Projektil: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
pravopis značky: editace z mobilu editace z mobilního webu pokročilá editace z mobilního zařízení |
→Střely pro palné hlavňové zbraně s drážkovým vývrtem: - rozšíření informace o konstrukci střel |
||
Řádek 41:
=== Vývoj tvaru střel ===
Střela, zastaralý název kulka, odkazoval na její původně většinou kulový tvar. Tvar koule bývá dnes naprosto výjimečný i když je možné se s ním setkat např. u [[vzduchovka|vzduchovek]]). Střely získávaly postupně podlouhlý tvar. Výhoda tohoto tvaru jsou lepší aerodynamické a balistické vlastnosti. Nejčastějšími tvary střel jsou protáhlé válce s tupou, půlkulovitou, kuželovitou nebo ogivální špičkou. Růst rychlosti střel a požadavek na velký dostřel (a tedy menší aerodynamický odpor) vedl k zašpičatění střel v přední části a také přidání aerodynamického kužele v zadní části. Střela s aerodynamickou úpravou na obou stranách se nazývá biogivální. Tvary střel se liší podle účelu a toho, v jaké zbrani se používají. U zbraní určených pro střelbu na kratší vzdálenosti není třeba dbát tolik na nízký [[Odpor prostředí|odpor vzduchu]] jako je tomu u zbraní pro střelbu na dlouhé vzdálenosti.
=== Střely do předovek ===
Zavedení drážek do vývrtu hlavně bylo velkým pokrokem a zvýšilo výrazně přesnost střelby. Drážkování bylo známé a používané už v době kdy převládaly předovky. Tím vznikly specifické požadavky na střely. Střela musela být těsná tak, aby se zařízla do drážek vývrtu a zároveň bylo nutné nabít střelu skze celou délku hlavně. Takto vzniklý problém se řešil několika způsoby. Jedním ze způsobů bylo deformování střely pomocí nabijáku. Za tímto účelem byl u některých konstrukcí ve dnu nábojové komory umístěn trn, který pomohl střelu roztahovat. Dále vznikly střely s předem vyrobenými výstupky, které zapadaly do drážek hlavně. Tyto střely bylo nutno už při nabíjení nasunout připravenými výstupky do stážek hlavně. Podobným, ale mírně změněným principem principem byla změna příčného průžezu střely tak aby nebyl kruhový. Tento profil byl následně stočen do sřroubovice. Vývrt hlavně měl v průřezu profil střely opět po délce hlavně spirálovitě zatočený do šroubovice. Tento profil dodal střele rotaci podobně jako drážky. Známou konstrukcí na tomto principu byla například puška Whitworth, u které měla střela průžez šestihranu.
Posledním používaným způsobem bylo utěsnění střely ke kterému došlo automaticky v důsledku působení tlaku výstřelových plynů. JEdnou z konstrukcí byly kompresní střely, které byly při výstřelu podélně stlačeny a tak se rozšířily. Dalším řešením byl princip střel [[minié]]. Tyto střely měly ve svém dnu kuželovitý otvor s klínem, případně u dále modifikovaných střel i bez klínu, který způsobil rozšíření a utěsnění střely.
=== Vývoj materiálů střel ===
Řádek 46 ⟶ 51:
=== Konstrukce střel ===
Zavedením zbraní nabíjených zezadu zmizel požadavek na protažení střel vývrtem a její následné utěsnění. Pro konstrukci jsou tedy důležité následující požadavky. Střela musí odolat dějům vnitřní balistiky při výstřelu. Dále musí mít střela příznivé balitické vlastnosti z pohledu jejího letu ve vnějším prostředí. To znamená, že musí zachovávat přesnost a zároveň ztrácet při letu minimum energie. A konečně střela musí mít v cíli požadavaný účinek.
Uvedené požadavky vedly ke konstrulci velkého počtu různých střel a vývoj nových střel stále pokračuje. Příklady běžně používaných typů střelː
* Celoplášťové (charakteristika – velká průbojnost, malá deformovatelnost. Nepředává cíli obvykle všechnu energii, dochází k průstřelu)
* Poloplášťové střely. Olověné jádro střely je v přední části střely obnaženo. (Charakteristické je, že střela se po zásahu deformuje, má menší průbojnost, vyšší ranivý účinek) . Někdy se dělá prosekávací hrana. Jde o výstupek, který zabezpečí ostře ohraničený vstřel, což podpoří krvácení zasaženého zvířete nebo přesněji ohraničený vstřel na papírovém terči). Jádro se někdy provádí ze dvou různě tvrdých slitin olova. Měkčí část jádra se deformuje a tvrdší si zachovává tvar.
* Celoolověné střely (stále jde o slitiny olova)
* Expanzní střely – jsou obvykle druh poloplášťové střely, která má dutinu v přední části. Tato dutina vede k hřibovité deformaci po zásahu. Protože dutina zhoršuje aerodynamiku, bývá někdy překryta tenkostěnnou kuklou, nebo je vyplněna měkkým materiálem.
* Homogenní střely. Střela je vyrobena v základu z jednoho materiálu, například z tombaku. Někdy se do ní vkládá olovo například formou vyvrtání. Střela má lepší soudržnost – například při zásahu kosti.
Řádek 55 ⟶ 63:
=== Střely pro vojenské náboje ===
Některé z uvedených střel se používaly jen v určitém období a dnes se již nevyrábí. Některé tyto střely jsou v rozporu s mezinárodními smlouvami o střelivu používaném ve válečném konfliktu a proto jejich použití bylo omezeno na mírové období (například střely pro strážní službu) nebo byla jejich výroba ukončena.
* Střela s plnoolověným jádrem
* střely s měkkým ocelovým jádrem
| |||