Ivan VI. Antonovič: Porovnání verzí

'''Ivan VI. Antonovič''' ({{JULGREGDATUM|1740|8|23|Link="true"}} – {{JULGREGDATUM|1764|7|16|Link="true"}}) byl [[RuskéSeznam impériumhlav ruského státu|ruský]] [[car]] v letech 1740–[[1741|41]]. Panovníkem se stal, když mu byly pouhé dva měsíce a sesazen z trůnu byl již po čtrnácti měsících vlády, kterou však fakticky vykonávala jeho matka [[Anna Leopoldovna]] jakožto [[regent]]ka. Od této chvíle až do své tragické smrti byl Ivan vězněn.

Bezdětná carevna [[Anna Ivanovna]] (vládla v letech [[1730]]–[[1740]]) dlouho řešila problém s následnictvím trůnu a nakonec se rozhodla povolat do Ruska svou teprve třináctiletou neteř Alžbětu Meklenburskou (dceru své starší sestry Kateřiny a vnučku [[Ivan V.|Ivana V.]]) a za dědice vyhlásit jejího tehdy ještě nenarozeného syna. Alžběta přijala [[pravoslaví]], nové jméno [[Anna Leopoldovna]] a ve svých jednadvaceti letech se v roce [[1739]] provdala za bratrance císařovny [[Marie Terezie]], [[Antonín Ulrich Brunšvický|Antonína Ulricha]] z rodu [[brunšvicko|brunšvických]] [[vévoda|vévodů]]. V srpnu 1740 se vytoužený následník skutečně narodil. O dva měsíce později (17. října) carevna Anna I. Ivanovna umírá a na trůn je dosazeno dvouměsíční dítě jako car Ivan VI., za něhož ovšem zpočátku vládl oblíbenec zemřelé carevny, [[Kuronsko-Kuronské a zemgalské vévodství|kuronský vévoda]] [[Ernst Johann von Biron|Arnošt Jan von Biron]]. S podporou armády provedla matka malého Ivana Anna Leopoldovna [[8. listopad]]u 1740 převrat a Biron byl poslán do [[Exil|vyhnanství]]. Za Ivana VI. od této chvíle vládla jeho matka.

O rok později, v noci z 24. na 25. listopad proběhl [[Palácový převrat v roce 1741|další převrat]] a na trůn usedla dcera cara [[Petr I. Veliký|Petra I. Velikého]] jako [[Alžběta Petrovna|Alžběta I. Petrovna]]. Rodina brunšvického vévody byla nejprve vypovězena, ale než k tomu došlo, bylo vypovězení změněno na internaci. Vévoda brunšvický byl nakonec s celou rodinou poslán do [[Solovecký monastýr|Solověckého kláštera]] na dalekém severu. Pro špatné počasí tam však nedorazili a zůstali v [[Cholmogory|Cholmogorách]] u [[Archangelsk]]a. Malého cara od rodiny odtrhli a věznili zvlášť (jeho matka zemřela v cholmogorském vyhnanství roku [[1746]]). Jelikož panovala obava, že by se jej mohl pokusit někdo osvobodit, byl ve svých šestnácti letech, tedy v roce 1756, převezen do [[Šlisselburg|šlisselburské]] pevnosti u [[Petrohrad]]u.

Ve společnosti několika důstojníků žil od této chvíle Ivan VI. pod novým jménem '''Ivan Grigorij''' ve zdech nedobytné pevnosti. Celoživotní věznění zanechalo na mladíkovi své následky: trpěl záchvaty zuřivosti, [[deprese (psychologie)Deprese|depresemi]] a [[halucinace]]mi. Po smrti carevny Alžběty I. jej chtěl nový car [[Petr III. Ruský|Petr III.]] osvobodit, ale Ivan VI. byl již tehdy v tak špatném zdravotním a psychickém stavu, že to nemělo žádný smysl. Petr se postaral alespoň o to, aby bylo s Ivanem konečně slušně zacházeno. Sám Petr III. se ovšem zanedlouho ocitl ve vězení, kde byl následně zavražděn a na trůn usedla jeho žena jako carevna [[Kateřina II. Veliká|Kateřina II.]] Ta si nechala v roce [[1762]] Ivana předvést a vedla s ním rozhovor. Poté potvrdila instrukci Petra III. a zopakovala příkaz, který dala před lety Alžběta I. – v případě nemoci neposkytovat tomuto vězni lékařskou pomoc. Byl vydán ještě jeden příkaz. Pokud by se někdo pokusil Ivana osvobodit, měl být carevič neprodleně zbaven života.