Svatopluk I.: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
→Završení vlády: doplnění |
oprava řady historiografických nepřesností a doplnění |
||
Řádek 37:
== Cesta k moci ==
Svatopluk byl synovcem knížete [[Rostislav]]a. Koncem 50. let [[9. století]]
V roce [[870]] Svatopluk svěřil nitranské knížectví pod ochranu [[Východofranská říše|východofranské říše]] a Rostislavovi vypověděl poslušnost. Ten se pokusil Svatopluka zabít a obnovit svůj vliv v Nitranském knížectví. Svatoplukovi se ale podařilo Rostislava zajmout a následně ho předal do rukou [[Karloman Východofranský|Karlomana]] a jeho otce, východofranského krále [[Ludvík II. Němec|Ludvíka Němce]], dlouholetého Rostislavova oponenta. Rostislav byl odsouzen k smrti, později omilostněn a pouze oslepen a doživotně vězněn patrně v [[Klášter svatého Jimrama|Klášteře sv. Jimrama]] (sv. Emeramma) v [[Řezno|Řezně]]<ref name="[[Lubomír Emil Havlík|HAVLÍK, Lubomír E.]] ''Život a utrpení Rostislava, krále Moravanů''. Brno: vlastní náklad 1999, str. 171">{{Citace monografie | příjmení = Havlík | jméno = Lubomír E.| titul = Život a utrpení Rostislava, krále Moravanů | vydání = první | vydavatel = vlastní náklad | místo = Brno | rok vydání = 1999 | isbn = 80-7028-010-7 | kapitola = | strany = 171}}</ref>.▼
Svatopluk po tomto činu očekával, že ho Frankové potvrdí v pozici velkomoravského panovníka.
▲V roce [[870]] Svatopluk svěřil nitranské knížectví pod ochranu [[Východofranská říše|východofranské říše]] a Rostislavovi vypověděl poslušnost. Ten se pokusil Svatopluka zabít a obnovit svůj vliv v Nitranském knížectví. Svatoplukovi se ale podařilo Rostislava zajmout a následně ho předal do rukou [[Karloman Východofranský|Karlomana]] a jeho otce, východofranského krále [[Ludvík II. Němec|Ludvíka Němce]], dlouholetého Rostislavova oponenta. Rostislav byl odsouzen k smrti, později omilostněn a pouze oslepen a doživotně vězněn v [[Klášter svatého Jimrama|Klášteře sv. Jimrama]] (sv. Emeramma) v [[Řezno|Řezně]]<ref name="[[Lubomír Emil Havlík|HAVLÍK, Lubomír E.]] ''Život a utrpení Rostislava, krále Moravanů''. Brno: vlastní náklad 1999, str. 171">{{Citace monografie | příjmení = Havlík | jméno = Lubomír E.| titul = Život a utrpení Rostislava, krále Moravanů | vydání = první | vydavatel = vlastní náklad | místo = Brno | rok vydání = 1999 | isbn = 80-7028-010-7 | kapitola = | strany = 171}}</ref>.
V květnu roku 872 poslal [[Ludvík II. Němec]] proti Moravanům Dunynky a Sasy, kteří utrpěli další zdrcující až ostudnou porážku. Fuldské letopisy vypravují, že dokonce některá hrabata byla na útěku moravskými ženami kyji shazována s koní a zbita. Opět bylo posláno vojsko Franků proti Slovanům, někteří proti Čechům, další na pomoc Karlomanovu vojsku. Zatímco vojsko vedené mohučským arcibiskupem Luitbertem zahnalo české vojsko na útěk, würzburgský biskup Arno a opat fuldského kláštera Sigibert, kteří byli posláni na pomoc Karlomanovi proti Moravanům, ač dotírali na Moravany, ztratili velké množství vojáků a vrátili se s velkými obtížemi, neboť zatímco Karloman v zemi Moravanů pustošil, Svatopluk tajně vyslal početné vojsko a přepadl šest tisíc Bavorů, kteří byli zanecháni na břehu Dunaje ke střežení lodí. Jedny pobil, jiné dal utopit v řece a další odvedl jako zajatce. A málokdo odtamtud unikl, pouze řezenský biskup Embrich s několika málo lidmi.
▲Svatopluk po tomto činu očekával, že ho Frankové potvrdí v pozici velkomoravského panovníka. Ludvík Němec ovšem namísto toho vyslal na Velkou Moravu dva franské markrabí, Viléma a Engelšalka, coby velkomoravské regenty. Svatopluk byl zároveň se [[Svatý Metoděj|sv. Metodějem]] uvězněn. Roku [[871]] proti vnucené franské vládě vypuklo na Velké Moravě lidové povstání, vedené [[Slavomír (Velká Morava)|Slavomírem]], knězem z rodu Mojmírovců. Ludvík Němec vyslal na potlačení povstání své vojsko, které však bylo brzy poraženo. Ludvík tedy uskutečnil druhou výpravu, do jejíhož čela dosadil propuštěného Svatopluka, od kterého se mu dostalo slibu, že povstání přemůže. Jakmile ale franská výprava dorazila k hlavní velkomoravské pevnosti, Svatopluk přeběhl na povstaleckou stranu, chopil se vojenského velení a franské síly zcela rozdrtil.
== Knížetem ==
[[Soubor:Great moravia svatopluk.png|vlevo|250px|náhled|Mapa Velkomoravské říše za svého největšího rozsahu za vlády Svatopluka I.]]
Když na zásah papeže Jana VIII. byl Ludvík II. Němec donucen propustit arcibiskupa Metoděje ze zajetí v klášteře Elwangen, kam byl převezen z dřívějšího držení v klášteře sv. Pirmina v Reichenau, papežův legát Pavel z Ankony doprovodil arcibiskupa Metoděje ke Svatoplukovi. Ten se všemi Moravany přijal Metoděje a svěřil mu do správy všechny kostely a duchovenstvo ve všech městech.
V roce [[874]] byl mezi Svatoplukovými vyslanci a Ludvíkem Němcem uzavřen tzv. [[Forchheimský mír]]. Tím se sice Svatopluk zavázal odvádět východofranské říši poplatky a formálně uznávat její svrchovanost, nicméně měl mírem se svým nejsilnějším sousedem zajištěn zcela volný prostor pro vlastní mocenskou expanzi. Ta byla usnadněna civilizačním náskokem (působení cyrilometodějské misie) na Velké Moravě oproti slovanským sousedům. Svatopluk tak už roku [[874]] získal území podél horního toku řeky [[Visla|Visly]], dále ke své říši pevně přimkl dnešní severomoravské oblasti ([[Opavsko]], [[Holasicko]]). V roce [[881]] ([[884]]) připojil kraj podél řeky [[Tisa|Tisy]], od roku [[888]] byly velkomoravskou součástí také [[Čechy]] (knížectví [[Přemyslovci|Přemyslovců]]) a [[Lužice]] (Lužičtí Srbové).
Svatopluk uskutečnil významnou společenskou a vojenskou reformu. Velká Morava potvrdila své silné postavení ve střední Evropě, a to i pokrokem ve vytváření moravské církevní samosprávy, na které se podílel Metoděj
== Králem ==
V červnu roku 880 byl Svatopluk na vlastní žádost papežem [[Jan VIII.|Janem VIII.]] listinou „[[Industriae tuae]]“ přijat s celou zemí a veškerým lidem pod patronaci [[Řím]]a a [[papež]]ů, tedy v té době nejvyšší instance nadřazené i oběma císařstvím. Pasáž o pominutí jiných světských vládců zamítá veškeré nároky z franské nebo jiné strany. Papežskou bulou Industriae Tuae z roku 880 byl Metoděj potvrzen arcibiskupem a potvrzeno privilegium jeho arcbiskupství se sídlem na Moravě. Biskupem v [[Nitra|Nitře]] se stal [[Wiching]]. Bulou "Industriae tuae" byla Velká Morava prohlášena za léno [[Svatý stolec|Svatého stolce]], čímž se ji dostalo rovnoprávného postavení s východofranskou říší. Svatoplukovi se "divina gratia" (boží milostí) tedy roku 880 dostalo papežské patronance, jejíž prvořadý význam fakticky první mezi slovanským státem a Římem (když obdobný akt mezi [[Bulharsko|Bulharskem]] a Římem vyzněl naprázdno), zdůraznilo označení Svatopluka titulem „unicus filius“ který byl vyhrazen císařům nebo byl používán pro označení kandidátů na císaře. Možná právě proto perská kronika „Země světa“ označila Svatopluka titulem císaře hned čtyřikrát. Za rozporů ve Franské říši, kde v té době právě nebylo císaře, představovalo Svatoplukovo království pro papežství nejsilnější státní útvar západního římského universa a protiváhu v jeho záměrech a politice vůči franskému panství v Evropě. Privilegium papeže Jana VIII. potvrdil list papeže [[Štěpán V. (papež)|Štěpána V. (VI.)]] „Svatoplukovi, králi Slovanů“ ze září roku 885. Zdůrazněn je teokratický původ vládní moci. Významným je též oslovení Svatopluka jako krále v římském hierarchickém pojetí. Roku 885 byl římskou kurií s potvrzením patronance a protekce "nulla terrarum obsistente intercapedine" králem označován současně se zdůrazněním, že v rukou božích "sunt omnia iura regnorum" (jsou všechna práva králů)“.
Králem nazývá Svatopluka také saský kronikář Widukind, bavorský letopisec Jan Aventinus, Kosmas, Dalimil, Přibík Pulkava z Radenína a řada dalších. Svatopluka jako krále Moravy titulují všechny následující kroniky: Reginonis Chronicon (Kronika Reginona), Widukindi Monachi Corbeiensis Zrum Gestarum Saxonicarum (Saské dějiny korvejského mnicha Widukinda), Cosmae Pragensia Chronica Boemorum (Kosmy pražského kronika Čechů), Presbyteri Diocleatis Regnum Sclavorum (Letopis popa Dukljanina Království Slovanů), Annalista Saxo (saský letopisec), Annales Gradicenses (Letopisy hradišťské), Notae de episcopis Pataviensibus (Záznamy o pasovských biskupech), Dalimilova kronika, Cronica Przibiconis dicti Pulkaua (Kronika Přibíka, zvaného Pulkava), Annales Bohemici (Letopisy české), Auctarium Mellicense (Auktárium melcké), Granum catalogi praesulum Moraviae (Jádro katalogu biskupů moravských), Augustini Olomucensis Episcoporum Olomucensium series (Augustin Olomoucký seznam olomouckých biskupů), Aeneas Sylvius Picollomini Historia Bohemica (Dějiny české Aenea Sylvia Piccolominiho), Ioannis Aventini Annales Boiorum (Letopisy Bavorů od Jana Aventina), Ibn Rusta, Kniha vzácných drahokamů. Ibn Mahmud Gardízí v díle Okrasa historie píše sice ne o králi, ale o nejvyšším vládci, který "si klade na hlavu korunu". Kroniky tedy titulují naprosto stejně jak Svatopluka I. Moravského, tak i západoevropské krále.<ref name="[[Dagmar Bartoňková|BARTOŇKOVÁ, Dagmar, Lubomír Emil Havlík|HAVLÍK, Lubomír E., Zdeněk Masařík|MASAŘÍK Zdeněk, Radoslav Večerka|VEČERKA Radoslav]] ''Magnae Moraviae Fontes Historici I''. Brno: Ústav klasických studií a Ústav archeologie a muzeologie, Filozofická fakulta Masarykovy univerzity 2008">{{Citace monografie | příjmení = Bartoňková | jméno = Dagmar | odkaz na autora = Dagmar Bartoňková | příjmení2 = Havlík | jméno2 = Lubomír | odkaz na autora2 = Lubomír Havlík | příjmení3 = Masařík | jméno3 = Zdeněk | odkaz na autora3 = Zdeněk Masařík | příjmení4 = Večerka | jméno4 = Radoslav | odkaz na autora4 = Radoslav Večerka | titul = Magnae Moraviae Fontes Historici I | vydání = druhé | vydavatel = Ústav klasických studií a Ústav archeologie a muzeologie, Filozofická fakulta Masarykovy univerzity | místo = Brno | rok vydání = 2008 | isbn = 978-80-254-1780-5 | kapitola = | strany = }}</ref>
== Vztahy k sousedním státům ==
Řádek 91 ⟶ 96:
* {{Citace monografie | příjmení = Steinhübel | jméno = Ján | odkaz na autora = Ján Steinhübel | titul = Nitrianske kniežatstvo : počiatky stredovekého Slovenska : rozprávanie o dejinách nášho územia a okolitých krajín od sťahovania národov do začiatku 12.storočia | vydavatel = Veda | místo = Bratislava | rok = 2004 | počet stran = 576 | isbn = 80-224-0812-3 | jazyk = slovensky}}
* {{Citace monografie | příjmení = Třeštík | jméno = Dušan | odkaz na autora = Dušan Třeštík | titul = Vznik Velké Moravy. Moravané, Čechové a střední Evropa v letech 791-871 | vydavatel = Nakladatelství Lidové noviny | místo = Praha | rok = 2001 | počet stran = 384 | isbn = 80-7106-482-3}}
* {{Citace monografie | příjmení = Bartoňková | jméno = Dagmar | odkaz na autora = Dagmar Bartoňková | příjmení2 = Havlík | jméno2 = Lubomír | odkaz na autora2 = Lubomír E. Havlík | příjmení3 = Masařík | jméno3 = Zdeněk | odkaz na autora3 = Zdeněk Masařík | příjmení4 = Večerka | jméno4 = Radoslav | odkaz na autora4 = Radoslav Večerka | titul = Magnae Moraviae Fontes Historici I | vydavatel = Ústav klasických studií a Ústav archeologie a muzeologie, Filozofická fakulta Masarykovy univerzity | místo = Brno | rok = 2008 | počet stran = 425 | isbn = 978-80-254-1780-5}}
=== Externí odkazy ===
| |||