Základy '''českého chemického názvosloví''' a terminologie vznikly během 20. a 30. let 19. století. Tato první názvoslovná pravidla se přizpůsobovala stavbě [[Čeština|českého jazyka]]. Vzhledem k tomu, že pocházela od jediného autora, poskytovala tím konzistentní způsob pojmenovávání [[chemická sloučenina|chemických sloučenin]]. Postupem času se rozsah názvosloví značně rozšířil, přičemž se do něj v posledních dobách promítla doporučení [[Mezinárodní unie pro čistou a užitou chemii]] (IUPAC).
Na rozdíl od terminologie používané v biologii a medicíně zůstává chemické názvosloví bližší češtině. Používá českou výslovnost a pravidla skloňování, vyvinulo si však vlastní, velmi komplexní systém [[morfém]]ů (převzatých z řečtiny a latiny), [[gramatika|gramatiky]], [[syntax]]e, [[Interpunkční znaménko|interpunkce]] a využívání závorek a číslic. Některé pojmy (jako etanol – ethanol) používají [[Česká fonetická transkripce|fonetickou transkripci]], avšak jejich pravopis není jednoznačný.
== Historie ==
Středověcí alchymisté působící v českých zemích používali při popisu svých experimentů obskurní a nekonzistentní terminologii. [[Edward Kelley]], alchymista na dvoře císaře [[Rudolf II.|Rudolfa II.]], dokonce vynalezl vlastní tajný jazyk. Růst průmyslu v českých zemích během 19. století a nacionalistický zápal [[české národní obrození|českého národního obrození]] vedly k vývoji české terminologie pro přírodní a aplikované vědy.
