Jaromír Ježek: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
→Sportovní kariéra: pravopis, typo značky: editace z mobilu editace z mobilního webu pokročilá editace z mobilního zařízení |
|||
Řádek 37:
Pochází ze sportovní rodiny, otec je bývalý [[házená|házenkář]] a matka bývalá atletka a gymnastka.<ref name="rfr1">http://oh.idnes.cz/ja-a-koudelka-judo-neni-pro-noumy-rika-jezek-fkw-/olympiada-peking.aspx?c=A080727_191406_olympiada-peking_ot</ref> S judcem začínal v rodném [[Hradec Králové|Hradci Králové]] v 8 letech. V 10 letech se s rodinou přistěhoval do [[Praha|Prahy]], kde pokračoval v tréninku juda v klubu Sokol Praha Vršovice pod vedením Zdeňka Kasíka. Jeho osobní technikou (tokui-waza) je tomoe-nage a de-aši-harai. Zvládá širokou škálu technik jako v postoji tak na zemi. Samotné ne-waza však nevyhledává. Je představitelem klasické judistické školy s precizními pohyby (šintai) a obraty (taisabaki). Pro vrcholové sportovní judo mu však často schází potřebná rvavost, zarputilost, výdrž. Známá jsou především jeho až dratická shazování kil do lehké váhy (do 73 kg) a z ní plynoucí nepohoda. Jeho stabilní váha je okolo 85 kg. Lehká váze je věrný skoro celou sportovní kariéru.
Sportovní kariéru v seniorské reprezentaci začínal v době, kdy české mužské judo procházelo výkonnostní krizí. Poprvé se v seniorské reprezentaci objevil v roce [[2005]] v 19 letech. V roce [[2006]] byl již stabilním členem a na světovém poháru v [[Lisabon]]u dosáhl prvního stupně vítězů. V roce [[2007]] vyhrál svůj první turnaj světového poháru v britském [[Birmingham]]u a do olympijského roku [[2008]] vstupoval s ambicemi kvalifikovat se na [[letní olympijské hry 2008|olympijské hry v Pekingu]], kterou nakonec bez potíží zvládnul. Do olympijského turnaje šel s medailovými ambicemi, které ukončil hned v
V roce [[2009]] se zkoušel prosadit ve vyšší polostřední váze, ale po nezdarech se vrátil v roce [[2010]] zpět do lehké váhy, ve které vzápětí vyhrál svůj třetí turnaj světového poháru v španělském [[Madrid]]u. V roce [[2011]] se pohyboval na 20. místě světového žebříčku a na mistrovství Evropy v tureckém [[Istanbul]]u dokázal vyladit formu. Ve čtvrtfinále tradičně nezvádl tlak proti domácímu Turkovi [[Hasan Vanlıoğlu|Hasanu Vanlıoğluovi]] na penalizace, ale v opravách předvedl výborné judo, v boji o třetí místo porazil Francouze [[Benjamin Darbelet|Benajmina Darbeleta]] a získal první medaili pro české mužské judo v éře samostatnosti od roku [[1993]]. Konec roku [[2011]] a začátek olympijského roku [[2012]] ho však nezastihl v optimální formě. V únoru na pařížském grand slamu si poranil pravý loket a vynechal několik turnajů včetně mistrovství Evropy.<ref>http://www.sport.cz/ostatni/atletika/clanek/429169-video-snad-manzelka-nebude-na-olympiadu-koukat-doufa-judista-jezek.html</ref> Kvalifikaci na [[letní olympijské hry 2012|olympijské hry v Londýně]] měl zajištěnou. Na olympijský turnaj se připravil přes zraněný loket svědomitě. V prvním kole poslal hned v úvodu svojí osobní technikou tomoe-nage na ippon amatérského sportovce ze [[Samoa|Samoe]], v kole druhém však narazil na světovou jedničku Korejce [[Wang Ki-čchun]]a. Takticky si hlídal Korejcovi nejsilnější zbraně, pažní techniky a do konce hrací doby ustál všechny výpady bez ztráty bodu. Do prodloužení šel s handicapem jedno šida za pasivitu. Tato ztráta ho však s přibývajícími sekundami nutila k vyšší aktivitě, na kterou Wang čekal a levým morote seoi-nage zápas ukončil. Koncem roku se podrobil operaci zraněného pravého lokte.
| |||