Šestidenní válka: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
→Předehra k válce: doplnění + zdroj |
doplnění + ref. |
||
Řádek 90:
|strany = 332-333}} </ref>
13. a 14. května izraelští představitelé znovu varovali Sýrii, že na provokace na hranicích odpoví [[Izraelské obranné síly]] (IOS) tvrdě. Tato prohlášení jsou považována za důvod, proč se Násir [[14. květen|14. května]] rozhodl vyzvat jednotky [[Organizace spojených národů|OSN]] (UNEF) k částečnému stažení ze Sinaje. [[16. květen|16. května]] byl egyptským jednotkám vydán rozkaz k překročení [[Suezský průplav|Suezu]] a obsazení Sinaje. Tehdejší generální tajemník OSN [[U Thant]] odpověděl, že částečné stažení není možné. Násir proto [[18. květen|18. května]] vyzval k úplnému stažení jednotek OSN ze Sinaje, aniž to předem konzultoval se SSSR. Pozice jednotek UNEF zároveň začali obsazovat příslušníci egyptské armády. [[20. květen|20. května]] byla v Izraeli vyhlášena částečná mobilizace. [[21. květen|21. května]] egyptská armáda obsadila [[Šarm aš Šajch]] a den na to Egypt uzavřel [[Tiranská úžina|Tiranskou úžinu]] pro izraelské lodě (a zároveň pro neizraelské dopravující do Izraele strategický materiál) a tím i vstup do [[Akabský záliv|Akabského]] zálivu. Izrael tak byl odříznut od hlavních obchodních tras. Odříznutím přístavu [[Ejlat]] byl Izrael zároveň připraven o přísun ropy. Uzavření Tiranské úžiny bylo aktem [[agrese]] z hlediska [[Mezinárodní právo|mezinárodního práva]] a [[Spojené státy americké|USA]] v poselství zaslaném do SSSR upozornily, že Izrael má právo na vojenskou odpověď.<ref name="rfr1" />
[[Soubor:PikiWiki Israel 16401 Israel Defense Forces.jpg|náhled|Izraelské ženy s dětmi v protileteckém krytu (osada [[Kfar Majmon]])]]
Obecně se soudí, že ani v tomto okamžiku si žádná ze stran nepřála otevřenou válku (Egypt Izraeli nabídl obnovení gentlemanské dohody, podle které by izraelským lodím, které by při plavbě Tiranskou úžinou stáhly izraelskou vlajku a vyvěsily vlajku neutrálního státu, umožnil proplout, to však Izrael odmítl).<ref name="rfr1" /> Nepřál si ji Násir, neboť třetina jeho armády byla umístěna v [[Jemen]]u (kde podporovala republikány v občanské válce), Izrael (politické vedení státu v čele s [[Levi Eškol|L. Eškolem]] preferovalo, na rozdíl od velení armády zdrženlivost)<ref>{{Citace elektronické monografie
Řádek 100:
}}</ref> ani SSSR, který ačkoliv chtěl zatáhnout Egypt do izraelsko-syrských problémů, obával se přímé konfrontace s USA a ztráty vojenského a politického vlivu v regionu v případě pádu spřátelených režimů v arabských zemích, zejména v Sýrii.
Uzavření Tiranské úžiny Izrael použil jako [[casus belli]] pro pozdější vojenské akce (Egypt byl tímto aktem klasifikován jako agresor). Egypt se navíc řídil podmínkou, kterou dostal [[22. květen|22. května]] od SSSR; totiž že podpora Sovětského svazu arabským zemím je možná pouze za předpokladu, že Egypt nezaútočí první, neboť podpora agresora odporuje zahraniční politice Sovětského svazu. 30. května navštívila syrská delegace [[Moskva|Moskvu]] a požadovala záruky ochrany, ale nedosáhla ničeho. Ve vedení SSSR panoval názor, že Arabové jsou v případném konfliktu bez perspektivy, navíc si bylo sovětské vedení vědomo faktu, že USA své spojence, Izrael, nenechá padnout a zasáhne i vojensky. Sovětský svaz by byl nucen také zasáhnout, čím by se konflikt rozrostl do celosvětové války. Tento názor byl oficiálně předán i egyptské delegaci v čele s ministrem obrany Šamsem Badránem. V rozporu s oficiálním stanoviskem politického vedení SSSR, sovětští vojenští představitelé, včetně ministra obrany Grečka ubezpečili egyptskou delegaci o případné vojenské podpoře SSSR.<ref>{{Citace monografie
| příjmení = Rybas
| jméno =Svjatoslav Jurjevič
| rok = 2015
| titul = Diplomat války po válce
| vydavatel =Rockwood and Partner
| místo =Praha
| isbn =978-80-905274-1-6
|počet stran =512
|strany = 334}} </ref>
Poněkud stranou sporu stálo Jordánsko, které mělo s Izraelem korektní vztahy (Jordánsko zároveň nepatřilo mezi režimy blízké SSSR). Zároveň ale jordánská [[propaganda]], společně s dalšími arabskými zeměmi kritizovala Násira za ustupování Izraeli, takže egyptský vůdce byl do konfrontace s Izraelem tlačen, jinak by ztratil svou pozici panarabského vůdce, kterou si pracně budoval. 30. května byla v Káhiře proto podepsána jordánsko-egyptská smlouva o vzájemné obraně a jordánská armáda byla podřízena egyptskému velení.
| |||