Československé legie: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
→‎Boje na Ukrajině: pož. na zdroj.
Řádek 87:
Poté se Němci začali tlačit na Ukrajinu a [[Symon Petljura|Petljurovy]] pluky před nimi začaly ustupovat a prosily československé legionáře o pomoc. Protože mír s bolševiky ještě nebyl uzavřen, došlo mezi Němci a legionáři ke krvavým bojům u Doče, kde se vyznamenali pozdější českoslovenští generálové Kadlec a Červinka, kapitán Jungr a zejména pozdější generál Stanislav Čeček, který v [[Bitva u Bachmače|bitvě u Bachmače]] Němce porazil a donutil je uzavřít s legionáři příměří, pro volný průjezd československých [[ešalon]]ů (vojenských vlaků) bachmačským železničním uzlem. V boji o Doč se vyznamenala rovněž kulometná rota Colt z „Hanáckého“ 6. střeleckého pluku. Bolševici, zejména velmi mladí a v boji nezkušení chlapci, leckdy dokonce stříleli omylem do vlastních řad. K československým dvěma obrněným vlakům přidali proti Němcům jeden ''[[broněvik]]'' ([[obrněný vlak]]). Jen tak bylo možno poškodit most přes řeku [[Desna|Desnu]] a zabránit tak Němcům ve vstupu do bachmačského železničního uzlu, kde v klidu projížděly československé ešalony na Sibiřskou magistrálu k Čeljabinsku a Penze.
 
3.&nbsp;března 1918 uzavřely v&nbsp;[[Brest (Bělorusko)|Brestu Litevském]] [[Ústřední mocnosti]] s bolševiky [[Brestlitevský mír]]. V něm se Sověti mimo jiné zavázali nestrpět na svém území vojenské oddíly nepřátelské ústředním mocnostem, což se týkalo i Československých legiií.<ref name="pacner62" /> Legie opustily [[Ukrajina|Ukrajinu]], jelikož ukrajinská vláda povolila ze strachu před [[Bolševici|bolševiky]] obsadit své území německou armádou, avšak už v této době obsadil Ukrajinu bolševický velitel Muravjev. Legie se měly přes [[Archangelsk]] a [[Murmansk]] přepravit tzv. "severní cestou" do [[Francie]], odkud nakonec odpluly jen dva transporty (celkem okolo 2000 mužů po čtyřměsíčním čekání, mrznutí a hladovění, první transport vedený Ing. Otakarem Husákem odplul 15. října 1917) – přístavy zamrzly, nebyly lodě a na severu chyběly zásoby. Panovaly obavy, aby legie nepotkal osud Srbských legií, které byly odzbrojeny a zajaty, internovány do Kazaně a osvobozeny teprve s příchodem československých legionářů na Volhu.<ref>PRECLÍK, Vratislav. Masaryk a legie, váz. kniha, 219 str., vydalo nakladatelství Paris Karviná, 2019, ISBN 978-80-87173-47-3</ref> Ještě T. G. Masaryk změnil plán na odsun vojsk po magistrále a kolem světa na bojiště do Francie. Dánské jednotky se probojovaly na [[Krym]], odkud se jim podařilo úspěšně odplout. Penzenská dohoda uzavřená mezi bolševiky a národní radou 26. 3. 1918 zaručovala Legiím zásobování, průjezd Sibiří do Vladivostoku a odvoz do Francie; výměnou za to Legie souhlasily s předáním všech těžkých zbraní a většiny kulometů a pušek, Legie také musely souhlasit s agitací čs. bolševiků pro vstup mužů z Legií do Rudé armády. Bolševici si totiž už od začátku roku 1918 uvědomovali, že jsou bezmocní vůči nárokům Německa. Ruskou armádu bolševici rozložili v roce 1917, bolševiků bylo málo a rudé gardy měly pár tisíc členů, v&nbsp;celém Rusku nebylo kromě 40 000 čs. legionářů významnější síly.<ref>Preclík Vratislav: Zborov a T.G. Masaryk, in ČAS., časopis Masarykova demokratického hnutí, číslo 53, str.9-11, ročník XI.,červenec 2003, registrace Ministerstva kultury ČR,č.7435, Registrace ISSN 1210-1648</ref> Proto byli bolševici donuceni vyklidit Ukrajinu, uzavřít nevýhodný [[Brestlitevský mír]] a proto také začali intenzívně agitovat v zajateckých táborech, aby do Rudé armády dostali dostatek vojáků. Rusové totiž do Rudé armády nevstupovali, a pokud ano, vyfasovali uniformu, vyzvedli žold a odešli domů.{{Fakt/dne|20200115224120|}}
 
[[Soubor:Bronepoezd Orlik.jpg|náhled|Čechoslováci u obrněného vlaku Orlík]]