Neokonfucianismus: Porovnání verzí

Neokonfucianismus se vyvinul z učení konfucianismu, jehož počátky sahají do 6. století př. n. l. do dob [[Konfucius|Konfucia]]. Po Konfuciově smrti je jeho učení dále rozvíjelo s těšilo se výsadnímu postavení u prostých obyvatel [[Čína|Číny]] i čínského císařského dvora. S příchodem [[Mahájána|mahájánového]] [[buddhismus|buddhismu]] do Číny počátkem našeho letopočtu začal konfucianismus na svém postavení ztrácet – buddhismus oproti konfucianismu totiž nabízel svým stoupencům jednak možnost příštího zrození a tudíž život po smrti, a jednak umožňoval vstup do mnišského stavu ženám a mladším synům, kteří by se jinak nemohli vymanit z pevně dané společenské hierarchie založené na Konfuciově učení. Vedle buddhismu se v prvních stoletích našeho letopočtu začal masově šířit i [[taoismus]] a konfucianismus tak na čas ustoupil do pozadí.<ref>Hooblerovi (1997), s. 45–49.</ref>

Proti masovému rozšíření buddhismu se však brzy začal stavět část úřednictva, která se obávala dalšího oslabování pozic konfucianismu (a tím i narušení výsadního postavení úřednickéúřednického aparatury[[správa|aparátu]]). Koncem 40.&nbsp;let [[9. století]] přitom nastal vrchol těchto snah. zejména díky konfuciánskému úředníku [[Chan Jü]]ovi začal být buddhismus a taoismus tvrdě potlačován.<ref>Hooblerovi (1997), s. 52.</ref> I díky tomuto silnému oslabení pozic taoismu a buddhismu byla připravena živná půda pro opětovný návrat konfucianismu k moci.