Wikipedista:Khamul1/Pískoviště/8: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
→Města založená Přemyslem Otakarem II.: -zbyt. fix značka: přepnuto z Vizuálního editoru |
|||
Řádek 654:
}}</ref>
Na konci 30. let 20. století Přemyslovu vládu velmi detailně a důkladně zpracovali [[Václav Novotný]] a [[Josef Šusta]]. Podle Šusty tkvěl kořen Přemyslova pádu ve středověkých obecných podmínkách. Přemyslovo vytváření monarchické moci podle něj naráželo na císařský univerzalimus v říši, který byl sice v úpadku, ale stále dosti silný na to aby mohl zabránit budování většího soustátí na východu říše.<ref>Soumrak Přemyslovců, s. 283−284</ref> V 90. letech se Přemyslem zabýval [[Jiří Kuthan]]. Přemysla považuje za cílevědomého, schopného a neobyčejně nadaného vládce, domníval se však, že důvodem jeho pádu bylo jeho příliš autoritativní chování vůči panstvu a snaha všechny své země spojit do jednoho celku, což podle něj paradoxně vedlo k patriotismu a nesourodosti jeho soustátí.<ref>Král železný a zlatý, s. 21−22</ref> [[Vratislav Vaníček]] odmítl názory považující Přemyslovu vládu za [[Despocie|despotickou]] či [[Centralizace|centralistickou]]. Klade velký důraz na upevňování moci šlechty v regionech. Přemyslův vzestup považuje za synchronní s dlouhodobým proudem inovací a modernizačním trendem dozrávání středoevorpské společnosti. Krize Přemyslova soustátí podle něj nastala kvůli určité konzervativnosti Přemyslovy moci (omezování politické [[Sociální mobilita|mobility]] a [[restrikce]] vůči městským svobodám), jeho tvrdým vystoupení proti vlastním stoupencům a nepochopení potřeb na západě říše.<ref>Velké dějiny III., s. 590−593</ref> Nejnovější zpracování Přemysla Otakara učinil v roce 2011 [[Josef Žemlička]]. Podle Žemličky byl Přemysl statečný muž milující velkolepé a okázalé výpravy. Nechybělo mu podle něj charisma, přirozené vůdcovství ani organizační schopnosti. Podléhal však často náladám a někdy jednal neuváženě a zbrkle. Podle Žemličky dával Přemysl před diplomatickým řešením přednost rázným zásahům. Ačkoli mu nechyběla vstřícnost k modernizačním změnám, vládním stylem a vztahem ke šlechtě se stavěl do role svých předků, uznává Žemlička. Stejně jako Kuthan a Vaníček se domnívá, že k panstvu se choval příliš tvrdě. Přemysla shrnuje jako mocného a sebevědomého panovníka, který patří mezi největší české krále.<ref>Přemysl Otakar II., s. 491−493</ref>
== Odraz v literatuře a umění ==
| |||