Západořímská říše: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
m Robot: standardizace parametrů infoboxu; kosmetické úpravy |
m →Honoriova vláda: link |
||
Řádek 72:
Honorius byl mladším synem císaře Theodosia I., posledního císaře, který vládl oběma částem říše. Flavius Honorius byl v době nástupu na trůn ještě dítě, z tohoto důvodu ustanovil Theodosius [[magister militum|velitele vojska]], [[Stilicho]]na, syna [[Vandalové|vandalského]] šlechtice a Římanky, Honoriovým poručníkem.
Honoriova vláda byla velmi nestabilní. Již v roce [[397]] se vzbouřil Gildo, správce provincie [[Afrika (provincie)|Afriky]]. Po invazi [[Vizigóti|Vizigótů]] do Itálie v roce [[402]], se Honorius přemístil se svým dvorem z [[Milán]]a do [[Ravenna|Ravenny]], která byla považována za nedobytnou. Vojáci [[Posádka|posádky]] v [[Británie (provincie)|Británii]] se vzbouřili nejprve pod vedením [[Marcus|Marca]] ([[406]]-[[407]]) a pak [[Constantinus III.|Konstantina III.]] ([[407]]-[[411]]). Vojsko se následně přemístilo z Británie do [[Galie]], a ponechalo tak zdejší obyvatelstvo, které se pokládalo za Římany, svému osudu, přesněji řečeno napospas vpádům [[Germáni|germánských]] kmenů [[Anglové|Anglů]] a [[Sasové|Sasů]]. Ti původně přicházeli do Británie v malých skupinkách především jako římští žoldnéři.
Vedle toho došlo k prolomení [[rýn]]ské hranice, [[31. prosinec|31. prosince]] [[406]] vpadli [[Vandalové]], [[Svébové]] a [[írán]]ští [[Alani]] přes zamrzlou řeku do severní Galie (pravděpodobně byli na útěku před [[Hunové|Huny]]) a v [[Bitva u Mohuče|bitvě u Mohuče]] porazili [[Frankové|franské]] [[foederati]], kteří se jim postavili na odpor a kteří byli nakonec poraženi. Navíc převážně gótské vojsko vedené [[Radagaisus|Radagaisem]] napadlo samotnou Itálii. Toto vojsko bylo však zničeno Stilichonem. Avšak kvůli obavě z jeho přílišné moci nechal Honorius svého rádce a velitele vojska v roce [[408]] zavraždit. Zatím však docházelo k loupeživým tažením Vizigótů pod vedením náčelníka [[Alarich I.|Alaricha I.]], který v roce [[410]] nakonec vydrancoval [[Řím]], což mělo neblahý účinek na římskou psychiku. Proběhlo také několik [[Uzurpace|uzurpací]]. Nejprve došlo ke Konstantinově vzpouře v Británii, jak již bylo uvedeno výše a později k uzurpaci senátora Prisca Attala v letech 409-410 a 414-415. Po dvouletém drancování a plenění Galie napadli v roce 409 Svébové, Vandalové a Alani [[Hispánie|Hispánii]]. V následujících letech však Vizigóti část Vandalů, kteří pronikli do Hispánie, zničili. Vizigóti byli v roce [[418]] dokonce usazeni jako federáti v [[Akvitánie|Akvitánii]], čímž vláda v Ravenně získala vnitřní hráz proti povstáním a rovněž silný bojový svaz proti vnějším nepřátelům. Vizigóti si počínali celkem loajálně, což jim však nebránilo v občasném narušování římského území a tím ke zvětšování vlastní sféry vlivu. K opravdovému porušení smlouvy však došlo teprve v 60. letech [[5. století]].
| |||