Wikipedie

Žofie Alexejevna: Porovnání verzí

Interaktivně procházet historii
← Přejít na předchozí porovnáníPřejít na další porovnání →
Smazaný obsah Přidaný obsah
VizuálníWikitext
Robot: Opravuji 1 zdrojů and označuji 0 zdrojů jako nefunkční #IABot (v2.0beta15)
bez px, std es místo žurnal a otázky čtenáři, comm z wd
Řádek 4:
Sofie se narodila roku 1657 jako [[Romanovci|Romanovna]], tedy jako členka jednoho z nejposvátnějších rodů na celé Rusi. Jejími rodiči byli car [[Alexej I. Michajlovič]] a jeho první žena [[Marie Miloslavská]]. Sofie byla jejich čtvrtým dítětem vedle staršího [[Fjodor III. Alexejevič|Fjodora III. Alexejeviče]] a mladšího Ivana V. Mladé princezně se dostalo na tehdejší ruské poměry velmi kvalitního vzdělání a výchovy, většina šlechticů a církevních hodnostářů totiž neuměla číst ani psát. Když bylo dívce dvanáct let, poznamenala její život první tragédie, zemřela jí matka. Car Alexej se záhy oženil znovu, jeho druhou manželkou se 1. února roku 1671 stala [[Natálie Kirillovna Naryškinová]]. Již v roce 1672 přišel na svět jejich první syn Petr Alexejevič, později nazvaný Veliký, a o rok později dcera Natalie (další dcera Feodora, narozená na podzim dalšího roku 1674, zemřela jako ve čtyřech letech věku). Naryškinovci tedy zatlačili Miloslavské do pozadí, což však netrvalo příliš dlouho.
 
Postavení ženy v Rusku na přelomu 17. a 18. století nebylo záviděníhodné. Ženy byly považovány za hloupé, neinteligentní a velmi naivní tvory, v nichž dřímalo již od narození zlo. Neměly žádná práva a běžnou součástí jejich života bylo bití, nejprve od otce, následně také od manžela. Situace příslušnic panovnického rodu vypadala trochu lépe, avšak zářivá budoucnost nečekala ani ruské princezny . Žily v ''[[Těrem|těremu]]'', což byla uzavřená část paláce, kde se věnovaly různým ručním pracím, povídaly si či hrály karty. Romanovci své princezny dokonce ani neprovdávali, protože by tím mohla být ohrožena moc dynastie. Sofii tedy pravděpodobně čekal nevábný život uzavřený ve zdech paláce, bez manžela a bez dětí.
[[Soubor:Sofia Alekseevna.jpg|náhled|304x304pixelů|Mladá Žofie Alexejevna]]
RokuV roce [[1676]] zasáhla Rus velmi smutná zpráva, car Alexej Michajlovič v nevelmi pokročilémve věku 45 let zemřel. Novým panovníkem se stal devatenáctiletý [[Fjodor III. Alexejevič]], čímž se moci chopili Miloslavští. Avšak jejich triumf netrval příliš dlouho. Mladý car měl chatrné zdraví, po třech letech vlády onemocněl [[Tuberkulóza|tuberkulózou]] [[Mízní uzlina|lymfatických uzlin]] a roku 1682 skonal. Byl zde však ještě Fjodorův vlastní bratr Ivan, s nímž ale Miloslavští příliš počítat nemohli, poněvadž trpěl slabomyslností a byl téměř slepý. Jeden zahraniční diplomat o něm dokonce řekl: ''„Vypadá tak ohavně a ošklivě, že každého, kdo se na něj podívá, zabolí.“'' Moskvané si za nového cara nakonec zvolili desetiletého Petra, kterého patriarcha Joakim prohlásil novým carem Rusi. Reálně však měla vládu v rukou jako regentka jeho matka Natalie Naryškinová. Tuto událost lze tedy považovat za první palácový převrat v dějinách Romanovců.
 
Sofie věděla, že její dny na výsluní carské moci pomalu, ale jistě končí. S tím se však panovačná princezna nechtěla smířit, a tak začala organizovat druhý palácový převrat. Svůj plán svěřila pouze těm nejvěrnějším – příbuzným Miloslavským a Tolstým, knížeti [[Vasilij Golicyn|Vasiliji Golicynovi]] a vojevůdci knížeti [[Ivan Andrejevič Chovanský|Ivanu Andrejeviči Chovanskému]]. KdePotřebovala však mělavojáky. získatV vojákypolovině 16. století, tuv době vlády cara [[Ivan IV.|Ivana IV. Hrozného]], vznikla stálá ruská pěchota neboli střelci. Zpočátku střelci jako elitní jednotky vítězili v mnoha bitvách, postupně se však proměnili v carovu osobní gardu, která pobírala velmi vysoký žold a těšila se mnoha privilegiím. Velitelé střelců však velmi často nevypláceli žold svým podřízeným, peníze si sami nechávali na pití a různé radovánky. Nespokojenost střelců pramenila také z neschopnosti jejich náčelníka, starého knížete Michaila Dolgorukého, postavit se proti nejpotřebnějšírozkrádání sílužoldu kvychytralými převratu?plukovníky.
V polovině 16. století, v době vlády cara [[Ivan IV.|Ivana IV. Hrozného]], vznikla stálá ruská pěchota neboli střelci. Zpočátku střelci jako elitní jednotky vítězili v mnoha bitvách, postupně se však proměnili v carovu osobní gardu, která pobírala velmi vysoký žold a těšila se mnoha privilegiím. Velitelé střelců však velmi často nevypláceli žold svým podřízeným, peníze si sami nechávali na pití a různé radovánky. Nespokojenost střelců pramenila také z neschopnosti jejich náčelníka, starého knížete Michaila Dolgorukého, postavit se proti rozkrádání žoldu vychytralými plukovníky.
 
Sofie dokázala dobře využít nespokojenosti střelců ve svůj prospěch. Posílala jim různé dary a vyslechla jejich stížnosti. Poté ještě začala se svými nejbližšími spojenci rozšiřovat po Moskvě různé lži. V tuto dobu se do Moskvy vrátil [[bojar]] [[Artamon Sergejevič Matvejev]], kdysi významný velitel střelců a především hlavní zprostředkovatel sňatku Natalie a Alexeje I. Miloslavští se tedy rozhodli co nejrychleji jednat. Dne [[15. květen|15. května]] [[1682]] byl zahájen převrat, střelci, se seznamem zrádců v rukou, se blížili ke Kremelskému paláci s křikem: ''„Naryškinové zabili careviče Ivana! Na [[Moskevský Kreml|Kreml]]! Naryškinové zabijí celou carskou rodinu! Do zbraně! Potrestejte zrádce!“'' Matvejev se okamžitě snažil situaci zachránit, a tak poslal vystrašenou [[Regent|regentku]] Natalii s malým Petrem a Ivanem na ochoz. Když rozbouřený dav střelců uviděl živého Ivana, byl značně zaskočen. Car tedy žil. Již se zdálo, že povstání bude zažehnáno, avšak kvůli zcela absurdní záležitosti se dav střelců rozohnil znovu. Mohl za to kníže Michal Dolgorukov, který byl mezi střelci neoblíbený, protože nebránil rozkrádání žoldu pro střelce zkorumpovanými důstojníky. Kníže Michal nyní začal sroceným střelcům spílat a vyhrožovat potrestáním, čímž je znovu rozzuřil. Tu se již krvelačnému povstání zabránit nedalo, střelci nejprve zabili Dolgorukova, poté vtrhli do paláce a Matvejeva rozsekali na kusy. [[Soubor:Sophia Alekseyevna by anonim (19 c., Hermitage).jpg|thumb|Sofie Aleksejevna |238x238pixelů]] Masakrování bojarů střelci, které trvalo do 17. května, přineslo velké množství obětí, drancování a ničení. Carská rodina musela dokonce vydat bratra regentky Natalie, [[Ivan Naryškin|Ivana Naryškina]], který byl nejprve za smyšlené „spiknutí“ krutě [[Mučení|mučen]], poté [[Rozčtvrcení|rozčtvrcen]] a kusy jeho těla nabodány na kůly na Rudém náměstí.
Jediný, kdo si za této krizové situace, zachoval chladnou hlavu, byla Sofie Alexejevna. Rozdávala rozkazy, jednala s povstalci a se všemi silně manipulovala. Novým velitelem střelců jmenovala Ivana Chovanského, věrného stoupence [[Starověrci|staré víry]], a zprostředkovatelem zahraniční politiky učinila svého milence, knížete Golicyna. Ovšem přestože začala v době povstání reálně vládnout, potřebovala své postavení legalizovat. Princezna našla vskutku originální řešení: Rus od této doby měla dva cary (Ivana a Petra), za něž vládla ona sama jeko regentka.
 
Regentka se musela střelcům odvděčit, a proto začala vyplácet [[žold]], omilostnila účastníky povstání a nechala na [[Rudé náměstí|Rudém náměstí]] vztyčit sloup, kde byly napsány zločiny a jména jednotlivých velmožů, včetně Matvejeva, Dolgorukova a Ivana Naryškina. Žofie si však též velmi dobře uvědomovala, že střelci jsou velmi nespolehlivou skupinou, jejíž moc by se měla postupně omezit.
Řádek 34 ⟶ 32:
== Odkazy ==
=== Literatura ===
* MASSIE, Robert Kinloch: ''Petr Veliký. Život a svět''. Praha 2006.
 
=== Externí odkazy ===
* {{Commonscat|Sophia Alekseyevna}}
* {{de}} [http://www.fembio.org/biographie.php/frau/biographie/sofia-alexejewna/ FemBiographie Sofia Alexejewna]
* {{ru}} [https://web.archive.org/web/20140918033003/http://slovari.yandex.ru/%7E%D0%BA%D0%BD%D0%B8%D0%B3%D0%B8/%D0%91%D0%A1%D0%AD/%D0%A1%D0%BE%D1%84%D1%8C%D1%8F%20%D0%90%D0%BB%D0%B5%D0%BA%D1%81%D0%B5%D0%B5%D0%B2%D0%BD%D0%B0/ Životopis ve Velké sovětské encyklopedii]
 
{{Autoritní data}}
 
{{Portály|Lidé|Politika|Rusko}}
 
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/wiki/Žofie_Alexejevna“