Zvonařství: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
doplnění šablony |
encyklopedický styl, dodatky |
||
Řádek 1:
{{Různé významy|redirect=Zvonař|druhý=hudebním skladateli|stránka=Josef Leopold Zvonař}}
[[Soubor:Glockenform.jpg|náhled|Forma]]
'''Zvonařství''' je řemeslo, převážně umělecké, jež produkuje zvony a zvonky k účelům časoměrným, náboženským, svátečním, hudebním anebo reprezentačním. Kovolitec, zabývající se výrobou zvonů, se nazývá '''zvonař'''.
'''Zvonařství''', stejně jako některá jiná [[Řemeslo|řemesla]], nedoznalo od svého vrcholu v 16. století výrazných změn. Nejvhodnějším materiálem pro výrobu [[zvon]]ů zůstává [[zvonovina]] a základním kamenem výroby je hliněná [[Slévárenská forma|forma]], do níž se rozžhavený kov vlévá. Změny ve výrobním postupu se objevují pouze ve stále přesnějším propočítávání zvonového žebra a samozřejmě užívání některých dříve nedostupných technických prostředků – zvonařské pece se už nevytápějí dřevem, ale [[koks]]em nebo elektrickým proudem, k přesouvání forem se neužívá kulatiny a páky, nýbrž jeřábů, [[teplota]] je měřena [[teploměr]]y, zvonaři mají žáruvzdorné obleky. Základní kostra však zůstává stejná dnes jako před čtyřmi sty lety.▼
V historii bylo zvonařství často spojeno s [[konvářství]], jejich produkty byly kromě zvonů konve, [[hmoždíř]]e či [[křtitelnice]], ve válkách také děla a koule. Je to specializované [[umělecké řemeslo]], kterému se věnuje i více příslušníků jedné rodiny. Často se řemeslo dědí z otce na syna, obdobně jako u výrobců klasických hudebních nástrojů, například [[Houslařství|houslařů]]). I zde se uplatňují kromě vysoké řemeslné zručnosti mnohé zkušenosti předků.
== Historie ==
''viz také heslo''[[Dějiny zvonažství]]
Nejstarší zvony pocházejí z Mezopotámie a v 5. století před naším letopočtem byly keramickéz zvony doloženy v Číně. Následovala výroba kovových odlitků. Starověké evropské zvony jsou římské. První fragmenty zvonů z českého území pocházejí z konce 9. století z Velké Moravy a dále z 10. století ze slavníkovské Libice<ref>Rudolf Turek, Čechy na úsvitu dějin. Praha 1953.</ref>.
▲
Oproti průmyslové výrobě, resp. hromadnému odlévání běžných hutních výrobků ve slévárnách [[Kovy|kovů]] bývá výroba velkých zvonů vždy záležitost jednorázová, jednoúčelová a provádí se na zakázku s vysokým podílem ruční práce.
== Forma pro odlévání ==
=== Materiál ===
Forma pro odlévání zvonů se
=== Jádro – vnitřní profil zvonu ===
Řádek 110 ⟶ 117:
=== Restaurování zvonů ===
Pokud zvon pukne, je třeba na něj okamžitě přestat zvonit, aby nedošlo k dalšímu narušení. Puklý zvon
== Alternativní postupy při výrobě zvonu ==
=== Jiné materiály ===
Kromě [[zvonovina|zvonoviny]] se pro výrobu zvonů užívají také jiné materiály. Žádá se
* [[Ocel]] – Výroba ocelových zvonů je doložena už v [[5. století]], kdy ovšem nešlo o zvony lité, ale tepané;
* [[Mosaz]] – Mosaz je tradičním materiálem na zvony v zemích [[Orient]]u, tamní zvony mívají ovšem jiný tvar a jiný způsob zvonění, takže je jejich zvukový obraz zcela odlišný od zvonů evropských; v Evropě se mosaz užívá na ruční zvonky nebo na zvony malých rozměrů z obecních zvoniček a kaplí. Zpravidla se neodlévají do hliněné formy, ale do připravených keramických formiček.
Řádek 132 ⟶ 139:
=== Moderní metoda výroby zvonů ===
V poslední době se zejména v západní Evropě rozšířila také
==
=== Reference ===
<references />
=== Literatura ===
* Jaroslav Dobrodinský: ''Památková ochrana zvonů'', in: Zprávy památkové péče XV / 1955, Státní pedagogické nakladatelství, Praha 1955, str. 99-104
* Miroslav Flodr: ''Technologie středověkého zvonařství'', Univerzita Jana Evangelisty Purkyně, Brno 1983
Řádek 174 ⟶ 184:
[[Kategorie:Zvonařství| ]]
[[Kategorie:Řemesla]]
[[Kategorie:Umělecká řemesla]]
| |||