Enrico Fermi: Porovnání verzí

'''Enrico Fermi''' ([[29. září]] [[1901]] [[Řím]] – [[28. listopad]]u [[1954]] [[Chicago]]) byl [[Itálie|italský]] [[fyzik|fyzik,]] známý svými výzkumy [[jaderná reakce|jaderných reakcí]], [[kvantová teorie|kvantové teorie]], částicové fyziky a statistické mechaniky. Jako jeden z mála fyziků se zabýval výzkumem jak teoretickým, tak i experimentálním. Zkoumal vlastnosti [[záření beta|beta-]] a [[záření gama|gama- zářenígamazáření]]. Podílel se na vývoji prvního [[jaderný reaktor|jaderného reaktoru]] [[Chicago Pile-1]]. Podal několik patentů v oblasti využití jaderné energie a byl oceněn [[Nobelova cena za fyziku|Nobelovou cenou]] za práci o indukované radioaktivitě.<ref name=":0">{{Citace elektronického periodika

}}</ref> Bývá označován jako jeden z „otců“ atomové bomby. Je také autorem tzv. [[Fermiho paradox|Fermiho paradoxu]], který si klade otázku, kolik je ve vesmíru inteligentních mimozemských civilizací.

Narodil se v [[Řím]]ě jako nejmladší ze tří dětí v rodině Alberta Fermiho – hlavního inspektora ministerstva komunikací. AčkolivAčkoli byla jeho rodina Římskořímsko-katolického vyznání a na přání svých prarodičů byl pokřtěn, po celý svůj dospělý život byl Fermi agnostik. Už od dětství se zajímal o přírodní vědy a jeho zájem o fyziku byl rodinou podporován. Se svým o rok starším bratrem Giuliem sestavovali elektrické motory a hráli si s mechanickými hračkami. Jeho bratr však zemřel při operaci krku během podávání anestezie v roce 1915. Fermiho zájem o fyziku později podpořil kolega jeho otce, který mu dal několik tematických knih, což vedlo až ke studiu fyziky na univerzitě v [[Pisa|Pise]]. Univerzita poskytovala studentům ubytování zdarma, ale zájemci museli zvládnout obtížné přijímací zkoušky, které zahrnovaly esej. Na uvedené téma „ Specifické charakteristiky zvuku“ se sedmnáctiletý Fermi rozhodl odvodit parciální diferenciální rovnici pro vibrační tyč s využitím [[Separace proměnných|Fouriérovy]] analýzy. Profesor Giuseppe Pittarelli, který práci posuzoval, ji shledal natolik kvalitní, že by stačila i pro přijetí do doktorského studia. Fermi se tak umístil v přijímacím řízení na prvním místě. Na univerzitě se seznámil s Francem Rasettim, který se později stal jeho blízkým přítelem a spolupracovníkem. V průběhu studia také publikoval svou první vědeckou práci v italském časopise Nuovo Cimento pod názvem „Dynamika tuhého systému elektrických nábojů v translačním pohybu“. Roku 1922 promoval a získal italský vysokoškolský titul v nezvykle nízkém věku 21 let. Doktorát z fyziky získal obhájením dizertačnídisertační práce, v níž předložil závěry svých experimentů s [[Rentgenové záření|rentgenovými paprsky]]. <ref name=":3">{{Citace monografie

}}</ref> O rok později získal mladý fyzik stipendium, a tak mohl studovat několik měsíců na univerzitěUniverzitě v [[Göttingen|Göttingenu]], kde byl jeho profesorem také [[Max Born]]. V roce 1924 se přestěhoval do [[Univerzita v Leidenu|Leidenu]], kde na místní univerzitě spolupracoval s [[Paul Ehrenfest|Paulem Ehrenfestem]]. V letech 1924-19261924–1926 pak Fermi přednášel jako soukromý docent matematickou fyziku a mechaniku na univerzitě ve [[Florencie|Florencii]]. Od roku 1926 vyučoval teoretickou fyziku na univerzitě v Římě, kde byl o rok později jmenován profesorem. Vytvořil zde tým mladých spolupracovníků, který dosáhl mezinárodního věhlasu. <ref name=":3" />V roce 1928 se Fermi oženil se studentkou Laurou Capon, později spolu měli dvě děti <ref> http://www.converter.cz/fyzici/fermi.htm</ref><ref>http://ge.tt/9j8C3Qy/v/53</ref>.

V roce [[1926]] se podílel na objevu statistických zákonů známéznámých dnes jako ''[[Fermiho–Diracovo rozdělení|Fermiho-Diracovo rozdělení]],'' kterými se řídí volné [[Elektron|elektrony]] v kovech. Částice, které lze podle této teorie určovat, se na Fermiho počest nazývají [[Fermion|fermiony]]. V roce 1929 se stal členem [[Královská italská akademie|Královské italské akademie]] a následně vstoupil do [[Národní fašistická strana|Národní fašistické strany]]. Později, roku 1938, však oponoval ideologii této strany, když byly přijaty rasové zákony. Tyto zákony zastrašovaly jeho ženu Lauru, která byla [[Židé|Židovka]], a také znemožnily pokračování ve výzkumu několika jeho asistentům a spolupracovníkům.

Fermi se od roku 1932 intenzivně zabýval radioaktivním rozpadem a zavedl název [[neutrino]] pro jeden z produktů [[Záření beta|beta rozpadu]]. Na jaře roku 1934 zahájil v Římě sérii experimentů v oblasti [[Štěpení jádra|štěpení atomu]]. <ref name=":1">{{Citace monografie

}}</ref> Když 22. října [[1934]] Fermi mezi zdroj [[neutron]]ů a [[Stříbro|stříbrnou]] fólii na zkoušku vložil vosk, indukovaná [[radioaktivita]] stříbra se zvýšila stokrát. Srážkami s lehkými atomy vosku se neutrony zpomalily. První Fermiho publikace na toto téma byla ''Radioattivita indotta dal bombardamento di neutroni'' přibližně (Radioaktivita indukovaná bombardováním neutronů) přibližně z r. 1934 .<ref name=":2">{{Citace elektronického periodika

Poté, co obdržel cenu ve Stockholmu, se nevrátil zpět do Itálie, ale emigroval s celou rodinou do [[Spojené státy americké|USA]]., aby se vyhnuli pronásledování ze strany [[fašismus|fašistů]]. Zprvu působil v [[New York]]u jako profesor na Kolumbijské univerzitě (1939–1942). Od rokuRoku 1941 se zapojil do jaderného výzkumu vyhlášeného vládou USA. V prosinci 1942 poprvé uskutečnil jeho tým na fotbalovém stadionu v Chicagu kontrolovanou řetězovou reakci při štěpení jádra atomu v prvním [[Jaderný reaktor|jaderném reaktoru]] [[Chicago Pile-1]].<ref name=":1" /> <ref name=":3" /> V roce 1944 se Fermi stal občanem USA a podílel se na [[Projekt Manhattan|Projektu Manhattan]], který měl za cíl zkonstruovat atomovou bombu.<ref name=":2" />

Po válce se stal profesorem na univerzitěUniverzitě v Chicagu, kde se zabýval interakcí elementárních částic a vlastnostmi [[Kosmické záření|kosmického záření]]. Díky krátké vzdálenosti zároveň pracoval v Argonnské národní laboratoři. Projekt Manhattan se roku 1947 přejmenoval na [[Atomic Energy Commission]] a Fermi se stal členem generálního poradního výboru. Současně se věnoval neutronové optice a zkoumal problém nukleon-mezonové interakce. Koncem života se zasloužil o vybudování [[Cyklotron|synchrocyklotronu]] na chicagském Ústavu jaderných studií.<ref>{{Citace elektronického periodika

Podle Fermiho je pojmenován stý prvek periodické tabulky – ''[[fermium]]'' –, který byl objeven roku 1952. ''Fermi'' je také délková jednotka, 1 fermi = 10⁻¹⁵ [[metr]]u, značka "fm", je neoficiální název [[Metr#Femtometr|femtometru]], který je užíván jadernými fyziky.

Na jeho počest se v USA od r. 1956 uděluje Fermiho cena za významné vědecké zásluhy v oblasti energetiky. Podobnou cenu uděluje od r. 2001 také Italská fyzikální společnost.<ref>{{Citace elektronického periodika