[[Soubor:Verovering van Gallie.jpg|náhled|vlevo|upright|Růst Chlodvíkovy říše (481-511)]]
Franský král [[Childerich I.]] (asi 440-481) z rodu [[Merovejci|Merovejců]] byl sice zároveň správcem [[římské provincie]] [[Belgia secunda]] se sídlem v [[Tournai]], svou moc však posiloval na úkor slábnoucí [[západořímská říše|západořímské říše]], jež se roku [[476]] rozpadla. Není zcela jasné, zdali [[Frankové]] začali šířit svou moc do severní [[Galie]] právě pod vedením Childericha nebo až za vlády jeho syna [[Chlodvík I.|Chlodvíka]] (asi 481-511), teprve Chlodvíkovy výboje však daly vzniknout franské říši.<ref>James (1997). S. 60-78.</ref> Roku [[486]] Chlodvík zvítězil nad [[Syagrius|Syagriem]] u [[Soissons]] a postupně rozšířil svou moc nad celou severní Galií natolik, že nakonec přenesl své sídlo do [[Paříž]]e. Roku [[491]] podnikl tažení proti [[Durynkové|Durynkům]], v tomto případě však Chlodvík došel jen dočasných úspěchů. Úspěšnější byla jeho další expanze na jih. Roku [[493]] se oženil s [[burgundsko]]u princeznou [[Chlotilda|Chlotildou]]. Převrat v Burgundsku a zavraždění Chlotildiných rodičů se staly Chlodvíkovi záminkou k sérii vpádů do Burgundska, kterými si vynutil platbu [[tribut]]u. Tribut mu museli platit také [[Vizigóti]].<ref>James (1997). S. 79-89.</ref>
[[Soubor:Bapteme de clovis.jpg|náhled|upright|Chlodvíkův křest (496), vyobrazení ze 14. století]]
Řádek 94:
==== Chlodvíkovo dědictví ====
[[Soubor:Division of Gaul - 561.jpg|náhled|vpravo|upright|Rozdělení říše mezi syna Chlothara I. (561)]]
Po Chlodvíkově smrti v 13.listopadu [[511]] si franskou říši rozdělili jeho čtyři synové: [[Chlothar I.|Chlothar]] (511-561), [[Childebert I.|Childebert]] (511-558), [[Chlodomer]] (511-524) a [[Theoderich I.|Theuderich]] (511-534). Navázali na dobyvačnou politiku svého otce a upevnili franskou vládu v [[Akvitánie|Akvitánii]]. Roku [[531]] se Chlothar a Childebert dokonce pokusili překročit [[Pyreneje]] a napadnout [[Vizigótská říše|vizigótskou říši]], nesetkali se však s úspěchem, a proto se jejich další výboje soustředily na východ – roku [[534]] začlenili do své říše Burgundsko, roku [[536]] si podmanili [[Ostrogóti|Ostrogóty]] v [[Provence]] a poté začali s výboji i do [[Itálie]], kde však byly jejich úspěchy jen dočasné kvůli problémům se zásobováním.<ref>James (1997). S. 92-100.</ref>
Do roku [[536]] tedy franští králové zabrali celou římskou [[Galie|Galii]] kromě [[Bretaň|Bretaně]] a [[Septimánie]] a dále navazovali na zbytky římské správy. Jiná byla situace na severovýchodní straně [[Rýn]]a. Frankové si sice podmanili [[Durynkové|Durynky]], ti však roku [[555]] spolu se [[Sasové|Sasy]] povstali. Frankové vzpouru potlačili a vytvořili z území Durynků a Sasů nárazníkové státy.<ref>James (1997). S. 101-105.</ref>
