Kozorožec iberský: Porovnání verzí

'''Kozorožec iberský''' (''Capra pyrenaica'') je druh [[Koza|kozorožce]] se čtyřmi poddruhy. Z nich dva lze stále nalézt na [[Pyrenejský poloostrov|Pyrenejském poloostrově]], ale zbývající dva jsou nyní [[Vymírání|vyhynulé]]. Poddruh [[kozorožec portugalský]] vyhynul rokemkolem roku 1892 a [[kozorožec pyrenejský]] ažpoměrně nedávno, v roce 2000.<ref name=":2">{{Citace periodika|příjmení=Folch|jméno=J.|příjmení2=Cocero|jméno2=M.J.|příjmení3=Chesné|jméno3=P.|titul=First birth of an animal from an extinct subspecies (Capra pyrenaica pyrenaica) by cloning|periodikum=Theriogenology|ročník=71|číslo=6|strany=1026–1034|doi=10.1016/j.theriogenology.2008.11.005|url=http://linkinghub.elsevier.com/retrieve/pii/S0093691X08007784}}</ref> Tento poddruh byl ale znovu klonován a v lednu 2009 se narodil první živý exemplář.<ref name=":2" /> Ten zemřel sice zemřel několik minut po porodu na defekt plic, přesto se tím kozorožec pyrenejský stal prvním taxonem, který získal status ''un-extinct'', tedy ''nevyhynulý''.<ref name=":2" />

Kozorožec iberský je typické silné, typické horské zvíře,. kteréZnámý je známé i svými měkkými [[Kopyto|kopýtky]], která mu pomáhají pohybovat se po těžko schůdných cestách, a také krátkými nohami. Obě tyto charakteristiky pomáhají kozorožcům iberským provádět vysoké skoky na skalách a strmých svazích.<ref name=":0">{{Citace periodika

}}</ref> To jim dává výhodu oproti velkému množství dravců a predátorů, kteří se k nim nemohounedokážou dostat.

U kozorožců iberských je výrazný [[pohlavní dimorfismus]], přičemž samci jsou větší a těžší než samice, navíc mají i mohutné rohy. Samotné rohy se liší v závislosti na poddruhu, ale oproti jiným druhům koz se kozorožci iberští liší právě linií svých rohů. Samice jsou sice menší i lehčí, ale rychleji u nich probíhá proces [[Osifikace|kostnatění]] a tím se vývoj jejich [[kost]]í zastavuje mnohem rychlejidříve než u samců, u těchkterých to běžně trvá o dva roky vícedéle.<ref name=":0" />

Kozorožec iberský obývá Pyrenejský poloostrov a původně měl celkem čtyři uznané poddruhupoddruhy. Nicméně, s vymřením dvou poddruhů se populace mírně snížila a v současné době existují pouze dva poddruhupoddruhy.<ref name=":0" /> Tyto dva poddruhy, [[kozorožec granadský]] (''Capra pyrenaica hispanica'') a [[kozorožec Cabrerův]] (''Capra pyrenaica victoriae''), obývají převážně východní pobřeží Pyrenejského poloostrova., Menšíavšak populacemenší alepopulace žije i ve vnitrozemí [[Portugalsko|Portugalska]].<ref name=":0" />

ZástupciJedinci druhu [[kozorožec pyrenejský]] obvykle mohou vytvářet dva typy sociálních skupin; buďto stádo, ve kterém se nacházejí pouze samci, nebo stádo se samicemi a mladými jedinci. Během říjové[[Estrální sezónycyklus|říje]], tedykteré běhemprobíhá od listopadu aždo prosince, samci vyhledávají samice a tvoří s nimi velká stáda. Ta většinou zůstávají po celou zimu, ale při narození mláďat samci opět samice opouští.<ref>{{Citace elektronické monografie

Kozorožci iberští mají jedinečný způsob signalizace při spatření potenciálního predátora. Dospělý kozorožec se nejdříve napřímí a nasměruje uši i hlavu směrem k dravci, pak spustí poplachové volání, který způsobí, že ostatní kozorožci uprchnou do jiné oblastimíst, kde je jednak lepší rozhled neboa dočasto míst, kde jetaktéž strmý svah a, kam se predátoři dostat nemohounedostanou.<ref name=":1">{{Citace elektronické monografie

}}</ref> Zvláštní na tomto způsobu signalizace je, že při útěku se stádo chová velmi koordinovaně a ve většině případů jej vede dospělá samice (v případě stáda složeného ze samic a mladých) nebo dospělý samec (v případě stád složených čistě jen ze samců).<ref name=":1" />

Kozorožec iberský je býložravec, který složení své stravy mění v základě na sezóně, výskytu i ročním období.<ref name=":0" /> Všechny druhy kozorožců mají také speciální mechanismus v [[Ledvina|ledvinách]], který; umožňuje jim ukládat tuk, aby byl později použit jako energiekterý v zimě nebo chladném počasí dodává nezbytné živiny a tím i energii.

Populace kozorožců iberských se v průběhu posledních staletí výrazně snížila. To může být, důsledkem kombinace hned několika faktorů; lov a pytláctví, rozvoj zemědělství i zhoršení podmínek v přírodě. Kozorožci iberští též mohou trpět na mnoho různých chorob a často se u nich vyskytuje i [[svrab]]. V roce 1890 oficiálně vyhynul poddruh kozorožec portugalský (''Capra pyrenaica lusitanica''), který žil v portugalských pohořích [[Sierra de Geres]] a [[Galicie]]. Další poddruh, kozorožec pyrenejský, oficiálně vymřel ažv rokunedávné době, v roce 2000. Posledním známým exemplářem byla samice z národního parku [[Ordesa]].<ref>{{Citace periodika