Nová pravice: Porovnání verzí

'''a) [[Libertarianismus]]''' (klasický liberalismus): Friedrich A. Hayek (Cesta k nevolnictví, 1944-451944–45), Ludwig Mises, Milton Friedman (Kapitalismus a svoboda, 1962), Ayn Randová, Murray Rothbard, Frank Meyer (Na obranu svobody, 1962). Kritizují socialismus a etatismus, obhajují osobní svobody a jednotlivce.

'''b) [[Tradicionalismus]]''': Russell Kirk (Konzervativní smýšlení, 1953), Richard Weaver (Myšlenky mají důsledky, 1948), Eric Voegelin (Nová věda o politice, 1952), Leo StrraussStrauss (Přirozené právo a historie, 1953). Kritizují masovou společnost, modernitu, hodnotový relativismus, utopismus a ideologii; obhajují tradice, autority, hodnoty a ctnosti.

Jako reakce na Novou levici vznikají v 70. letech dva další proudy Nové pravice, které se připojily k americkému konservatismu: populistická Nová pravice a neo-konzervativci. '''Neo-konzervativci''', původně levicoví sociáldemokratičtí intelektuálové 60. let, v reakci na Novou levici postupně v průběhu 70. let mění svá sanoviskastanoviska na pravicová. Kritizují kulturně-morální rebelantství Nové levice a její anti-americkou zahraniční politiku. Dále kritizují také negativní důsledky sociálních programů. Mezi představitele Nové pravice patří Irving Kristol, Norman Podhoretz, Michael Novak, Jeane Kirkpatricková, Samuel Huntington, Peter Berger, Midge Decterová, Gertrude Himmelfarbová, Seymour Martin Lipsett nebo americký prezident Ronald Reagan.

Ve [[francie|Francii]] vzniká Nová pravice začátkem [[70. léta 20. století|70. let 20. století]] okolo skupiny intelektuálů, kteří aktivně vystoupili s požadavky "obrody„obrody evropské kultury"kultury“. Uvědomují si krizi evropské kultury, jejíž příčiny je podle nich třeba hledat v činnosti staré pravice. Je třeba se zříci demokratických tradic a racionalistického filozofického dědictví a vrátit se k předkřesťanské Evropě. V takovém vyznamu je nova pravice propojena z [[neo-völkisch]] hnutím jak ho definoval [[Nicholas Goodrick-Clarke]]. Nová pravice odmítá sociální egalitářství, světové dějiny nemají jednotu, neexistuje pokrok. Představiteli nové pravice jsou [[Alain de Benoist]], Ch. Jilm, P. Vlál, M. Marmin, A. Hobartu. Mezi další rysy patří radikální kritika egalitarismu ve všech aspektech, kritika křesťanství jakožto egalitářského a obhajoba pohanské antiky.