k závislosti vnitřní i vnější [[politika|politiky]] státu na rozhodnutích [[reprezentace (politika)|reprezentace]] Sovětského svazu, [[politický proces|politickým soudním procesům]], uvězňování, nuceným emigracím a jinému pronásledování [[Oponentura|oponentů]]. Vláda komunistické strany trvala do roku 1989. Politolog Michael Romancov přirovnal politické čistky v Československu po únoru 1948 k pronásledování politických odpůrců v Německu po převzetí moci [[Nacistické Německo|nacisty]] ve 30.&nbsp;letech nebo k [[Čistky v Turecku (2016)|čistkám v Turecku]] po roce 2016.<ref>{{Citace elektronického periodika | titul = Michael Romancov: Turci se Evropské unii vzdalují bleskovou rychlostí | periodikum = Peníze.cz | datum_vydání = 27. srpna 2016 | url = https://www.penize.cz/ekonomika/315141-michael-romancov-turci-se-evropske-unii-vzdaluji-bleskovou-rychlosti}}</ref>

== RůznéPohledy názoryna Únor 1948 ==

Existuje více různýchvícero názorů na Vítězný únor i na jednotlivé události února 1948. Některé z nich:

* '''Zneužití moci:''' Mnozí komunisté jednali protizákonně, v rozporu s ústavou, za použití klamů, hrozby zásahu ozbrojených sil, manipulovali veřejným míněním k prosazení svých osobních zájmů. V souladu se zákonem bylo nalezeno jen východisko z vládní krize, prezident Beneš přijal demisi ministrů pod nátlakem.

*=== '''Legální proces v mezích tehdejších zákonů:''' ===
Převzetí moci nebylo převratem, ale dílem obratného jednání komunistů v rámci platných zákonů, přičemž mocenské struktury státu zůstaly zachovány. Podpora armády, policie a dělníků byla výrazem jejich svobodné vůle. (Byl ale spuštěn proces, který znamenal začátek totalitního represivního režimu.)