Wikipedie

Josef Škvorecký: Porovnání verzí

Interaktivně procházet historii
← Přejít na předchozí porovnáníPřejít na další porovnání →
Smazaný obsah Přidaný obsah
VizuálníWikitext
Bez shrnutí editace
m Editace uživatele 94.74.231.155 (diskuse) vráceny do předchozího stavu, jehož autorem je Tomas62
značka: rychlé vrácení zpět
Řádek 23:
| nk =
}}
'''Josef Škvorecký''' ([[27. září]] [[1924]] [[Náchod]] – [[3. leden|3. ledna]] [[2012]] [[Toronto]]<ref>[http://aktualne.centrum.cz/domaci/spolecnost/clanek.phtml?id=727379 V Torontu zemřel spisovatel Josef Škvorecký]</ref>) byl česko-britskýkanadský [[spisovatel]]-[[próza|prozaik]], [[esej]]ista, [[překladatel]] a [[exil]]ový nakladatel a fejetonista, spolu s manželkou [[Zdena Salivarová|Zdenou Salivarovou]] zakladatel [[exil]]ového [[nakladatelství]] [['68 Publishers|'68 unions]] v [[Toronto|Londýně a Wimbledonu.Torontu]].
 
== Životopis ==
[[Soubor:Josef Škvorecký pamětní deska Břevnov.JPG|thumb|Pamětní deska v Praze 6 na Břevnově]]
Dětství prožil v [[Náchod|Hradci Králové.Náchodě]]. Otec byl bankovní úředník, ale angažoval se i jako náčelník místní [[Sokol (spolek)|sokolské]] organizace a jako správce sokolského kina. Po maturitě na SOUgymnáziu v Náchodě [[1943]] pracoval „totálně nasazen“ jako pomocný dělník v náchodské továrně ''Metallbauwerke Zimmermann und Schling'' a později v [[Nové Město nad Metují|Novém Městě nad Metují]], koncem války pak ještě v přádelně firmy ''Bartoň'' v Náchodě. Na univerzitu mohl nastoupit až po skončení války, kdy byly vysoké školy zase otevřeny. Nejprve krátce studoval na Lékařské fakultě [[Univerzita Karlova|Univerzity Karlovy v Praze]], pak [[1946]] přestoupil na filozofickou fakultu – obor [[angličtina]] a [[filosofie]], absolvoval v roce [[1949]]. Na umístěnku působil jako učitel na středních školách v [[Broumov]]ě a [[Police nad Metují|Polici nad Metují]] a Vyšší sociální škole v [[Hořice|Hořicích v Podkrkonoší]]. Roku [[1951]] získal doktorát (prací ''[[Thomas Paine]] a jeho vztah k dnešku'') a nastoupil dvouletou [[Základní vojenská služba|vojenskou službu]]. Po návratu z ní [[1953]] nastoupil jako [[redaktor]] angloamerické redakce ''[[Státní nakladatelství krásné literatury a umění|Státního nakladatelství krásné literatury a umění]]'' (SNKLU, pozdější ''[[Odeon (nakladatelství)|Odeon]]''). V letech [[1953]]-[[1960]] bydlel v ulici Na Březince 1159/13 na pražském [[Smíchov]]ě. V roce [[1956]] nastoupil jako redaktor dvouměsíčníku ''[[Světová literatura]]'', v letech 1957-1958 jako zástupce [[šéfredaktor]]a. Po politickém [[skandál]]u následujícím vydání jeho prvního románu ''[[Zbabělci]]'' roku [[1958]] musel redakci opustit, ale mohl se vrátit do angloamerického oddělení SNKLU.
 
V roce [[1958]] se oženil se svou přítelkyní [[Zdena Salivarová|Zdenou Salivarovou]]. Spisovatelem z povolání (československá specialita, jako i jiných satelitů SSSR a SSSR samotného) se stal roku [[1963]]. V lednu [[1969]] se stal předsedou redakční rady měsíčníku ''[[Plamen (časopis)|Plamen]]''. Ještě v témže roce odjel do [[Spojené státy americké|USA]], tam nejprve přednášel na [[Cornell University|Cornellově univerzitě]] v Ithace (New York), v létě absolvoval stipendijní pobyt na [[Kalifornská univerzita v Berkeley|Kalifornské univerzitě v Berkeley]]. Po zastavení příprav vydání knihy ''[[Tankový prapor (kniha)|Tankový prapor]]'' v Československu se spolu s manželkou Zdenou rozhodl zůstat v [[exil]]u a usadil se v [[Toronto|Torontu]], kde mu byla nabídnuta profesura. V letech [[1969]]–[[1990]] na tamější univerzitě vyučoval – vedl kurz současného českého divadla a filmu, kurzy anglické a americké literatury a od roku [[1970]] kurzy tvůrčího psaní, na Graduate Centre for Study of Drama Torontské univerzity také vyučoval dějiny a teorii filmu. Od sedmdesátých let pohostinsky přednášel na mnoha severoamerických univerzitách. V roce [[1971]] společně s manželkou Zdenou založil nakladatelství [['68 Publishers]], které se zařadilo mezi přední československá, nejen exilová, nakladatelství. V něm do počátku 90. let vydával české exilové autory a v Československu zakázaná díla (do roku 1993 vyšlo celkem 227 titulů). V roce 1978 byl společně se svojí ženou zbaven československého [[Občanství|státního občanství]]. Jeho dílo bylo přeloženo do mnoha jazyků, od konce 70. let se těší značného ohlasu zejména v [[Severní Amerika|Severní Americe]]. V roce 1980 mu byla na [[Oklahoma University|Oklahomské univerzitě]] udělena [[Neustadtská mezinárodní cena za literaturu]]. Roku 1990 byl společně se Zdenou Salivarovou poctěn [[Řád Bílého lva|Řádem Bílého lva]] za zásluhy o českou literaturu ve světě.
Řádek 37:
* 1993 – [[Soukromé gymnasium Josefa Škvoreckého]]<br />1998 – [[Vyšší odborná škola tvůrčího psaní Josefa Škvoreckého]]<br />2000 – [[Literární akademie (Soukromá vysoká škola Josefa Škvoreckého)]]<ref>{{Citace elektronického periodika |titul=Archivovaná kopie |url=http://bol.praguepost.com/Private-Higher-Schools-Colleges-and-Universities/Literarni-akademie-Soukroma-vysoka-skola-Josefa-Skvoreckeho-.html |datum přístupu=2009-03-18 |url archivu=https://web.archive.org/web/20081121051402/http://bol.praguepost.com/Private-Higher-Schools-Colleges-and-Universities/Literarni-akademie-Soukroma-vysoka-skola-Josefa-Skvoreckeho-.html |datum archivace=2008-11-21 |nedostupné=ano }}</ref>
škola od roku 2007 uděluje:
* [[Cena Josefa Škvoreckého|Cenu Josefa Škvoreckého a Karla Hynka Máchy]]
** její studentská část navazuje na [[Cena Dannyho Smiřického|Cenu Dannyho Smiřického]]
 
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/wiki/Josef_Škvorecký“