Říše Ťin (265–420): Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
m typo |
m Robot: standardizace parametrů infoboxu; kosmetické úpravy |
||
Řádek 1:
{{Infobox - zaniklý stát
| název = Říše Ťin
| originální název = 晉
| rok vzniku = [[265]]
| rok zániku = [[420]]
| více před =
| před 1 = Cchao Wej
| před 1 vlajka =
| před info =
| více po =
| po 1 = Liou Sung
| po 1 vlajka =
| po 2 =
| po 2 vlajka =
| po 3 =
| šířka 1. sloupce =
| vlajka =
|
| mapa = Western Jeun Dynasty 280 CE.png
|
| mapa poznámka = Říše Ťn po roce 280
| hlavní město = [[Luo-jang]] (do 311)<br />[[Čchang-an]] (312–316)<br />[[Nanking|Ťien-kchang]] (od 317)
| rozloha =
| rozloha poznámka =
| nejvyšší bod =
| nejvyšší bod poznámka =
| nejdelší řeka =
| nejdelší řeka poznámka =
| počet obyvatel = 35 000 000
| počet obyvatel poznámka = (odhad k roku 300)
Řádek 33:
| náboženství = [[konfucianismus]], [[buddhismus]], [[taoismus]]
| státní zřízení = [[monarchie]]
| měna =
| vznik = [[265]], státním převratem [[S’-ma Jen]]a
| zánik = [[420]], státním převratem [[Liou Jü]]a
}}
'''Říše Ťin''' byl [[Čína|čínský]] stát existující v letech [[265]]–[[420]]. Založil ho [[S’-ma Jen]], vysoce postavený hodnostář říše [[Cchao Wej|Wej]], který ovládl wejský dvůr, svrhl wejského císaře a sám nastoupil na trůn jako [[Seznam ťinských císařů (265–420)|císař říše Ťin]]. O patnáct let později – roku 280 – dobyl říši [[Východní Wu]] v jižní polovině Číny, čímž skončilo [[období tří říší]] a Čína byla po desetiletích rozdělení nakrátko sjednocena.
Řádek 56 ⟶ 55:
Roku 299 zatkla následníka trůnu, jediného syna císaře, i jeho matku, a oba nechala zabít. To vyvolalo povstání [[S’-ma Lun]]a, knížete z Čao, nejmladšího syna S’-ma Iho. S’-ma Lun nechal zabít císařovnu a její spojence, ovládl dvůr a roku 301 se sám prohlásil císařem.<ref name="hrubý 21">Hrubý, s. 21.</ref>
Proti tomu se postavili velitelé [[Kraje v Číně|vojenských oblastí ''čou'']] knížata [[S’-ma Ťiung]] z Čchi, [[S’-ma Jing]] z Čcheng-tu a [[S’-ma Jung]] z Che-ťienu a také kníže [[S’-ma I]] z Čchang-ša (Jung a I byli mladší bratři císaře Chuej-tiho). Zmíněná knížata vytáhla s vojsky, porazila S’-ma Lunovy armády v poli, načež generál [[Wang Jü]] v hlavním městě povstal proti S’-ma Lunovi a donutil ho spáchat sebevraždu. Poté v čele vlády stanul kníže z Čchi S’-ma Ťiung. Rozešel se však se S’-ma Jingem (velitelem posádky v [[Jie-čcheng]]u) a S’-ma Im (velitelem gard v metropoli), kteří s podporu S’-ma Junga (velitel oblasti [[Kuan-tung]] se sídlem v [[Čchang-an]]u) koncem roku 302 povstali. S’-ma I v čele císařské gardy v třídenních bojích v hlavním městě [[Luo-jang]]u porazil a zabil S’-ma Ťiunga. Pak se o moc dělili S’-ma I (kontrolující dvůr v Luo-jangu) a S’-ma Jing zůstávající v Jie-čchengu. Uspořádání dlouho nevydrželo, v osmém měsíci roku 303 S’-ma Jung a S’-ma Jing vytáhli proti
Po odstranění S’-ma Iho vládl S’-ma Jing z pozice korunního prince, přičemž sídlil v Jie-čchengu. S’-ma Jüe však proti němu povstal v hlavním městě, ovládl císaře a dvůr a vytáhl proti Jingovi. Utrpěl však porážku a prchl na východ do Tung-chaje (v Šan-tungu). Zatím Luo-jang ovládl S’-ma Jung, který přemohl i S’-ma Jinga a jmenoval novým následníkem patnáctého syna Wu-tiho [[S’-ma Čch’]]ho, dosud knížete z Jü-čchangu. Zatím S’-ma Jüe postavil armádu a v létě 305 vytáhl proti Jungovi. Rok se bojovalo, až v šestém měsíci roku 306 Jüe obsadil Luo-jang, zabil Junga a (patrně) otrávil císaře, aby na trůn dosadil S’-ma Čch’ho (posmrtné jméno [[Chuaj-ti]]).<ref name="hrubý 22"/>
Řádek 66 ⟶ 65:
Na jihu v Ťien-jie (později přejmenovaném na Ťien-kchang, moderní [[Nanking]]) se prohlásil králem z Ťin a roku 317 císařem S’-ma Žuej, kníže z Lang-jie, (posmrtným jménem císař [[Jüan-ti]]), dosud vojenský správce většiny jihu. Jüan-ti se opíral zejména o rod Wangů z Lang-jie (konkrétně [[Wang Tao]]a a [[Wang Tun]]a), mimořádně vlivné rodiny patřící k utečencům ze severu<ref name="hrubý 23"/> usazeným vesměs v [[Če-ťiang]]u a severním [[Fu-ťien]]u (zatímco staré wuské rody sídlily kolem Nankingu a v [[Ťiang-si]]).<ref name="hrubý 24">Hrubý, s. 24.</ref> Prostřednictvím Wangů Jüan-ti vtáhl do vlády i představitele jižní wuské aristokracie.<ref name="hrubý 23"/>
Centrem státu Východní Ťin byla oblast Jang-čou kolem metropole Ťien-kchangu, významná byla i oblast [[Ťing-čou]] (střední tok Jang-c’, zhruba [[Chu-nan]] a [[Chu-pej]]) důležitá dovozem komodit pro metropoli po Jang-c’, zejména obilí. Správce Ťing-čou Wang Tun roku 322 povstal ve [[Wu-čchang (Wu-chan)|Wu-čchangu]], dobyl hlavní město říše a ovládl vládu, načež císař Jüan-ti zemřel a na trůn nastoupil císař [[Ming-ti]] (vládl 323–325). Ming-ti se postavil proti Wang Tunovi, během války však oba – císař i Wang Tun – zemřeli. Poté nastoupil nový panovník [[Čcheng-ti]] (326–342), ale rod Wangů si udržel vliv.<ref name="hrubý 24"/> Za Čcheng-tiho rozhodující vliv u dvora měli císařovi příbuzní ze strany jeho matky – rod Jü v čele s císařovým strýcem [[Jü Liang]]em, který se do roku 339 dělil o moc s Wang Taoem. Převaha Jüů trvala do roku 945. Poté měl největší vliv ve vládě
Ťing-čou zatím spravoval [[Chuan Wen]], zeť císaře Ming-tiho, který roku 346 dobyl stát [[Čcheng-Chan]] v Šu (S’-čchuanu) a plánoval tažení na sever, kde tamní státy slábly v převratech a vzájemných bojích.<ref name="hrubý 25"/> Vláda však poslala na sever jiné generály, kteří neuspěli. Chuan Wen dostal příležitost až roku 354, kdy dorazil až k Čchang-anu, stáhl se však zpět kvůli nedostatku zásob. V dalším tažení roku 356 dobyl Luo-jang, který však Ťinové udrželi jen do roku 365. Chuan Wen soustředil ve svých rukou veškerou vojenskou moc státu a roku 369 vytáhl na sever opět, avšak i poté ťinské armády území dobytá severně od řeky [[Chuaj-che|Chuaj]] záhy ztratily. Poté se Chuan Wen soustředil na dvorskou politiku.<ref name="hrubý 26">Hrubý, s. 26.</ref> Roku 371 namísto císaře [[Fej-ti]]ho (vládl 365–371) dosadil Ťien-wen-tiho (vládl 371–373) a po Ťien-wen-tiho úmrtí jeho syna [[Siao-wu-ti]]ho (vládl 373–397). Chuan Wen plánoval odstranění rodu S’-ma a vlastní nástup na trůn, avšak zemřel. Poté si kontrolu nad armádou rozdělili dva jeho bratři a syn, zatímco dvůr ovládl [[Sie An]]. Sie An, ve snaze o posílení postavení centrální vlády vůči velitelům regionálních vojsk, pověřil svého bratra [[Sie Süan]]a vybudováním nové armády, tzv. [[Armáda severního úřadu|Armády severního úřadu]] (''Pej-fu ping'') sestavené z uprchlíků ze severu a usazené<ref name="hrubý 26"/> v Ťing-kchou (dnes [[Čen-ťiang]]) a Kuang-lingu (dnes [[Jang-čou]]). Armáda severního úřadu měla tvořit třetí sílu vedle vojsk oblastí Jang-čou a Ťing-čou.<ref name="hrubý 27">Hrubý, s. 27.</ref>
Řádek 72 ⟶ 71:
Na severu zatím stát [[Čchien Čchin]] sjednotil severní Čínu a roku 383 jeho král [[Fu Ťien]] vytáhl v čele velké armády proti Ťinům. Ťinská vláda proti útočníkům vyslala armádu (její jádro sestavila z jednotek Armády severního úřadu) pod velením Sie Süana, která se střetla s nepřítelem v [[Bitva u řeky Fej|bitvě u řeky Fej]] (přítok [[Chuaj-che]]) a rozdrtila ho. Rod Sie byl pak na vrcholu moci, nicméně Sie An se snažil tlumit napětí ve vztahu k rodu Chuan i k císařským princům.<ref name="hrubý 27"/>
Po smrti Sie Ana (385) jeho postavení u dvora zaujal císařův bratr kníže S’-ma Tao-c’ soupeřící o vliv se samotným panovníkem.<ref name="hrubý 27"/> Po nástupu císaře [[An-ti]]ho (vládl 397–419) proti S’-ma Tao-c’mu povstal Wang Kung, příbuzný Siao-wu-tiho císařovny roku 397 a 398 s podporou [[Jin Čung-kchan]]a a [[Chuan Süan]]a. Poslední přešel na Tao-c’ho stranu a povstalci byli potlačeni. S’-ma Tao-c’ však ztrácel moc a nakonec byl donucen k abdikaci svým synem S’-ma Jüan-sienem. ten však ve snaze o vytvoření vlastní armády z propuštěných otroků<ref name="hrubý 28">Hrubý, s. 28.</ref> vyprovokoval jejich povstání, tzv. [[povstání pěti měřic rýže]] v [[Če-tung]]u roku 399. Bojů v Če-tungu využil roku 402 Chuan Süan, který z Ťing-čou zaútočil na hlavní město, popravil S’-ma Tao-c’ho i S’-ma Jüan-siena a prohlásil se císařem říše Čchu (koncem roku 403). Následující rok proti němu povstali velitelé Armády severního úřadu [[Liou Jü]] a [[Liou I]]<ref name="hrubý 29">Hrubý, s. 29.</ref> a znovunastolili An-tiho.
Vládu pak kontroloval Liou Jü, který roku 409/410 zničil stát [[Jižní Jen]] na severu. Mezitím povstalci ustoupili z Če-tungu do [[Kuang-čou]] (404) a roku 410 neúspěšně zaútočili na Ťien-kchang, ale roku 411 byli poraženi. Poté Liou Jü upevňoval svou moc. Roku 416 vytáhl na sever a roku 417 zničil tamní stát [[Chou Čchin]] a obsadil Čchang-an, neudržel jej však. Pak se soustředil na vnitřní politiku, nechal si udělit titul krále ze Sung a roku 419 dosadil nového císaře [[Kung-ti]]ho. Následující rok ho sesadil a sám se prohlásil císařem [[Liou Sung|říše Sung]].<ref name="hrubý 30">Hrubý, s. 30.</ref>
Řádek 114 ⟶ 113:
* * {{Citace elektronické monografie
| příjmení = Theobald
| jméno = Ulrich
| titul = Chinaknowledge - a universal guide for China studies
| url = http://www.chinaknowledge.de/index.html
| |||