Wikipedista:Khamul1/Pískoviště/8: Porovnání verzí

| titul = .Zvěst o věrné službě a mýtu o zradě Miloty z Dědic

Na konci 30. let 20. století Přemyslovu vládu velmi detailně a důkladně zpracovali [[Václav Novotný (historik)|Václav Novotný]] a [[Josef Šusta]]. Podle Šusty tkvěl kořen Přemyslova pádu ve středověkých obecných podmínkách. Přemyslovo vytváření monarchické moci podle něj naráželo na císařský univerzalimus v říši, který byl sice v úpadku, ale stále dosti silný na to aby mohl zabránit budování většího soustátí na východu říše.<ref>Soumrak Přemyslovců, s. 283−284</ref> V 90. letech se Přemyslem zabýval [[Jiří Kuthan]]. Přemysla považuje za cílevědomého, schopného a neobyčejně nadaného vládce, domníval se však, že důvodem jeho pádu bylo jeho příliš autoritativní chování vůči panstvu a snaha všechny své země spojit do jednoho celku, což podle něj paradoxně vedlo k patriotismu a nesourodosti jeho soustátí.<ref>Král železný a zlatý, s. 21−22</ref> [[Vratislav Vaníček]] odmítl názory považující Přemyslovu vládu za [[Despocie|despotickou]] či [[Centralizace|centralistickou]]. Klade velký důraz na upevňování moci šlechty v regionech. Přemyslův vzestup považuje za synchronní s dlouhodobým proudem inovací a modernizačním trendem dozrávání středoevorpské společnosti. Krize Přemyslova soustátí podle něj nastala kvůli určité konzervativnosti Přemyslovy moci (omezování politické [[Sociální mobilita|mobility]] a [[restrikce]] vůči městským svobodám), jeho tvrdým vystoupení proti vlastním stoupencům a nepochopení potřeb na západě říše.<ref>Velké dějiny III., s. 590−593</ref> Nejnovější zpracování Přemysla Otakara učinil v roce 2011 [[Josef Žemlička]]. Podle Žemličky byl Přemysl statečný muž milující velkolepé a okázalé výpravy. Nechybělo mu podle něj charisma, přirozené vůdcovství ani organizační schopnosti. Podléhal však často náladám a někdy jednal neuváženě a zbrkle. Podle Žemličky dával Přemysl před diplomatickým řešením přednost rázným zásahům. Ačkoli mu nechyběla vstřícnost k modernizačním změnám, vládním stylem a vztahem ke šlechtě se stavěl do role svých předků, uznává Žemlička. Stejně jako Kuthan a Vaníček se domnívá, že k panstvu se choval příliš tvrdě. Přemysla shrnuje jako mocného a sebevědomého panovníka, který patří mezi největší české krále.<ref>Přemysl Otakar II., s. 491−493</ref>

* {{Citace sborníkumonografie | příjmení = Kusternig | jméno = Andreas | odkaz na autora = | titul = Bitva na Moravském poli (u Suchých Krut a Jedenspeigen) 26. srpna 1278 | odkaz na titul = | příjmení sestavitele = Bláhová | jméno sestavitele = Marie | odkaz na sestaviteleautora = Marie Bláhová | příjmení sestavitele2příjmení2 = Hlaváček | jméno sestavitele2jméno2 = Ivan | odkaz na sestavitele2autora2 = Ivan Hlaváček | sborníktitul = Česko-rakouské vztahy ve 13. století : Rakousko (včetně Štýrska, Korutan a Kraňska) v projektu velké říše Přemysla Otakara II. : sborník příspěvků ze symposia konaného 26.-27. září 1996 ve Znojmě | odkaz na sborník = | vydavatel = Rakouský kulturní institut ; Filozofická fakulta Univerzity Karlovy | místo = Praha | rok vydání = 1998 | isbn = 80-85899-41-8 | strany = 163-189}}

* {{Citace monografie | příjmení = Lutovský | jméno = Michal | odkaz na autora = Michal Lutovský | příjmení2 = Bravermanová | jméno2 = Milena | titul = Hroby a hrobky našich knížat, králů a prezidentů | místo = Praha | vydavatel = Libri | rok = 2007 | počet stran = 223 | kapitola = Pocta padlému králi | strany = 135-140 | isbn = 9788072772285}}