Helium: Porovnání verzí

Velikost nezměněna ,  před 1 rokem
m
→‎Historický vývoj: Velká písmena!
m (Úprava rozcestníku za pomoci robota: Janssen - změna odkazu/ů na Pierre Janssen; kosmetické úpravy)
m (→‎Historický vývoj: Velká písmena!)
Samotný objev helia byl učiněn zkoumáním spektra sluneční korony, kdy v roce [[1868]] při zatmění Slunce francouzský astronom [[Pierre Janssen]] objevil neznámé žluté spektrální linie, které byly přiřazeny doposud neznámému prvku, pojmenovaném po starořeckém bohu Slunce, [[Hélios|Héliovi]]. Teprve v roce [[1895]] se britskému chemikovi [[William Ramsay|Williamu Ramsayovi]] podařilo izolovat plynné helium na Zemi.
 
V roce 1868 astronomové, francouzFrancouz Pierre-Jules [[Pierre Janssen|Janssen]] a angličanAngličan Joseph Norman Lockyer, pozorovali nezávisle na sobě ve slunečním spektru na vlnové délce 587,49 nm žlutou spektrální čáru, která nepatřila žádnému do té doby známému prvku na Zemi. Vzhledem k blízkosti spektrálních čar sodíku D1, D2, byla označena jako spekrální čára D3. Lockyer postuloval, že se jedná o nový prvek a podle starořeckého boha Slunce (Helios) jej nazval helium.
 
V roce 1881 pozoroval italský fyzik Luigi Palmieri spektrální čáru D3 v plynu unikajícím při zahřívání vulkanické sublimace z Vesuvu.