Wikipedie

První světová válka: Porovnání verzí

Interaktivně procházet historii
← Přejít na předchozí porovnáníPřejít na další porovnání →
Smazaný obsah Přidaný obsah
VizuálníWikitext
rv dvou posl, nezdroj
(shrnutí editace odstraněno)
značky: možný vandalismus školní IP odstraněno <references /> vulgarity editace z Vizuálního editoru
Řádek 120:
| ztráty2 = '''Mrtví: ''' <br /> 4&nbsp;386&nbsp;000 <br />'''Zranění''': 8&nbsp;388&nbsp;000 <br />'''Pohřešovaní:''' 3&nbsp;629&nbsp;000
}}
'''První světová válka''' (před rokem [[1939]] známá jako '''Velká válka''' nebo '''světová válka''') byl [[světová válka|globální]] válečný konflikt probíhající od roku [[1914]] do roku [[1918]]. První světová válka zasáhla [[Evropa|Evropu]], [[Afrika|Afriku]] a [[Asie|Asii]] a bojovalo se i&nbsp; ve světových [[oceán]]ech. Formální příčinou války byl úspěšný [[atentát na Františka Ferdinanda d'Este|atentát]] na [[Arcivévoda|arcivévodu]] a následníka [[Rakousko-Uhersko|rakousko-uherského]] trůnu [[František Ferdinand d'Este|Františka Ferdinanda d'Este]] v&nbsp;[[Sarajevo|Sarajevu]] dne 28.&nbsp;června 1914. Za měsíc poté, 28.&nbsp;července 1914, vyhlásilo [[Rakousko-Uhersko]] válku [[Srbsko|Srbsku]] jako odvetu za atentát. Na základě předchozích smluv následovala řetězová reakce ostatních států a&nbsp;během zhruba čtyř týdnů se ve [[válka|válečném konfliktu]] ocitla většina Evropy.
 
*
[[Válka]] propukla mezi dvěma koalicemi: [[Trojdohoda|Trojdohodou]] (dále jen „Dohodou“) a [[Ústřední mocnosti|ústředními mocnostmi]]. Dohodovými mocnostmi byly při vypuknutí války [[Třetí Francouzská republika|Francie]], [[car]]ské [[Ruské impérium|Rusko]] a [[Spojené království Velké Británie a Irska|Spojené království]] (resp. celé [[Britské impérium]]), které se do války zapojilo v důsledku [[Německý vpád do Belgie (první světová válka)|německého vpádu do Belgie]]. K&nbsp;Dohodě se postupně připojily další státy: v roce [[1915]] [[Italské království|Itálie]] a v roce [[1917]] [[Spojené státy americké]] (USA). Ústředními mocnostmi byly v roce [[1914]] [[Německé císařství|Německo]] a [[Rakousko-Uhersko]]. K&nbsp;ústředním mocnostem se přidaly nejprve [[Osmanská říše]] a&nbsp;v&nbsp;roce 1915 [[Bulharsko]]. Na konci války zůstaly v Evropě neutrální pouze [[Španělsko]], [[Švýcarsko]], [[Nizozemsko]] a státy [[Skandinávie]].
 
Za první světové války se v Evropě bojovalo na několika frontách. Na západní frontě boje probíhaly do značné míry v&nbsp;zákopech ([[zákopová válka]]). V letech 1914 až 1918 bylo mobilizováno přes 60&nbsp;milionů vojáků.<ref>Miroslav a Hana Honzíkovi, 1914/1918 Léta zkázy a naděje, Vydavatelství Panorama 1984.</ref>
 
Za konec světové války se pokládá a ve světě oslavuje [[11. listopad]] [[1918]], kdy od 11&nbsp;hodin zavládlo na všech frontách příměří (11. 11. v&nbsp;11&nbsp;hodin), podepsané téhož dne v&nbsp;5.05&nbsp;hodin ráno německou generalitou ve štábním vagóně vrchního velitele dohodových vojsk, francouzského maršála [[Ferdinand Foch|Ferdinanda Foche]] v&nbsp;[[Compiègne]]. Formálním zakončením války byla [[Pařížská mírová konference (1919)|pařížská mírová konference]] v&nbsp;roce [[1919]], na které byly uzavřeny [[pařížské předměstské smlouvy]].
 
== Pozadí ==
{{Podrobně|Příčiny první světové války|Atentát na Františka Ferdinanda d'Este}}
 
Dne [[28. červen|28. června]] [[1914]] [[Gavrilo Princip]] v [[Sarajevo|Sarajevu]] zastřelil arcivévodu a následníka trůnu [[František Ferdinand d'Este|Františka Ferdinanda d'Este]].<ref>{{Citace elektronického periodika
| titul = Následník trůnu František Ferdinand a jeho choť zavražděni
| periodikum = Lidové noviny
| datum_vydání = 1914-29-6
| datum_přístupu = 2013-07-03
| ročník = 22
| číslo = 177
| url = http://kramerius.mzk.cz/search/i.jsp?pid=uuid:bf69bbfa-435d-11dd-b505-00145e5790ea
| issn = 1802-6265
| jazyk = čeština
}}</ref> Gavrilo Princip byl členem radikálního hnutí [[Mladá Bosna]], jehož cílem bylo sjednocení [[Srbové|Srbů]] a nezávislost na [[Rakousko-Uhersko|Rakousko-Uhersku]].<ref>[http://www.rozhlas.cz/pred100lety/pribehy/_zprava/gavrilo-princip-maly-muz-na-zacatku-velke-valky--1370543 Český rozhlas: Gavrilo Princip: Malý muž na začátku Velké války]</ref>
 
Někteří obyvatelé [[Bosna a Hercegovina|Bosny a Hercegoviny]] se nechtěli smířit s nedávnou [[Anexe Bosny a Hercegoviny|anexí Bosny a Hercegoviny]] Rakousko-Uherskem a jejich odboj podporovalo [[Srbsko]]. Když rakousko-uherská armáda uskutečnila v červnu 1914 v [[Bosna (historická země)|Bosně]] velké vojenské manévry při srbských hranicích, mnozí obyvatelé Srbska a Bosny to považovali za provokaci. Následník trůnu [[František Ferdinand d'Este]] jako vrchní inspektor rakousko-uherské armády přijel na manévry společně se svou chotí, [[Žofie Chotková|Žofií Chotkovou]], a na jejich závěr manželský pár navštívil [[Sarajevo]], hlavní město Bosny. Návštěva byla podniknuta v den výročí [[Bitva na Kosově poli|bitvy na Kosově poli]], která vedla k podmanění Srbska Osmanskou říší. Zde na ně byl 28. června 1914 spáchán srbskými radikály [[Atentát na Františka Ferdinanda d'Este|atentát]], kterému ještě týž den podlehl on i jeho žena Žofie.
 
{| class="wikitable sortable floatleft"
|+ Stavy armád před válkou (1912)<br />(v tisících)<ref>A. B. Zubov, ''Dějiny Ruska I.'' Str. 278.</ref>
|-
! !! Mírový !! Mobilizační
|-
|Rusko || 1160 || 4800
|-
|Německo || 688 || 3000
|-
|Francie || 604 || 2350
|-
|Rakousko-Uhersko || 400 || 1700
|-
|Itálie || 323 || 1100
|-
|Veká Británie || 380 || 1000
|-
|Japonsko || 280 || 1000
|-
|Turecko || 240 || 1000
|-
|USA || 147 || 287
|-
|Srbsko || 36 || 160
|}
=== Před válkou ===
Už&nbsp;v&nbsp;poslední třetině 19. století se začaly vytvářet spojenecké bloky imperiálních velmocí. Byla to doba vypjatého nacionalismu. Základ těchto bloků položilo spojenectví [[Německo|Německa]] a [[Rakousko-Uhersko|Rakousko-Uherska]], [[Dvojspolek]] v roce [[1879]], ke kterému se v roce [[1882]] připojila [[Itálie]] ([[Trojspolek]]). [[Francie]] a [[Rusko]] podepsaly spojeneckou smlouvu v roce [[1894]]. V roce [[1904]] se sblížily [[Spojené království|Británie]] a [[Francie]] a podepsaly [[srdečná dohoda|Srdečnou dohodu]]. Dotvoření druhého vojenského bloku, [[Trojdohoda|Dohody]], se zakončilo podepsáním rusko-anglické smlouvy v roce [[1907]]. Roku [[1908]] [[anexe|anektovalo]] Rakousko už dříve obsazenou [[Bosna a Hercegovina|Bosnu a Hercegovinu]], o kterou ale usilovalo také Srbsko.
 
Francie toužila po odplatě za porážku v [[Prusko-francouzská válka|prusko-francouzské válce]] v roce 1871 a za ztrátu [[Alsasko-Lotrinsko|Alsaska-Lotrinska]], což zkomplikovalo francouzsko-německé vztahy na celá desetiletí. V Německu panovaly obavy, že nově vytvořená aliance Ruska, Francie a Británie představuje přímé ohrožení Německa, které se tak ocitlo v obklíčení. Hospodářsky a vojensky stále silnější Německo pro sebe požadovalo nové [[Kolonialismus|zámořské kolonie]] a začalo budovat [[Kaiserliche Marine|silné námořnictvo]], což sledovala s obavami zase Británie, která v tom viděla potenciální ohrožení britské dominance na světových trzích.<ref>{{Citace elektronického periodika
| titul = PRVNÍ SVĚTOVÁ VÁLKA: Důsledky pociťujeme dodnes
| periodikum = Xantypa
| url = http://www.xantypa.cz/cislo-casopisu/prvni-svetova-valka/3246-3/prvni-svetova-valka
}}</ref>
 
== Průběh ==
=== Vypuknutí války ===
[[Soubor:World War 1.gif|vlevo|náhled|Průběh války
{{Legenda|#088A08|Dohoda}}
{{Legenda|#01DF01|Kolonie, dominia a teritoria Dohody a&nbsp;Dohodou okupovaná území}}
{{Legenda|#FE9A2E|Ústřední mocnosti}}
{{Legenda|#F7BE81|Kolonie Ústředních mocností a&nbsp;okupovaná území}}
{{Legenda|#BDBDBD|Neutrální země}}]]
[[Atentát na Františka Ferdinanda d'Este]] a jeho choť [[Žofie Chotková|Žofii Chotkovou]] spustil rychlý sled událostí vedoucích k vypuknutí [[světová válka|světové války]]. [[Rakousko-Uhersko]] v reakci na atentát zaslalo [[Srbsko|Srbsku]] [[Červencové ultimátum|ultimátum]] formulované tak, aby bylo protistranou odmítnuto a vedlo ke konfliktu mezi oběma zeměmi.<ref>''Fromkin'' (2004, str. 165)</ref> V této činnosti rakouskou stranu podporovala německá vláda, která léto 1914 považovala za nejvhodnější okamžik k vyvolání války s [[Ruské impérium|Ruskem]], podle jejího názoru v blízké budoucnosti stejně nevyhnutelné.<ref>''Fischer'' (2004, str. 59)</ref> Ostře formulované podmínky byly pro Srbsko nepřijatelné,<ref name="IJ-377">{{Citace monografie
| příjmení = Božić
| jméno = Ivan
| příjmení2 = Ćirković
| jméno2 = Sima
| příjmení3 = Dedijer
| jméno3 = Vladimir
| příjmení4 = Ekmečić
| jméno4 = Milorad
| rok = 1972
| titul = Istorija Jugoslavije
| vydavatel = Prosveta
| místo = Beograd
| stránky = 377
| isbn =
| jazyk = srbochorvatština
}}</ref> pokud nechtělo ztratit [[Svrchovanost|suverenitu]]. Na radu Ruska, které bylo blízkým spojencem Srbska,<ref>''Fromkin'' (2004, str. 164)</ref> částečně ustoupilo a přijalo devět z deseti bodů ultimáta kromě požadavku, aby rakouská policie prováděla vyšetřování atentátu přímo na srbském území.<ref name="RAD-323">{{Citace monografie
| příjmení = Šeba
| jméno = Jan
| odkaz na autora =
| titul = Rusko a Malá dohoda v politice světové
| vydavatel = Melantrich
| místo = Praha
| rok = 1936
| počet stran = 652
| isbn =
| kapitola = IX.
| strany = 323
| jazyk = čeština
}}</ref>
 
Dne [[28. červenec|28. července]] 1914 vyhlásilo Rakousko-Uhersko Srbsku [[Srbská kampaň první světové války|válku]]. O den později začalo jeho podunajské loďstvo ostřelovat [[Bělehrad]]. Téhož dne na základě uzavřených spojeneckých smluv zareagoval [[Ruské impérium|ruský]] car [[Mikuláš II. Alexandrovič|Mikuláš&nbsp;II.]] na rakouský útok na [[Srbsko]] vyhlášením takzvané přípravné fáze pro případ války, tedy částečné [[mobilizace]] třinácti armádních sborů u rakouské hranice. Přestože se ruský car snažil válce zabránit,<ref>{{Citace elektronického periodika
| titul = Začátek 1. světové války: Tenká hranice mezi konfliktem a mírem!
| periodikum = Epochaplus
| datum_vydání = 3. listopadu 2016
| url = https://epochaplus.cz/zacatek-1-svetove-valky-tenka-hranice-mezi-konfliktem-a-mirem/
}}</ref> tak 31. července 1914 započala všeobecná mobilizace ruských vojsk.<ref>http://www.vhu.cz/presne-pred-sto-lety-vypukla-prvni-svetova-valka/</ref> Systém mezinárodní bezpečnosti založený na dvojici aliančních bloků – [[Trojdohoda|Trojdohodě]] a [[Ústřední mocnosti|Trojspolku]] – v předvečer války tak spustil řetězovou reakci vedoucí ke světové válce a během jednoho měsíce se ve [[válka|válečném konfliktu]] ocitla většina [[Evropa|Evropy]]. Původní představa o bleskové válce se však během následujících několika měsíců rozplynula a nadšení z války vystřídaly existenční obavy.<ref>{{Citace monografie
| příjmení = Černý
| jméno = František
| odkaz na autora =
| titul = Moje záznamy ze světové války 1914–1918
| url =
| vydavatel = NZB
| místo = Praha
| rok = 2014
| počet stran = 159
| kapitola =
| strany = 25–31
| isbn = 978-80-904272-8-0
| jazyk =
}}</ref>
 
Dne [[1. srpen|1. srpna]] vyhlásilo Německo válku Rusku, o dva dny později Francii (již [[2. srpen|2. srpna]] obsadilo [[Lucembursko]]) a [[4. srpen|4. srpna]] vstoupila německá vojska do neutrální [[Belgie]], aby tak získala průchod do Francie. [[Německý vpád do Belgie (první světová válka)|Porušení neutrality Belgie]] dalo Velké Británii podnět k vyhlášení války Německu ([[4. srpen|4. srpna]]). Dne [[6. srpen|6. srpna]] vypovědělo Rakousko-Uhersko válku Rusku, [[7. srpen|7. srpna]] ohlásila válku s Rakousko-Uherskem [[Černá Hora]], do týdne se připojily do války proti Rakousko-Uhersku i Francie a Velká Británie. V roce 1915 vstoupila do války Itálie na straně [[Trojdohoda|Dohody]] navzdory spojenecké smlouvě z roku 1882, kterou [[Ústřední mocnosti|Trojspolek]] vznikl, a&nbsp;v dubnu 1917 se na stranu spojeneckých mocností přidaly i [[Spojené státy americké|Spojené státy]].
 
Z asijských zemí vstoupilo [[23. srpen|23. srpna]] do války po boku Dohody [[Japonsko]], které obsadilo v [[Čína|Číně]] německé teritorium [[Čching-tao]] a rakouský [[Tchien-ťin]], a po boku Německa a Rakousko-Uherska [[Turecko]], resp. [[Osmanská říše]] ([[30. říjen|30. října]]).
 
=== 1914 ===
[[Soubor:Europe 1914.jpg|náhled|Evropa v roce 1914]]
V německém generálním štábu měli vypracován [[Schlieffenův plán]], který předpokládal pomalou mobilizaci v Rusku. Za tu dobu mělo Německo rychlým manévrem pěti armád vniknout do Francie, obklíčit její vojska ve východní části země a zničit je. Potom chtěli němečtí generálové rychle přesunout jádro svých sil na východ a porazit Rusko. Německo nerespektovalo neutralitu Lucemburska a Belgie, ale podřídilo všechno rychlému vojenskému úspěchu. Západní fronta se tak od samého počátku války stala rozhodujícím bojištěm. Francouzským vojskům se však podařilo z kleští včas ustoupit a kladla také nečekaně tuhý odpor, především na linii mezi [[Sedan]]em a [[Verdun]]em. V&nbsp;polovině září se tam po strategicky významné bitvě na řece Marně („[[První bitva na Marně|Zázrak na Marně]]“) fronta zastavila a obě strany se marně pokoušely o průlom. Německý útok na západě se změnil v zákopovou (poziční) válku a plán bleskové války dostal první vážnou trhlinu.
 
Druhá trhlina se objevila na východní frontě: Rusko překročilo hranice dříve, než se čekalo. Jakmile ruská vojska dokončila mobilizaci, zaútočila proti [[Východní Prusko|Východnímu Prusku]], porazila slabá německá vojska u Gumbinnen ([[Gusev]] u [[Kaliningrad|Královce]]) a postupovala k Baltskému moři. V&nbsp;kritické situaci východní fronty jmenoval německý císař jejím velitelem [[Paul von Hindenburg|Paula von Hindenburga]] a náčelníkem štábu [[Erich Ludendorff|Ericha Ludendorffa]] a&nbsp;přesunul pět divizí ze západní fronty na východ. Hindenburgovi a Ludendorffovi se podařilo po vítězné [[bitva u Tannenbergu|bitvě u Tannenbergu]] a Mazurských jezer (23.–31. srpna) zničit ruskou 2. armádu a vytlačit tak Rusy z celého východního Pruska. Přes tento úspěch bylo jasné, že původní německý plán bleskové války se už nepodaří uskutečnit.
 
[[Soubor:Bundesarchiv Bild 104-0472A, Flak-MG-Stellung.jpg|vpravo|náhled|Němečtí vojáci s kulometem [[Maschinengewehr 08|MG 08]]]]
I na rakousko-uherském úseku východní fronty na [[halič]]ské frontě postupovala ruská vojska přes úvodní nezdar u [[Bitva u Krašniku|Krašniku]] velmi rychle a v listopadu 1914 pronikla při [[Bitva o Halič|bitvě o Halič]] za [[Karpaty]] na území východního Slovenska. V Karpatech probíhaly boje během celé zimy až do května 1915 a ruská vojska obsadila východoslovenská města [[Bardejov]], [[Svidník]], [[Stropkov]], [[Medzilaborce]], [[Snina|Sninu]] a [[Humenné]]. Část české i slovenské inteligence tehdy počítala s osvobozením země Rusy a připravovala vznik samostatného státu vázaného na Rusko. Z českých zemí (k jejichž severovýchodním hranicím se Rusové též přiblížili) v prosinci emigroval [[Tomáš Garrigue Masaryk]] a v Paříži se setkal s [[Edvard Beneš|Edvardem Benešem]] a&nbsp;[[Milan Rastislav Štefánik|Milanem Rastislavem Štefánikem]]. Až s podporou německého protiútoku se podařilo Rakousko-Uhersku zatlačit ruskou armádu za [[Karpaty]] a od konce roku 1914 i na východní frontě přešla válka na určitý čas do zákopů.
 
Na srbské frontě mělo zpočátku iniciativu Rakousko-Uhersko. Hlavní velitel rakousko-uherské armády bojující proti Srbsku a Černé Hoře byl poněmčený Slovinec [[Oskar Potiorek]]. Rakousko-uherská říše napadla [[Srbské království]] třemi armádami s přibližně 220 000 dobře vyzbrojených mužů. Srbská armáda čítala asi 180 000 hůře vyzbrojených mužů. Hlavním velitelem srbské armády byl [[Stepa Stepanović]]. První rakouské válečné operace proti Srbsku začaly 12. srpna na rakousko-srbské hranici, kterou tvořila řeka [[Drina]]. Rakouská třetí armáda bojovala pod velením von Franka proti srbské páté armádě pod vedením Pavla Jurišiće Sturma. Rakouským vojskům se podařilo překročit Drinu po krvavých bitvách, během nichž zahynulo více rakousko-uherských vojáků než Srbů, až 14. srpna. Poté, co se k srbské třetí armádě přidala i nově zmobilizována druhá armáda pod vedením generála Stepanoviće, se srbským vojskům podařilo vyhrát [[Bitva u Ceru|bitvu u Ceru]] trvající od 15. až do 24. srpna a následně zatlačit rakouská vojska zpět za hranice. Stepan Stepanović byl povýšen na polního [[Maršál|maršála]] (vojvodu).
 
Když se ruské vrchní velení dozvědělo o tomto úspěchu srbských vojsk, požádalo srbské vrchní velení o ofenzívu proti Rakousko-Uhersku, aby tak usnadnilo Rusům postup, což se stalo 26. srpna. Vrchní velení Srbska naplánovalo útok na stále rakousko-uherskou [[Bosna a Hercegovina|Bosnu a Hercegovinu]], kterého se zúčastnila i [[Černá Hora]]. Srbská a černohorská vojska překročila Drinu na jihu na srbsko-bosensko-černohorské hranici. Srbští a černohorští vojáci se probíjeli rakouskými vojsky. Dobyli Jahorinu a nakonec se dostali do [[Pale]]. V říjnu byla srbská a černohorská vojska vrácena rakousko-uherskou protiofenzivou zpět za hranice. Tři dny po začátku ofenzivy v Bosně se srbské první a druhé armádě podařilo překročit Drinu u [[Srem|Sremu]] na severu Srbska a udržet obranné pozice proti rakouským vojskům. To také posílilo obranu Bělehradu, který ležel na hranici s Rakousko-Uherskem (Rakousko-Uhersku patřila celá [[Vojvodina]]). Ale jak rostl rakouský tlak, polní maršál Putnik se rozhodl stáhnout ze Sremu první srbskou armádu, ačkoli s tímto krokem srbské velitelství velmi nesouhlasilo. Ukázalo se, že Srbsko a Černá Hora byly schopny vést ofenzivy proti evropským mocnostem. Velitel rakousko-uherské armády ve Sremu Alfréd Kraus připustil, že srbská armáda způsobila statisticky větší ztráty než ruská, italská nebo rumunská.
 
Počet rakousko-uherských vojáků, kteří měli dobýt Srbsko i Černou Horu, se zvýšil na 400 tisíc a rovněž srbská armáda dosáhla stavu okolo 270 tisíc mužů. Menší boje pokračovaly i v zimě, srbští vojáci byli vyčerpanější a klesala jim morálka, protože neměli dostatečné zimní válečné vybavení&nbsp;a v určitých chvílích dokonce chyběla munice. Vrchní velitelství Rakouska-Uherska se toho rozhodlo využít a zorganizovat rozsáhlou ofenzívu na území Srbska. Ofenzívu plánovaly rakouské orgány ze severní části Srbska. Začala ve druhé polovině října a od počátku se zdála být úspěšná, srbské jednotky se podařilo zatlačit na srbské území hlouběji. Rakousko-uherské jednotky obsadily téměř celý severovýchod Srbského království. Srbští vojáci ztratili bojovou morálku a musel je povzbudit sám srbský král [[Petr I. Karađorđević]]. V nejtěžším čase byl generál Živojin Mišić nasazen jako velitel první srbské armády. Srbské jednotky hájily linii u řeky Kolubara ([[Bitva na Kolubaře]]), a aby ji udržely, rozhodlo se nejvyšší velitelství evakuovat srbské jednotky z Bělehradu a použít je k obraně fronty. Když Bělehrad opustila srbská vojska, rakousko-uherská armáda jej 1. prosince okupovala. A protože obsazení Bělehradu bylo hlavním cílem rakousko-uherské monarchie, jeho obsazení začali ve Vídni oslavovat, z Berlína přišla do Vídně gratulace a světové noviny dokonce tvrdily, že obsazení Bělehradu způsobilo pád Srbska. V tento den se však Živojin Mišić rozhodl pro velkou protiofenzivu se silnou přípravou dělostřelectva, která začala 3. prosince v sedm hodin ráno. Rakouská armáda ji neočekávala, a proto začala být vytlačována ze srbského území. V rychlém ústupu nestíhala budovat obranné linie, ze Srbského království byla vytlačena a musela opustit i [[Bělehrad]]. Srbsko znovu zasadilo Rakousko-Uhersku těžký úder.  
 
Po námořním incidentu vyvolaném Němci Dohoda 29. října 1914 vyhlásila válku Osmanské říši (dnešnímu Turecku), ke které tehdy ještě patřila i [[Mezopotámie]] a [[Palestina]]. Pro Osmanskou říši to byla zároveň záminka k tomu, aby pomohla centrálním mocnostem porazit svého úhlavního nepřítele - Rusko - a také aby rozšířila svá území na Středním východě a v severní Africe. O pár dní později překročila ruská vojska hranice na severovýchodě Osmanské říše (při dnešní [[Arménie|Arménii]] a [[Gruzie|Gruzii]]) a zahájila ofenzívu, při níž byla osmanská (turecká) armáda zatlačena víc jak sto kilometrů na jihozápad. Po několika dnech, v polovině listopadu, ale osmanská armáda spustila protiofenzívu a zatlačila ruská vojska zpět za hranice. V polovině prosince zahájila osmanská vojska pod vedením vrchního velitele Envera Paši ofenzívu, v níž se probila do dnešní Gruzie (tehdy území Ruska). Současně se britská vojska z Kuvajtu (který byl britskou kolonií) probila přes Mezopotámii až k&nbsp;[[Bagdád]]u, tam však byla osmanskou armádou zastavena. Osmanská armáda se chtěla dostat až na [[Kavkaz]], těžké ruské obranné linie ale její ofenzívu odrazily a na začátku ledna 1915 byla zatlačena zase zpět k hranicím. Důvodem kolapsu této ofenzivy bylo i to, že [[Enver Paša]] měl pouze kolem 100 000 mužů, což k proražení ruských obranných linií nestačilo. Několik desítek tisíc osmanských vojáků zemřelo dokonce i na následky podchlazení, jelikož jim nebyla dodána zimní vojenská výzbroj.
 
=== 1915 ===
[[Soubor:Gorskii. Austrian prisoners of war in Olonets province.jpg|vpravo|náhled|[[Sergej Prokudin-Gorskij]]: Rakousko-uherští zajatci na východní frontě]]
Když Rusové zatlačili Osmanskou armádu až k rusko-osmanským hranicím, začali se Turci probíjet Rusy okupovaným Íránem (Perzií). Dostali se až za [[Urmijské jezero]], ale v dubnu byli zatlačeni zpět k hranicím. Ještě v polovině února překročila osmanská armáda hranice v severním [[Egypt|Egyptě]], který byl součástí Britského impéria. Téměř se probila k Suezskému průplavu, ale v polovině května byla zatlačena zase zpět k hranicím.
 
Na konci srpna se ruská armáda probila za jezero Van Goüü. Dále se však zatím nedostala.
 
Dne [[23. květen|23. května]] [[1915]] vstoupila do války proti Rakousko-Uhersku (tedy proti svému bývalému spojenci v Trojspolku) i [[Itálie]], a tak vznikla další, italská, fronta. [[Itálie]] tady usilovala o iniciativu, ale rakousko-uherská vojska udržela obranné pozice v údolí řeky [[Soča|Soči]].
 
Německé hlavní velení se po úspěchu východní protiofenzívy začátkem roku 1915 rozhodlo změnit strategický plán vedení války a na nátlak Hindenburga a Ludendorffa uskutečnilo v létě 1915 [[bitva u Gorlice|rozhodující útok na východní frontě]]. V součinnosti s rakousko-uherskými vojsky se podařilo německé armádě zasadit ruským jednotkám drtivou porážku. Ruská armáda byla vytlačena z [[Polsko|Polska]], z [[Litva|Litvy]] a z části [[Lotyšsko|Lotyšska]] a [[Bělorusko|Běloruska]]. Úplně porazit ruská vojska se však Německu nepodařilo. Na podzim 1915 se fronta ustálila na linii Západní Dvina ([[Daugava]]) – [[Narošské jezero]] – [[Strypa]] (řeka protékající také haličským, dnes ukrajinským [[Zborov (Ukrajina)|Zborovem]]). V té době začali Němci tajně finančně podporovat ruské exilové [[bolševismus|bolševické]] revolucionáře.<ref name="pacner14">{{Citace monografie
| příjmení = Pacner
| jméno = Karel
| odkaz na autora = Karel Pacner
| titul = Osudové okamžiky Československa
| vydavatel = Nakladatelství BRÁNA
| místo = Praha
| rok = 2012
| počet stran = 720
| strany = 14-17
| isbn = 978-80-7243-597-5
| poznámka = Dále jen PACNER, Karel. ''Osudové okamžiky Československa''
}}</ref> Počítali, že pokud padne carský režim v Rusku, zbaví se jednoho nepřítele a uvolněné vojáky budou moci přesunout z [[Východní fronta (první světová válka)|východní fronty]] na [[Západní fronta (první světová válka)|západ]].<ref name="pacner14" />
 
Ústřední mocnosti byly úspěšné i na jižní frontě. Po vstupu [[Bulharsko|Bulharska]] do války na jejich straně toto uskutečnilo soustředěný [[Srbská kampaň první světové války|útok na Srbsko]]. Přes tuhý odpor srbských vojáků obsadily ústřední mocnosti do konce listopadu celé Srbsko a v lednu 1916 i [[Černá Hora|Černou Horu]]. Německo získalo přes Rakousko-Uhersko a Bulharsko přímý kontakt s [[Turecko|Tureckem]]. I díky této strategické situaci se Dohodě nepodařil útok na [[Dardanely|dardanelskou úžinu]] (viz [[Bitva o Gallipoli]]). Jižní fronta ale nebyla zlikvidována úplně, protože zbytky srbské a černohorské armády udržovaly v Albánii a na severu Řecka obranné pozice a nebyly nikdy zničeny.
 
Na moři se operace hladinových sil koncentrovaly do evropských vod poté, co britská Royal Navy zlikvidovala během let 1914 a 1915 drtivou většinu německých plavidel operujících v zámoří. Již v lednu 1915 došlo u [[Dogger Bank]]u k [[Bitva u Dogger Banku (1915)|bitvě]] mezi britskými a německými bitevními křižníky, v níž byla početně slabší německá eskadra poražena, ovšem před úplným zničením se jí podařilo vyváznout.
 
Velká Británie navíc brzy po vypuknutí války přistoupila k námořní blokádě. Ta se odříznutím Německa od nepostradatelných vojenských i nevojenských dodávek projevila velmi efektivně. Británie blokádou porušila uznávané mezinárodní právo, dané několika mezinárodními dohodami v průběhu minulých dvou století.<ref>{{Citace monografie
| příjmení = Keene
| jméno = Jennifer D
| odkaz na autora =
| titul = World War I
| vydavatel = Greenwood Press
| místo = Westport, Connecticut
| rok = 2006
| počet stran =
| strany = 5
| isbn = 0-313-33181-2
| OCLC = 70883191
| jazyk = anglicky
}}</ref>
 
Británie zaminovala mezinárodní vody, aby zabránila vstupu jakékoli lodi do celého Atlantského oceánu, čímž ohrozila i neutrální lodě.<ref>{{Citace monografie
| příjmení = Halpern
| jméno = Paul G
| odkaz na autora =
| titul = A Naval History of World War I
| vydavatel = Routledge
| místo = New York
| rok = 1995
| počet stran =
| strany = 239
| isbn = 1-85728-498-4
| OCLC = 60281302
| jazyk = anglicky
}}</ref>
 
Protože na porušení mezinárodního práva Velkou Británií byla minimální odezva, Německo očekávalo stejnou odezvu na svou neomezenou ponorkovou válku, ke které přistoupilo začátkem roku 1917.<ref>{{Citace monografie
| příjmení = Zieger
| jméno = Robert H
| odkaz na autora =
| titul = America's Great War: World War I and the American experience
| vydavatel = Rowman & Littlefield
| místo = Lanham, Maryland
| rok = 2001
| počet stran =
| strany = 50
| isbn = 0-8476-9645-6
| jazyk = anglicky
}}</ref>
 
Státy Dohody se rozhodly napadnout Osmanskou říši i výsadkem vojsk Australsko-novozélandského sboru ([[Australian and New Zealand Army Corps|ANZAC]]) na poloostrově [[Gallipoli]], jehož obsazením by mohla vojska ANZAC vpochodovat do hlavního města Osmanské říše - [[Konstantinopol|Konstantinopole]] (dnešní [[Istanbul]]). Získala by tak kontrolu nad vstupem do Černého moře přes [[Dardanely]], zjednodušilo by se spojení s Ruskem a odlehčilo by se i situaci na srbské frontě. Vojska britského společenství ale nepostupovala dostatečně rychle a byla zastavena v krvavých bojích, které Dohodě nepřinesly žádné výsledky.
 
=== 1916 ===
[[Soubor:Guetteur au poste de l'écluse 26.jpg|náhled|Pohlednice z pozice Haut-Rhin, Francie, 1917]]
Země Dohody i německé hlavní velení pochopily, že rozhodnutí musí přinést západní fronta. Obě strany proto plánovaly na této frontě na rok 1916 velké ofenzívy. Německá ofenzíva začala už v&nbsp;únoru a&nbsp;směřovala na pevnost [[Bitva u Verdunu|Verdun]]. V Německu počítali s tím, že Francouzi budou bránit Verdun z důvodů prestiže až do posledního muže. Chtěli tak francouzskou armádu nechat vykrvácet a otevřít si cestu na [[Paříž]]. Úporné [[Bitva u Verdunu|boje o Verdun]] však rozhodnutí nepřinesly. Francouzi ztratili 315&nbsp;000 vojáků, Němci 281&nbsp;000. Ještě v průběhu bojů o Verdun podnikla Dohoda dvě velké ofenzívy – na východě i na západě. Na západě to byla anglofrancouzská ofenzíva na řece [[Bitva na Sommě|Sommě]] – nejkrvavější bitva v dějinách první světové války. Dohromady na obou stranách v ní padlo více než 1&nbsp;300&nbsp;000 vojáků, ale fronta se prakticky nepohnula z místa. V této bitvě použili Angličané [[15. září]] poprvé [[tank]]y.
 
Úspěšnější byla letní ruská [[Brusilovova ofenzíva]]. Ruská armáda postoupila místy až o 150 km. Velký úspěch zaznamenala na jihozápadě fronty. Rusové zde získali východní [[Halič]] a pod vedením generála [[Platon Alexejevič Lešický|Lešického]] na několik měsíců také prakticky celou [[Bukovina (země)|Bukovinu]]. Dne [[27. srpen|27. srpna]] vyhlásilo válku po boku Dohody [[Rumunsko]], jeho vstup do války (viz níže) však ruské protiofenzívě nepomohl. Fronta se roztáhla do šířky a zastavila. Vojsko Rumunska proniklo hluboko do [[Sedmihradsko|Sedmihradska]] (tehdy v Uhersku), ale rakousko-německá armáda Rumuny přinutila ustoupit a ústřední mocnosti obsadily skoro celé Rumunsko. V době dobytí [[Bukurešť|Bukurešti]] zemřel ([[21. listopad]]u) císař František Josef I. a na trůn nastoupil jeho prasynovec [[Karel I.]]
 
Na italské frontě pokračovaly boje dalšími [[Bitvy na Soči|bitvami na Soči]], tvrdě se bojovalo i v [[Alpy|Alpách]].
 
Koncem května [[1916]] Anglie přiměla německé loďstvo k dlouho očekávané konfrontaci hlavních sil, avšak v [[bitva u Jutska|bitvě u Jutska]] se početně slabší německé flotile podařilo vyváznout. Přestože Britové utrpěli v bitvě vyšší ztráty, zůstalo jádro obou loďstev nedotčeno a poměr sil se nezměnil. Početní převaha ''Royal Navy'' tak umožňovala pokračovat v námořní blokádě německého loďstva, které se po šťastném vyváznutí u Jutska již vstoupit do další konfrontace hlavních sil neodvážilo.
 
Frontové linie na Blízkém východě se nijak zásadně neměnily. Až v polovině dubna nastala výraznější změna, když se ruská armáda probila až k jižním břehům Černého moře na severu Osmanské říše a držela linie na celém severovýchodě říše. Dále se však do konce války nedostala, protože osmanská armáda v defenzivním postavení dokázala tuto linii udržet.
 
Na konci dubna až začátkem května zahájila osmanská armáda další ofenzivu na severu Britského Egypta a pronikla až za Suezský průplav.
 
Začátkem září osmanská armáda postoupila hlouběji za hranice Íránu na východě říše, což byla poslední velká ofenzíva Osmanské říše.
 
Koncem prosince byla ovšem zatlačena ruskou armádou zpět k hranicím. Také v severním Egyptě to pro Osmany nevypadalo dobře, protože museli ustupovat před zdejší britskou armádou zpět k hranicím. Německá říše byla nucena vyslat do Osmanské říše své jednotky.
 
=== 1917 až březen 1918 ===
[[Soubor:GermanInfantry1914.jpg|náhled|vlevo|Francouzský útok na německé pozice, 1917]]
[[Soubor:Canadian tank and soldiers Vimy 1917.jpg|náhled|Kanadské jednotky za tankem Mark I během bitvy o hřeben Vimy]]
Začátkem roku [[1917]] byla vojska ústředních mocností hluboko na nepřátelském území, neměla už však síly na rozhodný útok. Zdlouhavá válka a rostoucí izolace neposkytovaly Německu a jeho spojencům příznivé vyhlídky. Proto se koncem roku 1916 obrátili na Dohodu s mírovým návrhem, který však Dohoda rozhodně odmítla. Dohadování o možnosti separátního míru pokračovalo roku 1917, nevedlo však k pozitivnímu výsledku.
 
[[Soubor:British 55th Division gas casualties 10 April 1918.jpg|náhled|Oslepení angličtí vojáci ze čtvrté bitvy u Ypry]]
[[Soubor:Czech Troops.jpg|náhled|[[Československé legie]] v Rusku]]
Německo v úsilí překonat námořní blokádu Dohody ([[9. leden|9. ledna]]) přešlo na neomezenou ponorkovou válku ([[31. leden|31. ledna]]), což mimořádně zhoršilo jeho vztahy s USA. Dohoda dosáhla úspěchů i na mimoevropských bojištích, v [[Tichý oceán|Pacifiku]] a v [[Afrika|Africe]], kde až na [[Německá východní Afrika|Německou východní Afriku]] obsadila všechny německé kolonie. Británie podnikla úspěšné útoky proti Turecku v Palestině, obsadila [[Mezopotámie|Mezopotámii]] a vytlačila německé a turecké síly z arabských zemí.
 
V bojujících zemích se objevily příznaky vyčerpanosti. V Rusku se vytvořila revoluční situace a v [[Únorová revoluce|Únorové revoluci]] padl nenáviděný carismus. V důsledku německé ponorkové války s Dohodou vstoupily i USA [[6. duben|6. dubna]]<ref>{{Citace elektronické monografie
| titul = U.S. Senate: Art & History Home
| datum_přístupu = 2014-01-14
| url = http://www.senate.gov/artandhistory/history/common/image/SJRes1_WWI_Germany.htm
| jazyk = angličtina
}}</ref> do války proti Německu a vyslaly do Evropy své [[Americké expediční síly|expediční síly]]. Tím se vytvořila velká materiální i lidská převaha na straně Dohody, která se však neprojevila ihned. Naopak, vojska Dohody utrpěla obrovské ztráty při pokusu o ofenzívu ([[Nivellova ofenzíva]] v dubnu až květnu 1917) a v říjnu spojené německo-rakousko-uherské síly porazily italskou armádu v [[Bitva u Caporetta|bitvě u Caporetta]] a fronta se zastavila až na řece [[Piava|Piavě]].
Koncem června [[1917]] vstoupilo do války po boku Dohody i [[Řecko]], při jehož severních hranicích se vytvořila nová balkánská fronta.
 
Únorová revoluce v Rusku zaktivizovala i národně-osvobozenecké boje Čechů a Slováků. Začátkem roku [[1917]] nový ministr zahraničních věcí totálně vyčerpaného Rakousko-Uherska [[Otakar Černín]] pochopil, že říše je na pokraji zhroucení, a proto musí uzavřít mír. Pokusy o uzavření míru s Dohodou bez Německa skončily bez úspěchu, jednak pro odpor Itálie (požadovala část rakousko-uherského území) a jednak pro odpor jednotlivých národů žijících v zemi a požadujících u dohodových států odtržení nebo zánik (v případě Čechů a Slováků) Rakousko-Uherska.
 
Československý odboj v té době přešel do další fáze, vznikala česko-slovenská zahraniční vojska, tzv. [[Československé legie]], nejprve v roce [[1917]] v Rusku, potom v prosinci 1917 ve Francii (včetně dobrovolníků z Ameriky) a v dubnu [[1918]] v Itálii. [[Československé legie]] bojovaly po boku Dohody s cílem „zasloužit“ Čechům a Slovákům vznik samostatného státu. Československé legie se vyznamenaly hlavně v červenci 1917 u ukrajinské vesnice [[Zborov (Ukrajina)|Zborov]], kde porazily rakousko-uherskou armádu. Po tomto úspěchu vzrostl počet československých legionářů a autorita československého odboje. V [[Bitva u Bachmače|bitvě u Bachmače]] v březnu 1918 porazili Němce a donutili je uzavřít příměří, aby naše pluky mohly volně projíždět na magistrálu<ref>[[Vratislav Preclík|PRECLÍK, Vratislav]]. Masaryk a legie, váz. kniha, 219 str., vydalo nakladatelství Paris Karviná, Žižkova 2379 (734 01 Karviná) ve spolupráci s Masarykovým demokratickým hnutím, 2019, ISBN 978-80-87173-47-3, s. 51-61</ref>.
 
Dne [[7. listopad]]u 1917 proběhla v Rusku [[Říjnová revoluce]], kterou se v chaotické situaci dostali k moci [[Komunistická strana Sovětského svazu|bolševici]]. Nová vláda se jedním ze svých prvních dekretů – Dekretem o míru – obrátila na všechny bojující strany s výzvou uzavřít demokratický mír bez anexí a placení válečných náhrad. Ústřední mocnosti [[kapitulace|kapitulaci]] Ruska přijaly a 22. 11. 1917 byla zahájena jednání o [[mírová smlouva|mírové smlouvě]]. Bolševická vláda nakonec podepsala [[3. březen|3. března]] [[1918]] v [[Brest (Bělorusko)|Brestu]] [[brestlitevský mír]]. Rusko se vzdalo Finska, pobaltských států, Polska a Ukrajiny, zavázalo se zaplatit náhradu za znárodněné podniky, v nichž byl německý kapitál, celkem šest miliard marek, odevzdat Německu 245 564 kilogramů zlata, vojenské základny na východ od řeky [[Berezina|Bereziny]]. Tím bylo i Rumunsko donuceno podepsat mír a východní fronta přestala existovat. Všechna pozornost se soustředila na frontu západní, kam Německo přesouvalo své divize z východu<ref name="pacner37">PACNER, Karel. ''Osudové okamžiky Československa'', s. 37-40</ref>, a částečně i na italskou frontu, kam zase přesunulo své síly Rakousko-Uhersko. Pro československý odboj měl tento mír negativní následky, protože se objevila možnost, že nakonec [[Rakousko-Uhersko]] a [[Německo]] vyhrají válku, a protože československé vojsko v Rusku ztrácelo svůj význam.
 
[[8. leden|8. ledna]] [[1918]] vydal americký prezident [[Woodrow Wilson]] svých [[Čtrnáct bodů prezidenta Wilsona|14 bodů]], program poválečného uspořádání světa.
 
Ruské odstoupení z války pomohlo armádě Osmanské říše, aby se mohla soustředit pouze na vojska Britského impéria v dnešní Palestině a Mezopotámii, která postupovala směrem od Perského zálivu a 11. března 1917 dobyla [[Bagdád]]. V Arábii známý britský archeolog a voják [[Thomas Edward Lawrence|T. E. Lawrence]] pomohl v červnu 1916 protiosmanské vzpouře, načež z Egypta Britové spolu s Araby v říjnu 1917 zaútočili na Palestinu a zmocnili se jí. V prosinci 1917 získali Britové [[Jeruzalém]]. Německé i turecké síly byly vytlačeny z arabských zemí. Osmanská armáda byla již vyčerpána a velká část odešla na [[Kavkaz]], aby se více zásobovala a zabránila britskému vojsku zaútočit na území říše ze severovýchodu. Ruská vojska totiž Írán opustila a za několik dní ho obsadila britská vojska. Na další ofenzívy nebo protiofenzivy se armáda Osmanské říše už nezmohla. I přes statečný odpor osmanských vojáků byla osmanská armáda zatlačována více a více na sever.
 
=== Závěr války (1918) ===
[[Soubor:World War I photographs - NARA - 285377.jpg|náhled|Američtí ženisté se vrací z bitvy o&nbsp;St.&nbsp;Mihiel, září 1918]]
[[Soubor:Rajhrad, památník padlým (1).JPG|náhled|190px|Pomník padlým v obci [[Rajhrad]] v Jihomoravském kraji]]
Pokud jde o československé vojsko v Rusku, začátkem léta 1918 obsadilo téměř celou [[Transsibiřská magistrála|Transsibiřskou magistrálu]] a dobylo všechna velká města na Sibiři; po [[Čeljabinský incident|incidentu s maďarskými zajatci]] Ruska se totiž legionáři odmítli odzbrojit, jak se Německo dohodlo s bolševiky, za což si vysloužilo uznání dohodových mocností, a jednotlivé dohodové země začaly postupně v průběhu roku 1918 uznávat [[Československá národní rada|Československou národní radu]] a jejího předsedu profesora T.&nbsp;G. Masaryka. Odtud byl již jen krůček ke [[vznik Československa|vzniku Československa]]. Cara [[Mikuláš II. Alexandrovič|Mikuláše II.]] a jeho rodinu se jim ale zachránit ze zajetí již nepodařilo. Dne 17.&nbsp;července 1918, necelý týden před příchodem legií do [[Jekatěrinburg]]u, byla na přímý příkaz Rudých celá rodina vyvražděna.
 
[[Ludendorffova ofenzíva|Jarní německá ofenzíva]] na západní frontě však přes přesun sil z Ruska neměla úspěch, protože 8. srpna [[1918]] Dohoda prolomila německou obranu mezi [[Albert (Somme)|Albertem]] a [[Montdidier (Somme)|Montdidierem]]. Potom se už od bitvy u Arden ([[26. září]]) francouzsko-britská vojska valila na [[Sedan]] a&nbsp;Němci pochopili, že válku prohráli. 15. září požádalo o mír Rakousko-Uhersko (spojenci ho odmítli),<ref name="pacner73">PACNER, Karel. ''Osudové okamžiky Československa'', s. 73-78</ref> [[30. září]] Bulharsko, o měsíc později Osmanská říše.
 
Ztroskotala i rakousko-uherská [[bitva na Piavě|ofenzíva na Piavě]], kde Italové [[24. říjen|24. října]] začali rozhodující útok a rakousko-uherští vojáci se dali na útěk.{{Doplňte zdroj}} V následujících dnech [[Rakousko-Uhersko]] zaniklo (např. [[vznik Československa]] [[28. říjen|28. října]]), přestože rakousko-uherská vláda ještě podepsala příměří s Dohodou [[3. listopad]]u [[1918]] ve Villa Giusti u [[Padova|Padovy]]. Jednání o příměří začala [[1. listopad]]u 1918 u Padovy v severní [[Itálie|Itálii]] mezi zmocněnci Dohody a Rakousko-Uherska. K podpisu příměří došlo [[3. listopad]]u v 15 hodin a platnost začínala od stejné hodiny následujícího dne. 8.&nbsp;listopadu poblíž [[Compiègne]] začali se zástupci Dohody vyjednávat Němci.<ref name="pacner"111">PACNER, Karel. ''Osudové okamžiky Československa'', s. 111-115</ref> Dne 9. listopadu abdikoval německý císař [[Vilém II. Pruský|Vilém II.]] a sociální demokraté vyhlásili v Berlíně republiku.<ref name="pacner"111" /> Dne [[11. listopad]]u rakouský císař [[Karel I.]] podepsal pod silným nátlakem prohlášení, že se vzdává všech zásahů do státních záležitostí (nikoli abdikaci). Téhož dne císař opustil i [[Schönbrunn]]ský zámek ve [[Vídeň|Vídni]], čímž Rakousko-Uhersko definitivně zaniklo.<ref>{{Citace monografie
| příjmení = Pernes
| jméno = Jiří
| odkaz na autora =
| titul = Poslední Habsburkové
| vydavatel = Barrister a Knižní klub
| místo = Brno
| rok = 1999
| počet stran =
| kapitola = Zhroucení
| strany = 193
| isbn = 80-85947-30-7
| jazyk = česky
}}</ref>
 
Osamocené Německo [[11. listopad]]u [[1918]] podepsalo v [[Compiègne]] [[Příměří z Compiègne|příměří]] - a první světová válka skončila.<ref name="pacner"111" />
 
== Vývoj podle bojišť ==
=== Balkánská fronta ===
[[Soubor:Austrian soldiers executing Serbs, 1917.jpg|náhled|Rakousko-uherští vojáci popravují Srby]]
Dne 28. července [[1914]] vypovědělo [[Rakousko-Uhersko]] Srbsku válku, téhož dne začalo ostřelování [[Bělehrad]]u ([[Srbská kampaň první světové války]]).
* v roce 1914 proběhly tři rakousko-uherské útoky na [[Srbsko]], útočící vojska byla pokaždé poražena a zahnána zpět
* roku [[1915]] zaútočila na Srbsko současně rakousko-uherská a [[Bulharsko|bulharská]] vojska, srbská armáda byla zdecimovaná, její zbytky byly přepraveny po [[Jaderské moře|Jaderském moři]] na ostrov [[Korfu]]
* roku [[1916]] byly srbské jednotky přepraveny do Řecka na [[Soluň]]skou [[Soluňská fronta|frontu]]. 28. srpna vypovědělo [[Rumunsko]] válku Rakousku-Uhersku
* 2. července 1917 vypovědělo [[Řecko]] válku [[Ústřední mocnosti|Centrálním mocnostem]]
* v září [[1918]] byla na Soluňské frontě zahájena ofenzíva, bulharská armáda se zhroutila, poté došlo k zhroucení celé balkánské fronty a osvobození Srbska
 
=== Italská fronta ===
{{Podrobně|Italská fronta (první světová válka)}}
Ač byla Itálie dříve spojencem Německa a Rakousko-Uherska v rámci Trojspolku (1882), do války zprvu nevstoupila a byla neutrálním státem. 23. května [[1915]] se ale přidala na stranu Dohody (za slib území na Balkáně – [[Istrie (země)|Istrie]], [[Dalmácie]] ([[Terst]]).
* 11 bitev mezi italskou a rakousko-uherskou armádou [[Bitvy na Soči|o řeku Soču]] (jižně od [[Julské Alpy|Julských Alp]] a severně od [[Jaderské moře|Jaderského moře]])
* na podzim roku [[1917]] proběhla [[bitva u Caporetta]], při které se fronta posunula k řece [[Piava|Piavě]]
* až do konce války probíhala [[bitva na Piavě]]
* po celou dobu konfliktu se bojovalo také ve vysokohorských prostorách [[Alpy|Alp]] na frontě táhnoucí se od hranic [[Švýcarsko|Švýcarska]] až po současné [[Slovinské Alpy]]. Dějištěm bojů byla [[Ortles|plošina Ortles]], [[Fleimstalské Alpy]], [[Dolomity]], [[Karnské Alpy]] a [[Julské Alpy]].
 
=== Západní fronta ===
[[Soubor:French bayonet charge.jpg|náhled|Francouzský bajonetový útok]]
{{Podrobně|Západní fronta (první světová válka)}}
[[Německo]] zaútočilo na Francii přes [[Belgie|Belgii]], aby se vyhnulo francouzským pevnostem.
* ''Schlieffenplan'', plán dobytí [[Francie]], aby se Německo mohlo následně soustředit na [[Rusko]] a na závěr se zbavilo Velké Británie. Německá ofenzíva se však zastavila na řece [[Marna|Marně]] kvůli protiútoku Dohody z 5. až 15. září [[1914]]. Od tohoto období se zde vedla [[zákopová válka]]. Tento stav se do konce války nepodařilo zvrátit.
* květen [[1915]] – vážné střetnutí u belgického města [[Ypry]] (použit plyn [[Chlor|chlór]], později se podle tohoto města pojmenuje plyn [[yperit]]); poprvé však byl plyn použit Němci v Polsku, jednalo se o xylylbromid vystřelovaný v 150&nbsp;mm granátech, ovšem vývojáři opomenuli fakt, že při nízkých teplotách xylylbromid tuhne, neodpařuje se a nemá tudíž požadovaný účinek
* únor [[1916]] – zahájena [[bitva u Verdunu]], která trvala až do prosince
* v [[Bitva na Sommě|bitvě na Sommě]], která probíhala od července do listopadu 1916, využili Britové jako první [[tank]]
* v roce [[1917]] pokračovaly tvrdé boje, [[Nivellova ofenzíva]] v měsíci dubnu nic nevyřešila. [[Bitva u Cambrai]] byla úspěšnější, Britové poprvé využili tanky v součinnosti s pěchotou
* německá [[Ludendorffova ofenzíva]], která pokračovala útoky až do počátku června 1918, ohrozila [[Paříž]]. Následná [[druhá bitva na Marně]] zahnala Němce na ústup, ti byli nuceni žádat o mír
 
=== Východní fronta ===
[[Soubor:Russian Troops NGM-v31-p372.jpg|náhled|Ruská pěchota]]
{{Podrobně|Východní fronta (první světová válka)}}
Bývalý ministr vnitra a člen Státní rady [[Pjotr Durnovo]] napsal carovi v memorandu, že „válka bude znamenat pro Rusko zkázu“. Ruská armáda na počátku války překvapivě poměrně rychle zmobilizovala a podnikla útok na [[Východní Prusko]].
* po počátečních bojích porazila německá armáda Rusy v [[Bitva u Tannenbergu|bitvě u Tannenbergu]]. Na jižní části fronty došlo v srpnu 1914 k [[Bitva u Krašniku|bitvě u Krašniku]], kde byla ruská armáda poražena rakousko-uherskou armádou. Situace se obrátila v [[Bitva o Halič|bitvě o Halič]], ruská armáda postoupila do [[Karpaty|Karpat]], na východní Slovensko a do Slezska, ohrožovala české země
* v [[Bitva u Gorlice|bitvě u Gorlice]] v červnu roku [[1915]] byla ruská armáda poražena, na konci roku 1915 stála německá vojska na hranici měst [[Riga]], [[Baranovič]]i, [[Stripa]]
* v červnu [[1916]] začala [[Brusilovova ofenzíva]], díky níž Rusko dobylo [[Bukovina (země)|Bukovinu]] a část [[Halič]]e
* 1. července [[1917]] byla zahájena [[Kerenského ofenzíva]], která však byla odražena a ruská armáda musela ustoupit. 7. listopadu proběhla v Rusku [[Říjnová revoluce]]
* v únoru [[1918]] zahájily Centrální mocnosti všeobecný útok proti Rusku. 3. března podepsalo Rusko [[Brestlitevský mír]]
 
=== Svět ===
[[Soubor:Turkish howitzer 10.5cm leFH 98 09 LOC 00121.jpg|náhled|Turecké dělostřelectvo]]
Bojovalo se i na moři (Německu patřily ostrovy severně od [[Austrálie]] – [[Karolíny]], [[Marshallovy ostrovy]], [[Německá Nová Guinea]] atd.) – kromě ponorkové války zejména okolo pobřeží [[Jižní Amerika|Jižní Ameriky]] (1914, 1915) a při [[Indie|Indii]] a [[Indonésie|Indonésii]] a vzpomínaných německých ostrovech. Marshallovy ostrovy v roce 1917 obsadili Japonci.
 
Němci měli dále čtyři kolonie v Africe, kterých se postupně zmocňovaly státy Dohody (data německé kapitulace jsou v závorce): [[Togo]] (srpen 1914), [[Německá jihozápadní Afrika]] ([[Namibie]], červenec 1915; zde v roce 1914 proběhla [[bitva u Sandfonteinu]]), [[Kamerun]] (leden 1916), [[Německá východní Afrika]] ([[Tanzanie]], listopad 1918).
 
Posledním významným bojištěm byl [[Blízký východ]]. Po námořním incidentu vyvolaném Němci Dohoda v listopadu 1914 vyhlásila válku [[Osmanská říše|Osmanské říši]], ke které tehdy ještě patřila i [[Mezopotámie]] a [[Palestina]]. Prvním velkým střetnutím mezi Dohodou a Turky byl pokus Dohody o obsazení nebo zničení [[Istanbul]]u. Nejdříve však bylo nutno zlikvidovat pobřežní baterie na Dardanelách, což vyústilo v Dardanelskou expedici. [[Bitva o Gallipoli]] však skončila porážkou a evakuací spojeneckých sil. Později v Mezopotámii postupovali směrem od Perského zálivu Angličané a [[11. březen|11. března]] 1917 dobyli [[Bagdád]]. V Arábii známý britský archeolog a voják [[Thomas Edward Lawrence|T. E. Lawrence]] pomohl v červnu 1916 protiosmanské vzpouře, načež z Egypta Angličané spolu s Araby v říjnu 1917 zaútočili na Palestinu a zmocnili se jí.
 
19. ledna [[1917]] [[Spojené království|britská]] tajná služba zachytila [[Zimmermannův telegram]], v němž [[Německo]] navrhovalo [[Mexiko|Mexiku]] spojenectví proti [[Spojené státy americké|USA]], za což mělo Mexiko získat zbraně a peníze na válku proti USA a posléze státy [[Arizona]], [[Nové Mexiko]] a [[Texas]], což velmi popudilo [[Spojené státy americké|USA]] a v dubnu 1917 vstoupily aktivně do války. Válka se tak z evropského konfliktu stala světovou a Amerika se stala ekonomickým vítězem války.
 
== Důsledky první světové války ==
{{Podrobně|Důsledky první světové války|Pařížská mírová konference (1919)}}
První světová válka vytvořila dějinný zlom v oblasti geopolitické i vojenské, také však v oblasti dějin každodennosti, pokud jde o celospolečenskou atmosféru, tradiční morální hodnoty nebo kulturní zvyklosti a společenské návyky. Válka z let 1914–1918 tak představuje jeden ze zásadních zlomů moderních dějin lidstva, jehož důsledky pociťuje dodnes.<ref>{{Citace monografie
| příjmení = Černý
| jméno = František
| odkaz na autora =
| titul = Moje záznamy ze světové války 1914–1918
| url =
| vydavatel = NZB
| místo = Praha
| rok = 2014
| počet stran = 159
| kapitola =
| strany = 147–153
| isbn = 978-80-904272-8-0
| jazyk =
}}</ref>
 
[[Soubor:Aero Ae-01.jpg|náhled|Bojové letadlo Rakouska-Uherska [[Hansa-Brandenburg B.I]], vyráběné po válce jako [[Aero Ae-01]]]]
 
První světová válka přinesla světu značné množství změn:
# '''Vojenské novinky''' – První světová válka byla první průmyslově vedenou válkou. Do bojů byly ve velkém měřítku nasazovány nové typy zbraní s nebývalou ničivou silou (tank, bojová [[letadlo|letadla]], [[Chemická zbraň|chemické zbraně]], [[Ponorka|ponorky]], kulomety aj.)
# '''Politické změny''' – Rozpad předválečné struktury států a vznik států národních. Důsledkem světové války byl zánik [[Rakousko-Uhersko|Rakouska-Uherska]], [[car]]ského [[Ruské impérium|Ruska]], [[Německo|Německého císařství]] a [[Osmanská říše|Osmanské říše]] a vznik nástupnických států. Rakousko-Uhersko se rozpadlo na [[Československo]], [[Rakousko]] a [[Maďarsko]]. Vytvořeny byly nové státy, [[Polsko]] a [[Jugoslávie]]. Zbylé území Rakousko-Uherska připadlo Rumunsku a Itálii.<ref name="pacner119">PACNER, Karel. ''Osudové okamžiky Československa'', s. 119</ref> Ruská [[Besarábie]] byla připojena k Rumunsku. V roce [[1919]] byla připojena [[Podkarpatská Rus]] k Československu. Francie získala zpět od Německa [[Alsasko]] a [[Lotrinsko]], a Německo přišlo o všechny své kolonie.<ref name="pacner119" /> [[Spojené státy americké]] získaly vedoucí postavení ve světě a staly se hlavní mocností. Ve střední Evropě vznikly národní státy, které měly podporu jen části jejich obyvatelstva a které byly příliš malé a slabé na to, aby mohly vzdorovat agresivnímu nacismu vznikajícímu v Německu.{{Zdroj?}} Po válce se také vzedmula vlna sociálního i nacionálního radikalismu a hnutí za odstranění kolonialismu (Čína, Indie, Indonésie, Irák, Egypt). Proběhly také neúspěšné pokusy o socialistickou revoluci bolševického typu (Německo – v Bavorsku, Maďarsko, Bulharsko, Finsko).
# '''Politický pacifismus''' – Jako reakce na válku se v následujících letech rozmohl [[pacifismus]] odmítající válku. Vznikla ''[[Společnost národů]]'' ([[1919]]), což byla světová [[mezinárodní organizace]] států, se sídlem v [[Ženeva|Ženevě]]. Jejím cílem bylo zajistit mír a spolupráci národů a řešení sporů jednáním. Byl vytvořen také smírčí soud v [[Haag]]u.
# '''Sociální změny''' – Miliony mužů byly na frontě a miliony žen je musely nahradit ve výrobě. Mnoho mužů zahynulo, což deformovalo věkovou a pohlavní strukturu obyvatelstva mnoha zemí. Ženy se začaly domáhat práv, které byly tradiční výsadou mužů (např. [[volební právo|volebního práva]]).
# '''Kulturně-morální změny''' – Nadšení z konce války kombinované s otrlostí, kterou si společnost vypěstovala během válečných let, vedly k rozmachu zábavy, která byla často na hranici nebo i za hranicí předválečného vkusu a tradiční morálky.
# '''Náboženské změny''' – Pro mnoho vojáků a jejich rodin válka znamenala velký odklon od organizovaného náboženství. Velké státní církve na obou stranách fronty se během války aktivně zapojovaly do válečné propagandy. Mnoho věřících proto po válce z církví vystoupilo nebo přestalo být nábožensky aktivní.
 
[[Soubor:Map Europe 1923-cs.svg|náhled|Mapa Evropy 1923]]
 
Konečná [[Pařížská mírová konference (1919)|mírová jednání]] byla zahájena [[18. leden|18. ledna]] [[1919]] na zámku [[Versailles (zámek)|Versailles]] u Paříže.
 
== Odkazy ==
=== Poznámky ===
<references group = "pozn." />
 
=== Reference ===
{{Překlad|en|World war I|232484451}}
<references />
 
=== Literatura ===
* {{Citace monografie
| příjmení = Astorri
| jméno = Antonella
| odkaz na autora =
| příjmení2 = Salvadori
| jméno2 = Patrizia
| odkaz na autora2 =
| titul = První světová válka
| url =
| vydavatel = Sun
| místo = Praha
| rok = 2010
| počet stran = 191
| kapitola =
| strany =
| isbn = 978-80-7371-053-8
| jazyk = cs
}}
* {{Citace monografie
| příjmení = Bednařík
| jméno = František
| odkaz na autora =
| titul = V boj: Kronika československé legie v Itálii 1915-1918
| url = http://www.eknihovna.maxzone.eu/v_boj.html
| vydavatel = Za svobodu
| místo = Praha
| rok = 1927
| počet stran = 946
| kapitola =
| strany =
| isbn =
| jazyk = cs
}}
* {{Citace monografie
| příjmení = Černý
| jméno = František
| odkaz na autora =
| titul = Moje záznamy ze světové války 1914–1918
| url =
| vydavatel = NZB
| místo = Praha
| rok = 2014
| počet stran = 159
| kapitola =
| strany =
| isbn = 978-80-904272-8-0
| jazyk =
}}
* {{Citace monografie
| příjmení = Fischer
| jméno = Fritz
| odkaz na autora = Fritz Fischer
| titul = Germany's Aims in the First World War
| url =
| vydavatel =
| místo = New York
| rok = 1967
| vydání =
| počet stran =
| kapitola =
| strany =
| isbn = 978-0-393-09798-6
| jazyk = anglicky
}}
* {{Citace monografie
| příjmení = Fromkin
| jméno = David
| odkaz na autora =
| titul = Europe's Last Summer: Why the World Went to War in 1914
| url =
| vydavatel =
| místo = New York
| rok = 2004
| vydání =
| počet stran =
| kapitola =
| strany =
| isbn = 978-0-434-00858-2
| jazyk = anglicky
}}
* {{Citace monografie
| příjmení = Gilbert
| jméno = Martin
| odkaz na autora = Martin Gilbert
| titul = První světová válka : úplná historie
| url =
| vydavatel = BB/art
| místo = Praha
| rok = 2005
| počet stran = 759
| kapitola =
| strany =
| isbn = 80-7341-563-1
| jazyk = cs
}}
* {{Citace monografie
| příjmení = Hofman
| jméno = Jan
| odkaz na autora =
| titul = Válečný deník Jendy Hofmana, letce-dobrovolce, 1914 - 1917
| url = http://www.eknihovna.maxzone.eu/valecny_denik_jendy_hofmana.html
| vydavatel = Čin
| místo = Praha
| rok = 1928
| počet stran = 308
| kapitola =
| strany =
| isbn =
| jazyk = cs
}}
* {{Citace periodika
| příjmení = Hořčička
| jméno = Václav
| odkaz na autora = Václav Hořčička
| titul = Die Politik der Vereinigten Staaten von Amerika gegenüber Österreich-Ungarn Ende 1915 bis Anfang 1916
| periodikum = Prague Papers on the History of International Relations
| rok = 2003
| ročník = 7
| číslo =
| strany = 41-56
| url = http://usd.ff.cuni.cz/?q=system/files/horcicka%202002.pdf
| formát = PDF
| id = ISBN 80-7308-070-2
}}
* {{Citace monografie
| příjmení = Jung
| jméno = Peter
| odkaz na autora =
| příjmení2 = Pavlović
| jméno2 = Darko
| odkaz na autora2 =
| titul = Rakousko-uherská armáda za první světové války
| url =
| vydavatel = Computer Press
| místo = Brno
| rok = 2007
| počet stran = 103
| kapitola =
| strany =
| isbn = 978-80-251-1520-6
| jazyk = cs
}}
* {{Citace monografie
| příjmení = Keegan
| jméno = John
| odkaz na autora = John Keegan
| titul = První světová válka
| vydavatel = Beta-Dobrovský ; Ševčík
| místo = Praha ; Plzeň
| rok = 2002
| isbn = 80-7306-062-0
| počet stran = 383}}
* {{Citace monografie
| příjmení = Liddell Hart
| jméno = Basil Henry
| odkaz na autora = Basil Liddell Hart
| titul = Historie první světové války
| vydavatel = Jota
| místo = Brno
| rok = 2001
| isbn = 80-7217-164-X
| počet stran = 503}}
* {{Citace monografie
| příjmení = Moravec
| jméno = Otakar
| odkaz na autora =
| titul = O naši zahraniční armádě v Itálii
| url = http://www.eknihovna.maxzone.eu/o_nasi_zahranicni_armade_v_italii.html
| vydavatel = nákl. autora
| místo = Praha
| rok = 1923
| počet stran = 205
| kapitola =
| strany =
| isbn =
| jazyk = cs
}}
* {{Citace monografie
| příjmení = Pichlík
| jméno = Karel
| odkaz na autora = Karel Pichlík
| titul = Zahraniční odboj 1914-1918 bez legend
| vydavatel = Svoboda
| místo = Praha
| rok = 1968
| počet stran = 499}}
* {{Citace monografie
| titul = Československá legie ve Francii. První sborník francouzských legionářů k desátému výročí samostatnosti Českoslov. republiky
| vydavatel = Kruh francouzských legionářů
| místo = Praha
| rok = 1928
| počet stran = 325}}
* NEDOROST, Libor. ''Češi v 1. světové válce, 1. díl. Mým národům''. Praha: Libri, 2014. ISBN 80-7277-321-6
* NEDOROST, Libor. ''Češi v 1. světové válce, 2. díl. Na frontách Velké války''. Praha: Libri, 2014. ISBN 80-7277-322-4
* NEDOROST, Libor. ''Češi v 1. světové válce, 3. díl. Do hořkého konce''. Praha: Libri, 2014. ISBN 978-80-7277-327-5
* {{Citace monografie
| příjmení = Simkins
| jméno = Peter
| odkaz na autora =
| příjmení2 = Jukes
| jméno2 = Geoffrey
| odkaz na autora2 =
| příjmení3 = Hickey
| jméno3 = Michael
| odkaz na autora3 =
| titul = První světová válka : válka, která měla být poslední
| url =
| vydavatel = Brána
| místo = Praha
| rok = 2014
| počet stran = 351
| kapitola =
| strany =
| isbn = 978-80-7243-684-2
| jazyk = cs
}}
* {{Citace monografie
| příjmení = Vožický
| jméno = František Pigl
| odkaz na autora =
| titul = Kronika světové války : 1914-1919
| vydavatel = nákl. vlast.
| místo = Praha
| rok = 1929
| počet stran = 632
| url = http://kramerius4.nkp.cz/search/i.jsp?pid=uuid:ada0d560-1b71-11e3-a5bb-005056827e52
| vydání = 4
}}
* PRECLÍK, Vratislav. Masaryk a legie, váz. kniha, 219 str., vydalo nakladatelství Paris Karviná, Žižkova 2379 (734 01 Karviná) ve spolupráci s Masarykovým demokratickým hnutím, 2019, ISBN 978-80-87173-47-3, s. 30, 51-61, 149
* {{Citace monografie
| příjmení = Warner
| jméno = Philip
| odkaz na autora =
| titul = První světová válka
| url =
| vydavatel = OLDAG
| místo = Ostrava
| rok = 1997
| počet stran = 306
| kapitola =
| strany =
| isbn = 80-85954-28-1
| jazyk = cs
}}
* {{Citace monografie
| příjmení = Westwell
| jméno = Ian
| odkaz na autora =
| titul = I. světová válka : vyčerpávající popis průběhu I. světové války, doplněný analýzami rozhodujících střetnutí a přelomových bitev
| url =
| vydavatel = Fortuna Libri
| místo = Praha
| rok = 2009
| počet stran = 256
| kapitola =
| strany =
| isbn = 978-80-7321-505-7
| jazyk = cs
}}
* {{Citace monografie
| příjmení = Willmott
| jméno = H. P.
| odkaz na autora =
| titul = První světová válka
| url =
| vydavatel = Euromedia Group - Knižní klub
| místo = Praha
| rok = 2005
| počet stran = 319
| kapitola =
| strany =
| isbn = 80-242-1228-5
| jazyk = cs
}}
* {{Citace monografie
| příjmení = Wolf
| jméno = Richard
| odkaz na autora =
| titul = Zhroucení Německa
| url = http://www.eknihovna.maxzone.eu/zhrouceni_nemecka-wolf.html
| vydavatel = Melantrich
| místo = Praha
| rok = 1934
| počet stran = 359
| kapitola =
| strany = 57-249
| isbn =
| jazyk = cs
}}
* {{Citace monografie
| příjmení = Žipek
| jméno = Alois
| titul = Válka národů 1914-1918 a účast českého národa v boji za svobodu. Díl I
| url =
| vydavatel = A. Žipek
| místo = Praha
| rok = 1921
| počet stran = 135
}}
 
=== Související články ===
* [[Pařížská mírová konference (1919)]]
* [[Washingtonská konference]]
* [[Chronologie první světové války]]
* [[České země za první světové války]]
* [[Československé legie]]
* [[Seznam válečných lodí ztracených během první světové války]]
* [[Zánik Rakousko-Uherska]]
* [[Druhá třicetiletá válka]]
 
=== Externí odkazy ===
* {{Commons}}
* {{Commonscat}}
* {{en}} [http://www.firstworldwar.com/ FirstWorldWar]
* [https://web.archive.org/web/20090417145154/http://vstupnistranka.wz.cz/prvnisvetovavalka/mainvalka.php První světová válka]
* [http://www.abchistory.cz/prvni-svetova-valka.htm První světová válka (1914–1918)]
* [http://www.mlp.cz/cz/projekty/on-line-projekty/prvni-svetova-valka/ Velká válka online]
* [http://www.rozhlas.cz/plus/portrety/_zprava/paul-von-hindenburg-kdyz-monarchista-vede-republiku--1389869 Pořad Českého rozhlasu Plus Když monarchista vede republiku], obsahuje řadu podrobných informací o první světové válcep pohledem německého generála Hindenburga.
* [http://www.rozhlas.cz/pred100lety/portal/ Před 100 lety], rozsáhlý projekt Českého rozhlasu mapující 1. světovou válku, stovky audií, dokumentární cykly, deníky, svědectví pamětníků.
* [http://www.iliteratura.cz/Clanek/33983/prvni-svetova-valka-prizmatem-nejnovejsich-knih První světová válka prizmatem nejnovějších knih]
 
{{první světová válka|Válka}}
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/wiki/První_světová_válka“