Parlamentní systém: Porovnání verzí

Odebráno 939 bajtů ,  před 2 lety
zákl. úpravy (úvodní věta), pryč diktatury (viz diskuse)
({{Pracuje se}})
(zákl. úpravy (úvodní věta), pryč diktatury (viz diskuse))
[[Soubor:Ceskoslovenska ustava 1920.jpg|náhled|230px|vpravo|Československá ústava přijatá Národním shromážděním 29. února 1920]]
 
'''Parlamentarismus''' jenebo politický'''parlamentní režim,demokracie''' formaje [[vládademokracie|vládydemokratický]] [[společnost]]i ([[stát]]u)politický systém, vve němžkterém je [[parlament]] voleným orgánem, reprezentující [[Občanství|občanstvo]], [[politický lid]] ([[volič]]e, [[stavy]])občany a je jím pověřen určovat hlavní, dlouhodobá pravidla společnosti ([[zákon]]y), tedy [[zákonodárná moc|zákonodárnou moc]]<ref> pojetí Kelsenovo{{Fakt/dne|20100622164741}}</ref>. Je to nyní převládající forma států světa a zejména všech států euroamerické civilizace. V těchto státech je vláda (státní administrativa) podřízená, odpovědná parlamentu.
 
Tato forma moci je užívána v demokratických státech, ale demokracii umožňuje i předstírat, být formální. Tak parlament bývá i v [[diktatura|diktaturách]], je však skrytě nebo otevřeně řízený nedemokratickou monopolní mocenskou organizací, např.
* (komunistickou) stranou, například v [[Čína|ČLR]], ve [[Vietnam]]u, v [[Československá socialistická republika|ČSSR]],
* církví, například v [[Írán]]u, kde je formální prezidentská republika podřízená islámskému duchovenstvu nebo i
* tajnou organizací, typicky v armádě, např. v Egyptě.
 
== Specifika parlamentarismu ==
[[Soubor:Tablo ceskych zemskych posl.jpg|náhled|230px|vpravo|Tablo zemských poslanců]]
Základem je v parlamentní [[seznam forem vlády|formě vlády]] především princip moci většiny, která sestavuje, jmenuje vládu. V reprezentativní demokracii tento základní princip vlády většiny doplňují další, zejména zásada ochrany menšiny, otevřenost možnosti změny dosavadní menšiny stát se většinou prostřednictvím [[svoboda|svobodných]] [[volby|voleb]], jejíž základní podmínkou je [[Svoboda projevu|svoboda slova]], uznání [[pluralita|plurality]] ve společnosti a existence [[politická strana|politických stran]].
 
K dispozici jsou tři hlavní složky parlamentarismu:
* voličstvo, politický lid, historicky nazývaný „stavy“, jehož většina jmenujevolí parlament
* zákonodárce jako volený správce moci a
* strany jako sdružení kandidátů a jejich podporovatelů do voleb zákonodárců.
 
Součást teorie parlamentarismu jako nauky o parlamentu a parlamentní formě vlády a jejím uspořádání je také teorie [[bikameralismus|bikameralismu]] či [[unikameralismus|unikameralismu]], nauka o specifické struktuře parlamentu, jejích důvodech a funkcích. Jinou otázkou je uspořádání [[stát]]u, jeho odstupňování, [[federace|federalizace]] nebo [[centralizace]] a podobně.
 
Jinou otázkou je uspořádání [[stát]]u, jeho odstupňování, [[federace|federalizace]] nebo [[centralizace]] a podobně.
 
== Parlamentarismus a demokratičnost ==
[[Soubor:Forms of government.svg|náhled|upright=1.6|Druhy vlády; parlamentní republiky jsou znázorněny {{Barva|#ff9a33|'''oranžovou barvou'''}}, parlamentní republiky s výkonným prezidentstvím {{Barva|#66bb66|'''zelenou barvou'''}} a parlamentní konstituční monarchie {{Barva|#e75353|'''červenou barvou'''}}.]]
Parlamentarismus může mít různě pevný nebo naopak volný vztah k demokracii, protože jako své definiční znaky nezahrnuje některé její složky, například všeobecnost volebního práva, ochranu politických menšin apod. Tak parlamentemParlamentem může být fakticky od skutečně rozhodujícího a jen na svobodné vůli lidu závislého sboru až po pouhý poradní nebo krycí orgán vládce (hlavy státu, panovníka, vůdce, diktátora), tj. z velké části vládcem nebo vládnoucí skupinou (stranou, stavem) jmenovaný. Pak je skutečným voličstvem právě tato určující skupina – monopolní strana, organizace nebo sám diktátor, zpravidla s titulem [[prezident]]a nebo [[panovník]]a.
 
VParlamentní tomtoforma smysluvlády se ustavila parlamentní vláda [[Spojené království|Velká Británie]] již v [[18. století]], tedy v době, kdy [[volební právo|volebním právem]] disponoval jen nepatrný zlomek populace. Obecně tudíž platí, že mezi parlamentní vláduformu vlády a demokracii nelze{{Fakt/dne|20191224083838|}} klást rovnítko, jakkoliv v [[Evropa|Evropě]] 19. století boj za obojí v podstatě splýval. Carl Schmitt dokonce považuje parlamentarismus založený na [[liberalismus|liberálních]] hodnotách otevřenosti a diskuse za protiklad masové demokracie, jejímž vítězstvím a s ním spjatou dominancí politických stran se parlamentní jednání jako forma hledání pravdy, obecného zájmu a edukace vyprazdňuje. Nastupují pak prvky demokracie plebiscitní, případně [[diktatura]].
 
Klaus von Beyme píše o parlamentní vládě, která se po jeho soudu stává synonymem parlamentarismu až na konci [[19. století]]. Mezi její institucionální kritéria patří slučitelnost ministerského úřadu s poslaneckým mandátem, rekrutování ministrů především z parlamentu, odpovědnost vlády parlamentu, parlamentní kontrola nebo rozpustitelnost parlamentu jako „conditio sine qua non rovnováhy v parlamentním systému“.
* Sartori, Giovanni: Srovnávací ústavní inženýrství. Praha: Slon, 2001.
* Klokočka, Vladimír: Ústavní systémy evropských států. Praha: Linde, 2. vyd. 2006.
 
=== Související články ===
* [[Poloprezidentská republika]]
* [[Prezidentská republika]]
* [[Bikameralismus]]
* [[Evropský parlament]]
 
=== Externí odkazy ===
* {{Otto|heslo=Parlamentarismus}}
* {{en}} [http://www.ipu.org/english/home.htm Parliamentary Democracy - Inter-Parliamentary Union (IPU)]
 
{{Formy republiky}}
 
{{Autoritní data}}