Morzinové: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
Robot: Opravuji 0 zdrojů and označuji 0 zdrojů jako nefunkční #IABot (v2.0beta15) (Martin Urbanec) |
úpravy a doplnění hesla značka: editace z Vizuálního editoru |
||
Řádek 10:
| mýtický zakladatel =
| poslední vládce = Jaromír Černín-Morzin
| rok založení = [[18. října
| konec vlády = 1945 konfiskací
| současná hlava =
Řádek 16:
* [[Černín-Morzinové]]
}}
'''Morzinové'''
== Historie rodu ==
[[Soubor:
Morzinové pocházeli z [[Furlánsko|Furlánska]]. Za prvního doloženého předka je pokládán Anselm rytíř z Mohru, který žil v první polovině 16. století. Za statečnou obranu [[Štýrský Hradec|Štýrského Hradce]] proti Turkům mu byl roku 1532 polepšen erb a změněno jméno na ''von Morzin''.<ref name="milerova">{{Citace kvalifikační práce
| příjmení = Milerová
Řádek 47:
}}</ref> Za své služby byli pak v roce 1636 [[Rudolf z Morzinu|Kamil Rudolf]] a jeho bratr [[Pavel z Morzinu|Pavel]] (asi 1615–1688) císařem [[Ferdinand II. Štýrský|Ferdinandem II.]] povýšeni do [[Říšský hrabě|říšského hraběcího]] stavu.
Po smrti Rudolfa, který zemřel bezdětný, zdědil v roce 1646 rodinný majetek jeho bratr Pavel. Pavel se snažil na svých panstvích upevňovat [[Katolicismus|katolictví]], a to i násilím, což vedlo k nepokojům a násilnému potlačení rebelie v roce 1651. Měl dvanáct potomků, z toho čtyři syny – [[Jan Rudolf z Morzinu|Jana Rudolfa]], Františka Mikuláše, Ferdinanda Matyáše a Pavla Tomáše, mezi něž se pak rozdělil rodinný majetek. V této generaci se rod rozdělil na dvě větve.
Starší větev představovali potomci [[Jan Rudolf z Morzinu|Jana Rudolfa z Morzinu]] (1641–1702) a jeho manželky [[Eva Konstantina Vratislavová z Mitrovic|Evy Konstantiny]] rozené [[Vratislavové z Mitrovic]]. Tato větev vyhasla [[František z Morzinu|Františkem z Morzinu]] v roce [[1791]] a majetek po ní převzala mladší větev, zastoupená [[Rudolf Ferdinand z Morzinu|Rudolfem Ferdinandem]].
Řádek 62:
Ze starší větve pocházel také jeden z nejvýznamnějších představitelů rodu, [[Václav z Morzinu]] (1676–1737), který nejprve nastoupil vojenskou kariéru a pod [[Evžen Savojský|Evženem Savojským]] bojoval proti Turkům. Po smrti svého staršího bratra ovšem převzal správu panství a začal bohatě podporovat stavební činnost na svých statcích. V Praze nechal například postavit [[Morzinský palác]] v [[Nerudova (Praha)|Nerudově ulici]] na [[Malá Strana|Malé Straně]].
Václav (německy ''Wenzel'') z Morzinu byl velkým milovníkem hudby a mecenášem.
Vzhledem k velmi nákladnému životnímu stylu, zejména kulturním počinům, však Václav z Morzinu svůj rod velmi zadlužil.
Řádek 80:
Zatímco starší větev Morzinů v Podkrkonoší se v 18. století ocitla na pokraji bankrotu, mladší linii se podařilo rozšířit majetek na Klatovsku přikoupením dalších panství [[Merklín (okres Plzeň-jih)|Merklín]] (1728) a [[Ptenín]] (1738). V Pteníně tehdy vznikl lovecký zámek podle projektu významného západočeského architekta Jakuba Augustona, který byl též autorem přestavby zámku v Dolní Lukavici na reprezentační barokní sídlo. Obě linie Morzinů na svých sídlech pěstovaly bohatý kulturní život. U '''[[Václav z Morzinu|Václava Morzina]] (1674–1737)''' z vrchlabské větve byl jako ''[[Kapelník|maestro di capella]]'' dočasně zaměstnán slavný italský skladatel [[Antonio Vivaldi]], který hraběti věnoval svůj nejslavnější cyklus houslových koncertů [[Il cimento dell'armonia e dell'inventione|''Il cimento'']] včetně řady [[Čtvero ročních dob]]. U jeho bratrance '''Ferdinanda Maxmiliána Morzina (1693–1763)''' v Dolní Lukavici započal svou kariéru [[Joseph Haydn]].
Obě větve Morzinů se po celé 18. století potýkaly s obrovskými dluhy, finanční problémy vedly nejen k uzavření rodinné smlouvy před vymřením starší linie, ale také k vynucenému prodeji několika zásadních rodových majetků ([[Dolní Lukavice (zámek)|Dolní Lukavice]] 1780, [[Lomnice nad Popelkou (zámek)|Lomnice nad Popelkou]] 1796). Západočeská panství [[Merklín (zámek)|Merklín]] s [[Ptenín (zámek)|Ptenínem]] přešla sňatkem na rod [[Kolovratové|Kolovratů]]. Po vymření starší větve zůstalo Morzinům jen panství [[Vrchlabí]], které ovšem stále patřilo k největším pozemkovým celkům ve východních Čechách. V první polovině 19. století došlo i na stavební úpravy vrchlabského zámku, které nechal provést '''[[Rudolf z Morzinu|Rudolf Morzin]] (1801–1881)''', jímž později zároveň celý rod vymřel. Sňatkem jeho dcery Aloisie (1832–1907) přešel majetek na hrabata [[Černínové z Chudenic|Černíny]], kteří v této linii přijali jméno [[Černín-Morzinové|Czernin-Morzin]]. I ve 20. století se Černínové
{{Citace monografie
| příjmení = Valenta
| |||