Schlieffenův plán: Porovnání verzí

Síla plně mobilizované německé armády v roce 1914 čítala 1 191 [[Prapor (jednotka)|praporů]], z niž měla být drtivá většina nasazena proti Francii. Německá 8. armáda měla šest bojových [[Divize (vojenství)|divizí]] a dvě záložní. K nim dostala tři divize rezervistů ve věku nad třicet let a dvě [[Brigáda (jednotka)|brigády]] týlových sil, které měly jen minimální výcvik.

 

 

Třináct pěších a jedna jízdní divize ve východním Prusku měly k dispozici 774 kusů dělostřelectva. Toto uskupení tvořilo 8. armádu, která byla rozdělena do třech [[Armádní sbor|armádních sborů]], které byly rozmístěny v [[Gdaňsk|Gdaňsku]], [[Kaliningrad|Královci]] a [[Olsztyn|Olštýnu]] (Danzig, Konigsberg a Allenstein). Tři armádní sbory 8. armády měly 158 pěších praporů a 78 jízdních skvader. Velitelem 8. armády byl generálplukovník Maximilian von Prittwitz. I. sboru v Královci velel generál Hermann von Francois. XVII. sboru v Gdaňsku velel generál [[August von Mackensen]] a XX. sboru v Olštýnu velel generál Friedrich von Scholtz.

 

K opevněním kolem [[Mazurská jezerní plošina|Mazurských jezer]], která efektivně rozdělovaly frontu vedví, vystavěli Prusové řadu pevností kolem Královce, které byly v posledních letech modernizovány. Další pevnosti byly přítomny na řece [[Visla|Visle]]. Spolu s flexibilitou poskytnutou německými železnicemi vstupovala německá 8. armáda do války s vysokým sebevědomým. Díky tomu, že Rusové nesoustředili všechny své síly proti východnímu Prusku, ale proti [[Rakousko-Uhersko|Rakousko-Uherské říši]], 8. armáda měla být schopna zadržet do porážky Francie jakýkoliv ruský útok bez toho, aniž by ztratila příliš území. <ref name=":0" />

== Reference ==

<references/>