Mykola Zerov: Porovnání verzí

Mladý Mykola započal se vzděláním v ziňkovské dvojtřídce, kde byl jeho spolužákem Pavlo Hubenko, pozdější známý spisovatel pod jménem [[Ostap Vyšňa]]. Od roku 1900 studoval na gymnáziu v [[Ochtyrka|Ochtyrce]]. V roce 1903 byl otec převelen do [[Perejaslav-Chmelnyckyj|Perejaslavi]], proto jeho syn přestoupil na 1. gymnázium v [[Kyjev|Kyjevě]]. <ref>{{Citace sborníku | příjmení = Zerov | jméno = Dmytro | titul = Mykola Zerov (Do 80-riččja z dňa narodženňa) | příjmení sestavitele = Korohodskyj | jméno sestavitele = Roman | sborník = Naš sučasnyk Mykola Zerov | vydavatel = Teren | místo = Luck | rok vydání = 2006 | strany = 355 }}</ref> Poté studoval na historicko-filologické fakultě kyjevské [[Kyjevská univerzita|Univerzity sv. Vladimíra]], kde absolvoval v květnu 1914 prací na téma historický význam letopisu Hryhorije Hrabjanky. <ref>Solovecki vjazni z Ukrajiny. Mykola Zerov film peršyj. Dostupné z: https://www.youtube.com/watch?v=--mRAQ6JOCo</ref>[[File:Mykola Zerov.jpg|thumb|Mykola Zerov]]

Už v roce 1921 opět Zerov změnil své působiště. Tentokrát se přestěhoval do obce Baryšivka v Kyjevské gubernii, kde vyučoval na sociálně-ekonomické střední škole. Spolu s ním zde působili také [[Jurij Klen]] a [[Pavlo Fylypovyč]], základ budoucího hnutí neoklasiků. Tady mají svůj původ všechny sonety jediné sbírky Zerovovy původní tvorby ''Kamena'' (1924) a spisovatel zde podle svých slov prožil nejšťastnější období svého života. <ref>Solovecki vjazni z Ukrajiny. Mykola Zerov film peršyj. Dostupné z: https://www.youtube.com/watch?v=--mRAQ6JOCo</ref> Roku 1924 se mu též narodilo jediné dítě, syn Kosťantyn.

V roce 1923 se Zerov vrátil do Kyjeva a začal působit na [[Kyjevská univerzita|Kyjevském institutu lidové osvěty]]. <ref>{{Citace sborníku | příjmení = Binová | jméno = Galina Pavlovna | titul = Zerov Mykola | příjmení sestavitele = Pospíšil | jméno sestavitele = Ivo | sborník = Slovník ruských, ukrajinských a běloruských spisovatelů | vydavatel = Libri | místo = Praha | rok vydání = 2001 | strany = 646 }}</ref> V té době poznal [[Maksym Rylskyj|Maksyma Rylského]] a [[Mychajlo Draj-Chmara|Mychajla Draje-Chmaru]], s nimiž založil hnutí neoklasiků (spolu s Klenem a Fylypovyčem). Společně usilovali o vysoké umění, dokonalost formy a přiblížení ukrajinské literatury světové tradici. Na vznikající celoukrajinskou diskusi o směřování literatury odpověděl Zerov sborníkem ''Do džerel'' (1925).

9. března 1930 začal v [[Charkov|Charkově]] proces s tzv. ''Spilkoju vyzvolennja''. Z příslušnosti k této teroristické organizaci, jež patrně nikdy neexistovala, bylo obviněno 45 vědců a představitelů kultury včetně tehdejšího viceprezidenta Akademie věd Serhije Jefremova. <ref>Operu pokazali tilky raz. Dostupné z: http://www.umoloda.kiev.ua/print/84/45/56899</ref> Mykola Zerov při procesu, který předznamenával budoucí události, vystupoval jako svědek. V průběhu následujících let byli uvězněni i další spisovatelé, jako například [[Borys Antonenko-Davydovyč]], [[Valerjan Pidmohylnyj]] či [[Jevhen Plužnyk]]. <ref>Solovecki vjazni z Ukrajiny. Mykola Zerov film peršyj. Dostupné z: https://www.youtube.com/watch?v=--mRAQ6JOCo</ref>[[File:Зеров М.jpg|thumb|Mykola Zerov (1915)]]V roce 1933 dostal Zerov zákaz publikovat, nadále ale mohl působit na univerzitě. Spolu s Fylypovyčem byli také nuceni ke kritice těch děl, jež nevyhovala stranické linii. V květnu téhož roku spáchal sebevraždu jiný literát [[Mykola Chvyljovyj]]. Od podzimu 1934 nesměl Zerov vyučovat na univerzitě, od 1. listopadu ani vědecky pracovat. Téhož dne podlehl spále jeho syn, jemuž věnoval báseň ''To buv ščaslyvyj desjaťlitnij son!'' <ref>{{Citace sborníku | příjmení = Zerov | jméno = Dmytro | titul = Mykola Zerov (Do 80-riččja z dňa narodženňa) | příjmení sestavitele = Korohodskyj | jméno sestavitele = Roman | sborník = Naš sučasnyk Mykola Zerov | vydavatel = Teren | místo = Luck | rok vydání = 2006 | strany = 356 }}</ref> Proto se na konci roku 1934 Zerov rozhodl pro odjezd do Moskvy.

[[File:Kamena.JPG|thumb|Dílo M. Zerova 'Kamena' ]]Od počátku roku 1935 pobýval Zerov u přátel v obci [[Puškino]] nedaleko Moskvy. Tady pracoval na překladu [[Boris Godunov (Puškin)|Borise Godunova]] a [[Aeneis|Aeneidy]]. Právě zde byl také v noci z 27. na 28. dubna 1935 zatčen tajnou policií. 20. května toho roku se opět vrací do Kyjeva, tentokrát už jako vězeň. Přitížily mu publikace, jež u něj byly nalezeny při domovní prohlídce - jedna z nich s věnováním tehdy již zastřeleného [[Hryhorij Kosynka|Hryhorije Kosynky]] a druhou byl román ''Čorna rada'' od [[Pantelejmon Kuliš|Pantelejmona Kuliše]] také považovaného za antisovětského básníka. <ref>Solovecki vjazni z Ukrajiny. Mykola Zerov film peršyj. Dostupné z: https://www.youtube.com/watch?v=--mRAQ6JOCo</ref> Z příslušnosti k "Zerovově skupině" bylo obviněno celkem 6 osob včetně Pavla Fylypovyče.

V červenci roku 1935 se Zerov při výslechu rozhovořil a existenci teroristické skupiny připustil. Proces probíhal na počátku února 1936 neveřejně a bez účasti obhajoby. Verdikt nad celou skupinou zněl 10 let v nápravně pracovním táboře a konfiskace veškerého majetku. K deportaci do [[Solovecký tábor zvláštního určení|Soloveckého tábora zvláštního určení]] došlo v červnu téhož roku. Zerov byl uznán málo práceschopným, proto zpočátku uklízel tábor, následně byl dokonce přidělen do knihovny. Ve volných chvílích stále pracoval na překladu Aeneidy a učil se také italsky. Podle svědectví spoluvězně měl nezlomný charakter. <ref>Solovecki vjazni z Ukrajiny. Mykola Zerov film peršyj. Dostupné z: https://www.youtube.com/watch?v=--mRAQ6JOCo</ref>

V létě roku 1937 došlo v táboře k utužení režimu. 9. října 1937 byl na příkaz [[Nikolaj Ježov|Nikolaje Ježova]] původní rozsudek revidován a zpřísněn na trest smrti zastřelením. Poprava Zerova a také Fylypovyče byla vykonána 3. listopadu 1937. Manželce nic oznámeno nebylo, na dotaz otce přišla odpověď, že Zerov zemřel v nemocnici. <ref>Solovecki vjazni z Ukrajiny. Mykola Zerov film peršyj. Dostupné z: https://www.youtube.com/watch?v=--mRAQ6JOCo</ref> Mykola Zerov byl rehabilitován až posmrtně, dne 31. března 1958. <ref>Z poroha smerti. Mykola Zerov. Dostupné z: Dostupné z: http://ukrlife.org/main/evshan/martyrolog_z.htm </ref>

Mykola Zerov publikoval 86 [[sonet|sonetů]] a [[alexandrín|alexandrinů]]. <ref>{{Citace sborníku | příjmení = Neborak | jméno = Viktor | titul = Ščo zalyšylosja v spadok vid Mykoly Zerova? | příjmení sestavitele = Korohodskyj | jméno sestavitele = Roman | sborník = Naš sučasnyk Mykola Zerov | vydavatel = Teren | místo = Luck | rok vydání = 2006 | strany = 124 }}</ref> Kromě toho napsal celou řadu [[literární teorie|literárněteoretických]], [[literární historie|literárněhistorických]] a [[literární kritika|literárněkritických]] prací, překládal zejména z římské, francouzské a ruské poezie.